Hostinec stával v Žižkově ulici v domě číslo 69, tedy v místech naproti nynější škole T. G. Masaryka. Dnes je na tom místě zastávka autobusu a panelový dům.
Jedna z posledních fotografií dnes již zaniklého hostince. Tento snímek vznikl krátce před demolicí budovy v roce 1965.
Dochované snímky z období kolem roku 1904 ukazují přízemní budovu hostince s průčelním nápisem Gasthof Weibertrutz, tedy Ženská trucovna. Název Trucbába se však zřejmě více vžil a i dnes si pamětníci hospodu pod tímto názvem vybavují.
„V roce 1965 byl někdejší hostinec včetně přístaveb zbořen a ustoupil výstavbě panelového sídliště Jihlava III,“ napsal v knize I domy umírají vstoje badatel Ladislav Vilímek.
A jak hostinec ke jménu přišel? Informuje nás o tom zmíněná pověst. Vypráví, jak v 16. století jihlavští muži zakazovali nosit ženám tehdejší módní hit - španělské límce a okruží.
V bojovné náladě v hospodě za městem strávily několik dnů
Krásná žena tehdejšího purkmistra měla řadu přítelkyň. Jednu z nich o svátcích navštívila ve Vídni. Tam v kostele uviděla místní dámy vyšňořené španělskými límci.
Jihlavská kráska neodolala, španělský límec si ve Vídni koupila a dovezla do Jihlavy. Hned o nejbližší neděli si jej dala na šaty a šla s ním do kostela. Okamžitě inspirovala ostatní jihlavské dámy, které se chtěly zdobit stejně.
„S tímto počínáním však nebyli otcové města spokojeni, protože museli hlouběji sáhnout do měšců. A tak moudrá rada jihlavských konšelů pod přísnými tresty novou módu zakázala. To by však nebyly ženy, aby mlčky příkoří vytrpěly,“ přepsal v knížce lidových pověstí z Jihlavska staré vyprávění Karel Polák.
Ženy se rozhodly, že se mužům za oklešťování své svobody pomstí a i s dětmi se shromáždily v hospůdce daleko za branami města. S hostinskou se na tom předem domluvily. Tam prý v bojovné náladě strávily několik dnů. Aby je znervóznělí konšelé přiměli k návratu, vyjednali mezi sebou, že ženám nebudou v nošení španělských límců bránit.
„Od té doby se toto shromaždiště vzbouřených žen nazývá až podnes Na Trucbábě“, napsal Polák.
Postupně přibylo občerstvení a dřevěná kuželna s boudou
Zájezdní hostinec je zde doložen k roku 1785, název Ženská trucovna od roku 1806. Zdejší hostinští se jmenovali Johann Rosznagel, od roku 1864 Anna Jaklitschová, pak Johann Hable a po něm od roku 1896 Heinrich Bruckmüller, který hostinec zrestauroval. „V hostinci byly dva lokály, jeden větší při kuchyni a druhý při výčepu,“ napsal Vilímek.
V roce 1926 se jako hostinský podle Vilímkových zjištění uvádí Václav Žák, který nechal na zahradě postavit stánek na rychlé občerstvení a u chodníku dřevěnou kuželnu s boudou.
„V roce 1956 jsem chodil do první třídy a na hostinec si vzpomínám, chodil jsem často kolem něj. Vedle bylo kamenosochařství Hurda a za ním škvárové hřiště,“ vylovil z paměti sběratel pohlednic Jaroslav Okáč, který vlastní i pohledy se snímky zaniklé Trucbáby.
A co zmínit na závěr? Třeba to, že název Trucbaba nese na Vysočině také bistro u dálnice poblíž Humpolce a též místo staré hospody na severozápadním okraji Pacova, taktéž opředené barvitými příběhy.
