Redakce MF DNES vybrala tři místa, která by v Ústí nad Labem nutně potřebovala zlepšit nebo jinak vyřešit.
1 Oulického domy
Stačí doladit pár detailů a řada domů v ústecké Revoluční ulici, ulici u České besedy a jejich blízkém okolí si může zahrát vedlejší roli v hororu nebo válečném filmu.
Ze zdí odpadává omítka a ze střech tašky, kvůli tomu do objektů zatéká a stavby chátrají. Okna v přízemích jsou místo skel vyplněná dřevotřískovými deskami nebo přímo zazděná, stejně jako vchodové dveře.
Žalostný stav Oulického domů v Ústí nad Labem.
V krátké době z některých z nich zbude už jen suť, protože půjdou k zemi. Dokud ale jejich majitel celou situaci nevyřeší, budou chátrající domy hyzdit cestu do centra krajského města dál.
„Bojím se chodit po chodníku okolo těch domů, protože to vypadá, že se brzo rozpadnou, nebo na mě něco spadne. Je opravdu divné, kam až to majitelé nechali dojít, tak krásné to tu bylo,“ říká šedesátiletý Ústečan, který Revoluční ulicí často prochází.
Vlastníkem domů je firma Yaby Development, jejímž jednatelem je ústecký podnikatel Patrik Oulický, někdejší člen ODS, který má přezdívku Kmotr kvůli svému dřívějšímu vlivu na zákulisí severočeské politiky.
Domy začal Oulický skupovat v roce 2011 a podle svých slov tam chtěl vybudovat byty a pronajímat je. Později přišel s nápadem na vybudování velkého obchodního centra u nádraží Ústí-západ. Dodnes ale budovy zejí prázdnotou a občas je navštíví jen bezdomovci nebo hledači kovů.
„Do domů chodit nemůžeme, protože jsou majetkem soukromých osob, ale pokud tam strážníci při pochůzce vidí bezdomovce nebo narkomany, tak je samozřejmě vyhodí. Občas tam najdeme i lidi, co tam sbírají železo, tak ty vyhodíme taky,“ přiblížil mluvčí ústecké městské policie Jan Novotný.
Podle některých názorů nechal Oulický domy cíleně chátrat právě proto, aby je mohl strhnout. Ten však něco takového odmítá a tvrdí, že za to, jak domy vypadají, mohou bezdomovci. Právě oni probourali střešní prostory a kvůli tomu může voda téct do zdí a narušovat tak statiku.
„Já to opravím, vandalové to rozbijí. Musel bych tam stát denně a stejně bych to neuhlídal,“ říkal před rokem Oulický s tím, že ho prý zabezpečování stojí statisíce korun.
Nyní už Oulický odmítá na jakékoli dotazy odpovídat.
„Vy mi chcete dát nějaké peníze? Co se mnou máte společného? Nejsem vám ničím povinovaný. Proč bych vám měl něco vyprávět? Já nejsem žádná vaše studnice nápadů nebo příspěvků do vašeho plátku. Je to moje soukromá věc, co si budu dělat se svými nemovitostmi,“ zareagoval na dotaz MF DNES.
Jak objekty vypadají, vadí i ústeckým politikům. Podle primátorky Věry Nechybové ale město nemůže se situací nic dělat, protože jejich majitel vždy splní požadavky stavebního úřadu.
„Stav domů, které jsou v soukromém vlastnictví, je katastrofální, bohužel není v možnostech města to změnit. Majitel dle zákona reaguje na výzvy stavebního úřadu a my nemáme jiné zákonné prostředky. Je skutečně věcí majitelů nemovitostí, jak o ně pečují,“ krčí rameny Nechybová.
V minulém století přitom byla lokalita velmi žádanou. A v 19. století zde bylo centrum kulturního života české menšiny v jinak německy většinovém Ústí.
„Považuji za nehoráznost, že někdo takhle promyšleně ničí významnou historickou část města,“ nechápe ústecký zastupitel a historik Martin Krsek.
2 Ruina hotelu Máj
V oknech kdysi vyhlášeného hotelu Máj na Severní Terase je občas vidět pohupující se prádlo na sušáku. Nebylo by na tom nic divného, kdyby hotel nebyl už přes 17 let zavřený.
Místo turistů tu dlouhá léta žili a občas i dnes bydlí bezdomovci či narkomani. Nevítanými návštěvníky tu jsou i hledači kovů. Z kdysi vyhlášeného hotelu je ruina, kolem níž se bojí lidé chodit i za světla a která budí strach.
Vnitřek zpustlého torza hotelu Máj v Ústí nad Labem.
„Nerada tudy procházím do školy. Výuku máme občas i brzy ráno, nebo jdu za tmy a není to příjemné. Jsem ráda, když nás jde několik pohromadě. Jednou, když jsem šla sama, na mě dokonce začal jeden bezdomovec štěkat a vulgárně pokřikovat,“ líčí studentka Iva.
Torzo někdejšího hotelu totiž stojí hned vedle vysokoškolské budovy, kde dříve sídlil rektorát ústecké univerzity a dnes tu funguje část pedagogické fakulty.
V privatizaci získal Máj v roce 1998 podnikatel Jaromír Houžvička za zhruba 7,7 milionu korun. Hotel chvíli provozoval, ale v roce 2001 ho zavřel. Že to musel udělat, svádí podnikatel na jakousi ústeckou mafii.
„Mám nevratnou škodu obrovského rozsahu. Budu chtít, aby byli k zodpovědnosti dovedeni ti, kteří to způsobili. Ale vím, že jde o marný boj. Práva se nedovoláte, můžete mít tisíckrát pravdu, ta mašinérie je neprůstřelná. Jsou to kasty, které to území v Ústí ovládají. Je v tom zapletená policie, státní zástupci, soudci, místní samospráva, jedinec se tomu neubrání. Jedinou naději mám, a to bránit se u evropských orgánů,“ uvedl v minulosti pro Ústecký deník Houžvička.
Všechny díly seriálu Ostudná místa |
V hotelu v minulosti několikrát hořelo a skoro denně sem v minulých letech museli jezdit na kontroly strážníci. Bylo to kvůli skupině asi deseti bezdomovců, která se v bývalém hotelu ubytovala. Dnes už tam městští policisté chodí jen v rámci běžných pochůzek.
„Kontrolují okolí hotelu Máj a pokud se zde pohybují bezdomovci, tak je strážníci z místa vykáží. Hlášení od občanů, že se zde nachází bezdomovci, nejsou častá,“ sdělil mluvčí ústecké městské policie Jan Novotný.
Tříhvězdičkový hotel Máj byl otevřen rok před sametovou revolucí. Měl tehdy hodnotu 57 milionů korun a platil za jeden z nejmodernějších v celém Československu. Byl v něm například gril, jídelna, tančírna nebo vinárna.
„Jsem už v důchodu a bydlím nedaleko, takže ho mám skoro každý den před očima. Je hrozné, co se z takového místa stalo. Pamatuji si, když jsem tam chodila tancovat. Bylo to tam opravdu hezké, velmi příjemné a honosné,“ vzpomíná například obyvatelka Ústí Jana Radová.
Co s objektem bude, vlastně nikdo neví, protože Houžvička několikrát odmítl nabídku města, že si bývalý hotel za korunu měsíčně pronajme. Nelíbila se mu ani jednání s ústeckou univerzitou, která tu chtěla vybudovat koleje pro své studenty.
Kdysi obdivovaný hotel Máj tak nejspíš bude dál na Severní Terase chátrat a „strašit“.
3 Nevábný podchod
Místem, kterým lidé projít musejí, ale raději by se mu vyhnuli, je podchod pod ústeckou Panskou ulicí u čerpací stanice Mol. Ten funguje jako spojka mezi centrem a západním vlakovým nádražím.
Odpudivý pochod v Ústí nad Labem.
Světla v podchodu problikávají, válí se tu rozházené odpadky, střepy od rozbitých lahví a mnohdy i něco horšího.
„Každý den jezdím do práce vlakem, ale nikdy nevystupuji na západním nádraží, protože bych tímhle podchodem musel projít. Šel jsem tam dvakrát a pokaždé mi bylo zle. Jsou tam hromady bordelu, smrdí to tam a jsou tam i výkaly,“ popisuje svůj zážitek pan Petr.
Podle mluvčí ústeckého magistrátu Romany Macové se tu nepořádek uklízí třikrát týdně. „Úklid zajišťuje firma AVE,“ upřesnila.
Sami Ústečané se snaží místo zbavit jeho nevábné pověsti, konkrétně tři mladé slečny z umělecké skupiny Směj se. Ty už dvakrát podchod vymalovaly, aby zdi nepokrývala graffiti, ale něco hezkého. Lidé tak už několik měsíců neprocházejí kolem nesmyslných shluků písmen a barevných kreseb, ale „růžovou zahradou“.
„Musím tudy každý den, protože to mám cestou do práce. Vždycky tu bývaly posprejované zdi, teď je to mnohem hezčí, když tu jsou barevné stromy a ptáčci. Stejně tu ale nerada chodím, protože je to bojím,“ říká paní Jana.
Skupina Směj se ale není první, před několika lety tu studenti místní fakulty umění a designu vytvořili alternativní galerii nazvanou Procházka pod skutečností. Její zakladatelé na zdi nainstalovali několik reproduktorů a „návštěvníci“ si tak mohli poslechnout hlasy lidí, ptáků, basketbalové utkání, zvonkohru či krátkou pohádku.
Plán, jak udělat z podchodu hezčí prostor, neexistuje. Úklid je zajištěn, umělci se snaží a městská policie v rámci pochůzky chodí kontrolovat, zda je vše v pořádku.
To, zda se situace zlepší, tak záleží jen na tom, jak se v podchodu pod Panskou ulicí budou chovat sami procházející.
Které z ostudných míst Ústí nad Labem podle vás nejvíce potřebuje nápravu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 25. května 2018. Anketa je uzavřena.
