„Máme zatím zaledované dva sektory. Na Velkou věž, která je vysoká asi 40 metrů, se leze s jištěním do dvaceti metrů. Je tam deset cest, některé jsou kompletně zaledované. Na Malé věži dáme dvě cesty a jednu ve žlabu. Vrstva ledu je kolem 20 až 30 centimetrů,“ informoval v sobotu hned po ránu Tomáš Koutský ze spolku Ledová stěna Vír.
Na otevření přijeli horolezci z celé republiky. Třeba parta osmi lidí dorazila z Cholupic u Prahy. „Známe to tu, jezdíme sem každý rok,“ natěšeně pod stěnou vykládal muž, který se představil jako Jirka.
„Baví nás lezení po horách i po skalách. Po ledu je to parádní zpestření, bezpečná pohoda,“ dodal. Sledoval internet a jakmile byl vypsán termín, zarezervoval si ho. „Doufám, že tu letos nejsme naposledy,“ věří Jirka, že do Víru ještě s celou partou zajedou.
Lézt po ledu se dá i v Labském dole. Ale pak vás honí správce
Ledová stěna ve Víru je v posledních deseti letech každoroční lákadlo pro horolezce. Jiná v republice prozatím není. Nadšenci jednu budují v Liberci, ta ale provoz dosud nezahájila.
„V Labském dole se dá taky lézt, ale je to volná příroda, musíte tam hodinu jít pěšky a není tam žádné zázemí. A musíte si vyjednat povolení od národního parku, jinak vás tam honí správce,“ pobaveně vykládal David Kordek z Hradce Králové.
Ani on v sobotu na stěně ve Víru nechyběl. „Jezdím sem několikrát za rok. Znám už tady všechny kluky, mám to tady rád. První led jsem si nemohl nechat ujít,“ vyprávěl.
Mráz byl až příliš silný, hadice jsou plné ledu
Členové spolku provoz stěny letos zahájili zhruba o týden později než loni. „Začali jsme ledovat už před Silvestrem, ale pak nám to překazilo oteplení. Znovu jsme začali v polovině tohoto týdne,“ svěřil se Koutský.
Paradoxně správcům stěny nadělal drobnější problémy tuhý mráz. V sobotu ráno bylo pod stěnou dvacet stupňů pod nulou. „Nachystali jsme nové ledování, ale udělal se v hadici špunt a kolem osmé ráno nám vyplo čerpadlo. Nezachytili jsme to včas a máme komplet hadici plnou ledu. Musíme jí dát do tepla a rozmrazit,“ popisoval Koutský.
Přesto se podařilo vytyčit na Velké věži deset cest. Správci je ráno připravili a rozvěsili jistící lana. Zájemcům pak už stačí jen přijít vhodně oblečen, obut a lézt. Ani výstroj nepotřebují, dá se půjčit v chatě pod skálou.
Při oblevě musí spolek skály očistit, padající led je nebezpečný
Nutná je ale včasná rezervace termínu. Za den se na stěně vystřídá ve třech tříhodinových turnusech zhruba sedm desítek lezců. Zájem je však mnohem větší. Většina víkendových termínů byla plná už dva dny po vypsání. Kapacitu spolek navýší, pokud se mu podaří zaledovat další cesty.
„Když se nám podaří doledovat Malou věž a žlab, můžeme kapacitu navýšit na 15 lan a 30 lidí na turnus,“ doufá Tomáš Koutský. Čerpadla, která nahoru ženou vodu z řeky a pak jí pomocí hadic rozlévají po stěně, budou v provozu každou noc, dokud tomu počasí dovolí.
Teploty slabě nad nulou stěna vydrží. Ale jakmile vyrostou na deset stupňů, je během dvou dnů po ledu. „To pak musíme led sundat. Lezení není bezpečné, jeho kusy se mohou uvolnit a spadnout,“ vysvětluje Koutský.
Od kluziště pro hokej k ledové horolezecké stěně
Ledovat skály začali nadšenci ve Víru před třinácti lety. Byl to nápad současného předsedy spolku Ledová stěna Vír Slávka Matušky. „Tenkrát jsem se věnoval hokeji a ve Víru jsme dělali přírodní ledovou plochu. Podobně jsme požárními hadicemi tahali vodu z řeky. S bráchou jsme se věnovali horolezectví a chtěli jsme nějakou ledovou stěnu vytvořit i tady,“ vypráví.
Inspirací se jim stal potok nad obcí, který v zimě zamrzal a v kaskádách se dalo lézt s cepíny a mačkami.
Nejprve si vyhlédli menší skalku přímo nad kluzištěm. Jenže od Lesů České republiky k jejímu využití nedostali povolení. „Že prý je svah erozivní a že by mu kropení nedělalo dobře,“ tlumočil Matuška.
A tak se domluvili s holandským majitelem kempu, nad nímž se rovněž jedna menší skalka tyčí. „Byl za to rád, že tam bude mít atrakci. Byla tam voda i elektrika, postříkat skalku bylo jednoduché,“ vzpomíná předseda spolku.
Ze země se skála stříkat nedá, bylo by potřeba silné vodní dělo
Po dvě zimy se lezlo tam. Když se o tom dozvěděly, přijely desítky horolezců. A s jídlem roste chuť. Lezci se chtěli dostat výš, pár metrů jim už nestačilo. A tak nadšenci hledali ve Víru, který leží v hlubokém údolí a je obklopen skalami skoro ze všech stran, jinou vhodnou lokalitu.
„Našli jsme tady tu věž. Nebyl u ní problém s pozemkem, ani s vodou, protože stojí hned nad řekou. Jen elektřinu jsme museli dotáhnout,“ líčí Matuška. „A museli jsme udělat i rozvody vody po skále. Ta už se nedala stříkat ze země. Snad jen nějakým vodním dělem,“ směje se.
Od roku 2009 se tak leze na Velké a Malé věži. Každoročně se tu konají závody v ledolezení, pod skálou vyrostla chata se zázemím. A pokud se setmí, stěnu ozáří světla silných reflektorů a lezení za umělého osvětlení dostává zcela nový nádech.
