Vánoce bez vánočního stromečku? Pro někoho je to nepředstavitelné, ale vlastně jde jen o dobovou módu.
V areálu venkovského skanzenu Na Michalově statku u stejnojmenné hospůdky v Pohledi na Havlíčkobrodsku ukazují právě takové Vánoce.
„Každoročně děláme nahlédnutí do podoby Vánoc zhruba plus minus v 17. století. Tehdy v našem prostředí lidé vánoční stromečky neznali. Ve vytopené světnici je štědrovečerní stůl s tehdejšími pokrmy, nějakými obřadními předměty a tu a tam vyzdoben větévkou,“ popsal Jindřich Holub majitel hospůdky a současně průvodce pohleďským skanzenem.
Historické Vánoce na Michalově statku chystají pro návštěvníky od roku 2004. „Chceme návštěvníkovi umožnit nasát na tomto statku pokud možno autentickou dobovou atmosféru bez toho, aby ji narušovaly nějaké komerční vlivy. Podobné je to i v hospůdce, která je ve stavu, v jakém ji mohli lidé navštívit zhruba před sto a více lety,“ líčí Holub, jenž jako starosta Pohledi a současně přesvědčený monarchista vzbudil pozornost mimo jiné tím, že nechal na návsi obce odhalit bustu Františka Josefa I. – první novodobý pomník toho typu, který v českých zemích vznikl od roku 1918.
Nejmladší stavbou Michalova statku je vejminek, který pochází z roku 1924. Jinak řečeno: zde nelze žádné novoty čekat!
Jako originální symbol visí nad stolem v malém lokálu hospůdky zvláštní zprohýbaný kus dřeva. Ne každý uhádne k čemu složil. Je to totiž jařmo – zápřah na voly.
Proč visí nad stolem? „Používal se do poloviny 19. století, kdy se ještě tahalo pomocí volů, protože koně patřili mezi panská zvířata. Nad stolem visí proto, aby lidé věděli, že jsou pořád pod jařmem, není žádná skutečná svoboda. Zkuste si přestat platit daně a uvidíte, jak si na vás úřady došlápnou,“ směje se Holub.
Útulný lokál dotváří modrá kachlová kamna, která jsou původní, dostala jenom nové kování. Svítí se petrolejkou. „Opravdu to není proto, abychom ušetřili, protože svícení petrolejem je mnohem dražší než elektřinou,“ říká Holub.
Nálevna z 18. století
Starobylá lavice u stolu je původní z hospody, která tady fungovala do roku 1971, kdy byla na dvě desetiletí uzavřena. Hostů ale zdejším lokálem prošly celé generace.
Nálevna totiž byla v tomto domě už od roku 1780, provozoval ji židovský hostinský Bernard Pražák, zatímco pro celý statek je doloženo od roku 1591 vlastnictví selským rodem Michalů.
Rodina Bernarda Pražáka hostinec provozovala do poloviny 19. století, pak ji měli další pronájemci. Vedle hospůdky zde fungoval i malý koloniál, stejně jako dnes.
Jindřich Holub zde malou hospůdku znovuotevřel v roce 1992. „Pivo točíme ve sklípku v mezisíňce, kde se drží celkem chlad. Jenom v nejteplejších dnech v létě musíme zapínat chlazení,“ vysvětluje Holub.
Výčepnímu samozřejmě také na práci s pípou jako bludička svítí petrolejová lampa.
Interiér působí jak z obrázků od Josefa Lady. „Snažíme se držet vybavení z přelomu 19. a 20. století. Není to až tak archaické, vezměte si, že na venkově se nábytek z oné doby udržel až do konce padesátých let,“ podotkl Holub.
Celý areál Michalova statku je od roku 2014 národní kulturní památkou. A je tady co vidět.
Kdo se občerství v hospůdce, může pokračovat další prohlídkou dvora. Skanzen ukazuje stav venkovské usedlosti ve stavu do roku 1850. „Zabýváme se dobou od konce třicetileté války. Konkrétně lety 1648 až 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Proto na statku nejsou žádné pozdější stroje jako mlátičky či sečky. Jsme v době, kdy se ještě všechno dělalo ručně – i proto byla vesnice soběstačná: fungoval tady kovář i kolář,“ připomněl Holub.
V hospůdce pod císařem
S tou dobou chtějí na Michalově statku seznámit návštěvníky důvěryhodně. „Tehdy nebyl jenom hlad a bída, umírání, robota a nevolnictví. Děly se i dobré věci, lidé se veselili a taky utráceli peníze – jako dnes,“ přibližuje Jindřich Holub.
Kdo přijde na statek, může kromě vyzdobené světnice se štědrovečerním stolem nahlédnout do černé kuchyně, kde se vařilo a topilo, či se podívat do studené komory, kde bylo složené nářadí, nádobí a jídlo.
Naproti obytnému stavení je špýchar neboli sýpka, kde lze vidět ukázky štípání šindele. Ve stodole mohou zájemci zase spatřit, jak se kdysi obilí mlátilo cepem. Ve vedlejší stodole je mlátička, ale na ruční pohon – i tak jde o první projev pokroku.
Na zdi v hospůdce visí portrét někdejšího císaře Františka Josefa I.
„Panovník tady v Pohledi nikdy nebyl, ale přesto mu místní lidé zasadili – a zdá se, že je k tomu nikdo nenutil – k šedesátému výročí panování na návsi šest lip. Ne všichni na Františka Josefa I. nadávají. Za jeho vlády byla obec Pohleď v největším rozkvětu. Bylo tady 25 zemědělských usedlostí, dvě hospody, obchody, řemeslníci. Dnes tady kromě naší hospůdky není nic, selské usedlosti většinou nikdo neprovozuje,“ mrzí Jindřicha Holuba, hostinského z Michalova statku, kde se dá na pár chvil vrátit v čase o sto let zpátky.
