„Ten myslivec byl můj příbuzný. Pamatuju si, jak vyprávěl, že pes v tom místě čmuchal už několikrát při procházkách předtím. Tentokrát ale zapracovala divoká prasata. Mají neuvěřitelně dobrý čich a taky apetit,“ říká s odstupem let jednatel okresního mysliveckého spolku v Třebíči Josef Venhoda.
Nejčtenější krimipomníčky |
„Mrtvola byla od divočáků vyhrabaná úplně čerstvě. I tak to už byla vlastně jen kostra. Přijít tam příbuzný za několik dní, nic by z torza nezůstalo, divočáci sežerou kosti, všechno. Tady ale nestihli nic moc vyvést. Mrtvý byl pohřbený určitě víc jak rok, tělo bylo dost zetlelé,“ vybavuje si po letech Venhoda.
Případ si okamžitě převzala jihomoravská kriminálka, pod niž tehdy ještě Třebíčsko spadalo. Muž byl podle všeho popraven třemi výstřely. A pohřben do mělkého hrobu, hlubokého jen okolo půl metru. Tři projektily se našly.
Podle vyšetřovatelů ležel zavražděný v zemi nejdéle dva roky. Dodnes se ovšem nepodařilo zjistit, kdo to byl. A tak se případ zařadil mezi „kriminalistické pomníčky“. Přitom jinak má Vysočina mimořádně dobrou statistiku objasněnosti vražd.
„Muž zemřel násilnou smrtí. V době úmrtí mu mohlo být dvacet až třicet let, byl vysoký 165 až 175 centimetrů, měl hnědé rovné vlasy, velmi špatné, téměř neošetřované zuby. V tomto případě se podařilo vytvořit pravděpodobný portrét neznámého,“ uvedla krajská policejní mluvčí na Vysočině Dana Čírtková.
V té době neodpovídal popisu žádné z pohřešovaných osob. Kriminalisté tipovali, že může jít o zahraničního dělníka nebo obecně o cizince.
Kožichovičtí upozorňovali, že místo je tak šikovně ukryté, a přitom u hlavní silnice z Třebíče do Dukovan, že si je musel někdo dobře vytipovat. A možná hrob na okraji remízku u pole předem vykopat. Dodnes však totožnost zavražděného zůstává velkou neznámou.
