Ještě se zastavím tady, říkám si, když míjím hostinec U Stuchelů v Kratušíně. Vezmu za kliku, usadím se, objednám si turka a v klidu si zapálím. Objíždím malé vesnické hospody na Prachaticku a zjišťuji, jak se jejich majitelé vypořádali se zavedením elektronickou evidencí tržeb.
Sleduji jediné dva hosty před sebou a rozhlížím se po místnosti vyzdobené loveckými trofejemi. Když mi hospodský donese účet, zeptám se, jak se s EET vyrovnal.
„To není problém, když odmyslím pořizovací náklady. V našich podmínkách stejně nemáme co tajit,“ slyším odpověď podobnou jako v hospodách předtím.
Už vím, že EET sice není vítané opatření, klasickou vesnickou hospodu však zřejmě nezlikviduje, i když hospodští do novinky museli investovat okolo deseti tisíc korun.
Likvidační efekt ale může mít podle všeho zákaz kouření, který začne platit od 31. května.
Alespoň mi to tvrdili majitelé i zákazníci ve většině putyk, které jsem o víkendu navštívil. Všichni zdůrazňovali, že hospoda na vsi je i místo setkávání, tmelící prvek. A Kratušín není výjimkou.
„Kdybych nechtěl, tak sem nemusím. Jdu sem s tím, že tady kolega bude kouřit. Nemůžu mu to zakázat a nechci. Zákazy dál poškodí už tak pošramocenou soudržnost vesnických lidí. Hospoda je tady ale i od toho, aby se vyřešily problémy. Nemusím zvedat telefon, jdu do hospody. A nevadí mi, že tady někdo kouří, chodím sem přece už přes 30 let,“ říká Rudolf Binder.
Vedle něj sedí Radek Harvalík a právě si připaluje. „Vždycky se říkalo, že kuřáci někoho omezují. Teď se karta obrací a omezují se kuřáci. A nejhorší je, že ten zákaz nepadne na ně samotné, ale na hospodské. Když mu nebudu chtít dělat problém a stresovat se, kam zalezu na cigaretu, radši sem chodit nebudu,“ zlobí se.
Prezident podepsal zákaz kouření v restauracích od konce května |
Vitějovická hospoda Pod Kostelem je jediným z navštívených míst, kde se nekouří už teď. Funguje od roku 1904, před čtyřmi roky se ale proměnila v moderní prostor, odkud hosté chodí kouřit ven. Uvnitř je domácká atmosféra a místnosti vévodí nádherná kachlová kamna.
„Mně to nevadí. Pivo je dobré, hospodské krásné, jsme tady v pohodě. Alespoň se dojdeme vyvětrat. Bývávalo to jiné, ale člověk si zvykne na všechno. A taky toho vykouříme méně,“ vysvětloval mi jeden z hostů Josef Mráz.
17. ledna 2017 |
Kuřáci mají venku pergolu a gauč s popelníky
V Nebahovské hospodě připravili před vchodem pergolu, kam se dá jít kouřit už teď, třeba když je v sále ples. A před vstupem připravil vedoucí Pavol Sýkora pro kuřáky i gauč, kam se mohou posadit.
„S pokladnou jsme neměli problém, měli jsme ji sami už dřív. S propojením do systému nám potom pomohl pivovar, který nám vozí pivo,“ říká Sýkora k elektronické kontrole tržeb.
Hospodu vede už sedm let a sám si rád zapálí. „Zákaz mi ale nevadí. Budu se snažit co nejvíc vyjít vstříc všem zákazníkům. Velkou roli v našich příjmech hrajou obědy, už teď funguje gentlemanská dohoda, že jako první sem jezdí nekuřáci a naposledy na obědy chodí ti, kteří si pak musejí dát ke kávě cigárko,“ říká s úsměvem.
Něco podobného si ale nemohou dovolit v hospodě Pod Kostelem ve Zbytinách. Vedle ní totiž nově sídlí pošta, a hospoda tak nemá ani v létě prostor, kam umístit třeba zahrádku.
„Na zřízení EET jsem si najala agenturu, která mi systém spravuje. V době, kdy je výpadek internetu, si program data sám uloží a vše odešle ve chvíli, kdy je zase on-line. Na to, jak malá hospůdka jsme, ale byly dost vysoké pořizovací náklady,“ připomíná vedoucí Zdena Veselá.
„Zákaz kouření ale bude masakr. Už teď mi lidé říkají, že si pivo dají raději doma s cigárkem. Fotbalisti mají navíc novou klubovnu, kde žádná taková omezení platit nebudou. Lidé sem chodí třeba i proto, že doma nekouří. Myslím, že tohle by si měl každý hospodský určovat sám,“ míní.
I v hospodě Na Hřišti v Dubu byly pořizovací náklady na elektronickou pokladnu 12 tisíc korun. Místnost vedle fotbalového hřiště byla v pátek večer tak zakouřená, že nebylo vidět z jedné strany na druhou.
„Zákaz kouření osobně jako nekuřák uvítám, před chvílí už jsem si musel opláchnout oči. Nicméně se bojím, co po zákazu bude. Někteří už mi říkají, že budou raději pít lahvové pivo po kotelnách. Doufám, že si přes léto zvyknou,“ věří hospodský Milan Pavlovský, který je učitelem ve Vimperku. Hospodu otevírá v zimě čtyřikrát do týdne.
„Bydlím až na druhém konci vsi. Když jsem někdy přišel, bylo buď zavřeno, nebo pomalu nebylo co si dát. Někteří, když si chtěli dát víno, si ho nosili z domova. Chtěl jsem, aby to fungovalo lépe. EET mi nevadí, tržby musím přiznávat tak jako tak, neměl bych za co nakoupit zboží,“ dodává.
3. června 2015 |
