Jen kousek od soutoku řek Bystřice a Svratky ve Víru stojí restaurace Na Hrdé Vsi. Její minulost je mnohem zajímavější než poněkud oprýskaná současnost. Bezmála stoletá hospoda už navždy bude spojená s datem 7. července 1991, kdy Na Hrdé Vsi dotlouklo srdce brněnského siláka, malíře, tanečníka, herce a propagátora hantecu Franty Kocourka. Letos v únoru by se dožil 70 let.
Ne, nebyla to tehdy recese nebo další mystifikace, jak se ještě několik dní po Kocourkově smrti domnívali někteří jeho kamarádi. Nepřehlédnutelné personě brněnské bohémy, kterou kromě vlastních kousků proslavilo vyprávění Miroslava Donutila, selhalo při dovolené srdce. V pouhých 44 letech.
„S Frantou jsme tehdy v Brně pro majitele spravovali Šelepku (známý brněnský hudební klub - pozn. red.), já dělal světla a aparaturu, Franta všechno natíral. Cítil se unavený, skoro vůbec nespal, snažil se všechno stihnout, aby mohl odjet na dovolenou. Přepínal síly a všechno se to pak asi projevilo. Srdíčko puklo tak, že nešlo nahodit,“ líčí Karel Popelka, bývalý hudebník a zvukař, který si stejně jako Kocourek oblíbil kraj pod přehradou.
Malebné údolí umělce přitahovalo už od konce 19. století
Údolí Svratky jako by umělce přitahovalo už od časů hostinského Františka Štastného, majitele jiné vírské hospody a zakladatele místní turistiky, který do tohoto malebného koutu - tehdy samozřejmě ještě bez obřího vodního díla - přivedl turisty už v 80. letech 19. století.
„Pohybovala se tady spousta lidí kolem divadla. Bydlel tam například Arnošt Goldflam a František Kocman - Kocourkův přítel a asistent - tam jezdíval s Miroslavem Donutilem na pstruhy. Franta Kocourek měl v Koroužném dva rakouské kamarády, kteří si tam pořídili nemovitost.
Franta s rodinou za nimi jezdíval, chodívali na výlety a na ryby,“ vzpomíná Popelka, který ve Víru provozoval několik let Veselý statek.
Předváděl kousky v hospodě, objednával pak panáky i škopky
Franta Kocourek, bývalý zápasník Zbrojovky a lamželezo, který coby Boris Tiger se svojí show objel i Rakousko, Německo nebo Španělsko, byl i ve Víru středem pozornosti. „Měli ho tam rádi, byl takovej bodrej, každému poručil panáka nebo škopek. Svoje silácké kousky dělal i v hospodě, takže když třeba někoho z kluků zvedl v zubech za pásek u kalhot, měli z toho lochec,“ vypráví Karel Popelka.
Brněnský režisér, spisovatel a hudebník Jiří Vondrák o svém kamarádovi k jeho nedožitým sedmdesátinám natočil televizní dokument Král železa a smíchu. Zřejmě v listopadu se do knihkupectví dostane životopisná kniha.
„Snažím se podrobně ‚vystopovat‘ i Frantovy poslední dny. Kromě práce na Šelepce také natíral okna Bolku Polívkovi. Ještě hledám další pamětníky, kteří byli u této události ve Víru, abych získal i další pohled. Budu rád, když se ozve někdo, kdo u toho byl, má nějakou historku, nebo dokonce archiválie vztahující se k Víru a Frantovi,“ nabádá publicista.
Položil hlavu na rameno kamaráda... a už se neprobral
Ve svém televizním dokumentu onu letní neděli vylíčil takto: „Franta Kocourek s několika nejbližšími přáteli a manželkami seděli v oblíbené vírské hospodě Hrdá Ves. Franta šprýmoval s hosty, kteří stáli u hracího automatu. Po nějaké chvíli se otočil s nastaveným půllitrem zvětralého piva ke svému dlouholetému kamarádovi Frantovi Kocmanovi, který seděl po jeho pravici, a řekl: Frankie, zdar. A položil hlavu na rameno svého kamaráda, jako by si chtěl krátce odpočinout...“
Jakoukoli připomínku Franty Kocourka byste ovšem ve Víru hledali marně. Část jeho přátel v čele s Karlem Popelkou narazila se svým plánem odhalit silákovi Na Hrdé Vsi pamětní desku.
„Po sporech s rodinou a Frantou Kocmanem jsme ji vždycky při výročí odhalili a zase zahalili. Nelíbila se jim ani zjednodušená verze desky. Vzpomínkovou akci jsme dělali asi pět let, osočovali nás, že se na tom chceme obohatit. To by šlo maximálně v Brně,“ odmítá Popelka, který se po neslavném konci Veselého statku zase vrátil do Brna.
Hospoda je nyní zavřená, majitel ji chce otevřít až na podzim
Jaký bude další osud hospody, kterou si podle obecní kroniky v roce 1925 postavil poštmistr Adolf Nykodým a jež sloužila i dělníkům z Rotterovy továrny a letním hostům?
Posledních pět let ji provozuje Ondřej Fuchs. „Letos mám na letní sezonu zavřeno. Příští týden otevřu kvůli velké akci s koncertem, bude zde start a cíl partyzánského pochodu,“ řekl Fuchs. Na podzim by pak chtěl otevřít hospodu s celoročním provozem zaměřenou hlavně na českou kuchyni.
Název hospody odkazuje na původní vesnici Hrdá Ves, která byla od 16. století až do roku 1954 samostatnou obcí. Tehdy se spojila s Vírem a dnes je jeho místní částí.
I když chybí pamětní deska a interiér hospody je úplně jiný než v roce 1991, stává se podle Fuchse poměrně často, že lidé u hospody zastaví a na Frantu Kocourka se vyptávají.
