„Vysočina není jen krajem Gustava Mahlera, ale také krajem Santiniho. Už patří mezi perly Vysočiny,“ vyzdvihuje Stanislav Růžička, předseda spolku Putování za Santinim, který sdružuje a propaguje architektovy stavby. „Nejrůznější majitelé – ať už církev, obce, nebo soukromníci – pochopili, že za to Santini stojí,“ dodává.
Majitelé bývalého klášterního hostince v Ostrově nad Oslavou postupují při rekonstrukci po krůčcích, v objektu pracují už od roku 1999.
A projevuje se to na stavu památek. Nejvíc staveb v kraji vzniklo díky spolupráci s opatem žďárského cisterciáckého kláštera Václavem Vejmluvou právě na Žďársku.
Kus práce udělali v posledních letech také farníci v Obyčtově.
„Kostel Navštívení Panny Marie je zajištěný a může sloužit dál. Loni se nám podařilo udělat hlavní střechu. Ještě zbývá udělat kapličky po obvodu,“ popisuje obyčtovský farář František Koukal.
Do obce míří podle faráře příležitostně poutníci, ale také fajnšmekři přes architekturu.
Navrhl i hospodu
Jen o dva kilometry dál, v Ostrově nad Oslavou, leží další nepřehlédnutelná stavba. Originální hostinec na půdorysu W (podle anagramu zadavatele stavby, opata Václava Vejmluvy) za minulého režimu pořádně zchátral. A restituenti mají se stavbou, která vznikala ve stejné době jako slavné poutní místo na Zelené hoře, plné ruce práce.
„Naše snaha je dlouhodobá. S rekonstrukcí jsme začali v roce 1999. Každý rok se snažíme z rodinného rozpočtu a s pomocí menších dotací na obnovu památek posunout se o kousek dál,“ líčí spolumajitelka nemovitosti Jana Zmeškalová.
Fasáda směrem k silnici už několik let září novotou. Ve dvoře však musí majitelé řešit havarijní stav hospodářských budov.
V loňském roce se jim podařilo zprovoznit vodovod a kanalizaci. „Hlavní budova už je ve velmi dobrém stavu, v přízemí jsou i podlahy a zdi jsou vybíleny,“ popisuje aktuální stav.
Záměr majitelů je jasný – restaurovat a obnovit hostinec v duchu jeho barokní podoby. Možností, jak celý areál využít, však podle Zmeškalové existuje víc.
Největší pozornost turistů však poutá Zelená hora ve Žďáře nad Sázavou. Vyhledávaný kostel sv. Jana Nepomuckého, který vyrostl za pouhého dva a půl roku (1719–22), se průběžně opravuje už od devadesátých let. Nejdříve se zachraňoval ambit, nyní je větší důraz na kostel samotný.
„Podle plánu obnovy potrvají hlavní opravy poutního kostela od letošního roku až do roku 2022, když to půjde hodně dobře,“ říká farář Vladimír Vojtěch Záleský.
Žďárská klášterní farnost pokračuje ve velké obnově této stavby poté, co v srpnu 2014 stát vrátil kostel církvi. Národní památkový ústav předtím zajistil rekonstrukci štukové výzdoby stropu, farnost navázala výměnou elektroinstalace, restaurováním svícnů a zrcadel. Největší investici si vyžádala kompletní oprava takzvaných chórků na prvním ochozu. Loni se také do věžiček vrátily po tři čtvrtě století tři nové zvony.
V příštích letech by farnost ráda využila i peníze z evropského programu IROP. „Vzhledem ke složitosti nelze ještě specifikovat přesné termíny dalších stavebních a restaurátorských prací,“ říká farář Záleský. Na pohled nejvýraznější bude určitě obnova fasády.
Šéf Santiniho spolku Stanislav Růžička připomíná i opravy kostela v Želivě a v nedalekých Mladých Bříštích nebo ve Zvoli. „Asi dvě třetiny z osmdesáti potvrzených Santiniho staveb v Česku už jsou ve stavu, který je zajímavý pro návštěvníky. Některé jsou uvedeny takřka do původního stavu,“ těší Růžičku.
