Bylo šest hodin a tři minuty, když autobus zastavil před rekreační chatou Okrouhlík nedaleko Jihlavy. Na palubě přivezl osm dospělých a devět dětí, celkem čtyři rodiny. Na Vysočině se přidali k deseti krajanům, kteří zařízení obývají už dva týdny.
Jako první z autobusu vystoupila matka s dvouměsíčním dítětem v náručí, nejmladším běžencem ze skupinky sedmnácti osob. Se spícím dítkem rychle spěchala do vyhřáté chaty.
Za ní se začali trousit dovnitř další rodiče. Mnoho z nich se spícími dětmi v náručí. Na ně byla až třináctihodinová cesta příliš dlouhá. Dospělí, i oni viditelně unavení, se srdečně zdravili s přáteli, kteří do Česka přijeli před dvěma týdny. Na terase před vchodem si podávali ruce a vyměňovali polibky.
„Ti, co tu jsou déle, nové skupince navařili večeři. Bude to pro ně překvapení,“ říkala Dana Fiedlerová, předsedkyně Centra multikulturního vzdělávání v Jihlavě, které se o uprchlíky na Okrouhlíku stará. „Teď bude jídlo a pak půjdou spát. Někteří nespali dva dny,“ prozradila.
„Já únavu necítím,“ hrdě se chlubil třiašedesátiletý Georgis. Povoláním ředitel školy a ze skupiny jeden z nejstarších, se v první řadě cítil velice šťastný. „Dlouhou dobu jsem snil o momentu, kdy se dostaneme do svobodné země, do České republiky. A to se teď stalo skutečností,“ děkoval všem okolo. Těšil se i na to, že potká staré přátelé.
Poslední rodina ještě musela zůstat v Libanonu, přiletí později
Jedni mu však na Okrouhlíku zatím chybí. Poslední rodina, i když se s jejím příletem rovněž počítalo, musela zatím zůstat v libanonském Bejrútu.
„Bohužel, místní úřady nedodaly veškeré pasové dokumenty pro děti, které dodat měly. Je to přeci jen Blízký Východ a tyto úřední záležitosti se tam neřeší moc evropsky,“ podotkl mluvčí Nadačního fondu Generace 21, který přesídlení iráckých uprchlíků organizuje, Vojtěch Jurásek.
Zbývající rodina by se do Česka měla dostat přibližně za jeden až dva týdny. Oproti původním plánům tak bylo přesídlení tří desítek uprchlíků rozděleno na tři skupiny.
Před příjezdem druhé skupiny mělo opět hektický den mnoho pracovníků Centra multikulturního vzdělávání. „Byl to stejný kopec práce, jako před čtrnácti dny. Připravili jsme jim pokoje, povlékli postele, koupili deky, kdyby jim byla zima. Na cestu z letiště na Okrouhlík jsme jim připravili balíčky se svačinou,“ popsala Fiedlerová. Přidalo se k nim i několik dobrovolníků.
Centrum zajišťuje uprchlíkům běžné potřeby, zařizuje jim návštěvy úřadů, nákupy i výuku českého jazyka a na Okrouhlíku se o ně stará. Za dva týdny, co na Jihlavsku pobývá první desetičlenná skupina, nemuselo, vyjma jediného, řešit prakticky žádný problém. „Až nás to překvapilo, jak to jde všechno hladce,“ konstatovala Fiedlerová.
Lékaře v Jihlavě pro skupinu nesehnali
Jediná věc, která se ukázala složitější, než se počítalo, bylo sehnat uprchlíkům lékaře. Na rozdíl od první skupiny iráckých křesťanů, kteří na Vysočině žijí už dva týdny, by však neměli mít noví příchozí se vstupní zdravotní prohlídkou problém. Provést by ji měla lékařka z Třebíče. Blíž zástupci Centra pro multikulturní vzdělávání doktora nesehnali.
E-mailem kontaktovali zhruba patnáct ordinací v Jihlavě a okolí, ale v žádné z nich nepochodili. Ještě během tohoto týdne se dotazovali, zda by lékaři nemohli přijmout šestnáct pacientům případně část z tohoto počtu.
„Jsme schopni Vám garantovat, po dobu jednoho roku, součinnost při výkonu lékařské péče pomocí tlumočníků, sociálních pracovníků, doprovodných pracovníků apod. Jsme vděční, za Vaší lékařskou péči o občany Jihlavy, a věříme, že k naší žádosti přistoupíte bez předsudků,“ píše se mimo jiné v e-mailu, na nějž od jihlavských lékařů nepřišla kladná odpověď.
„Mám příliš velký obvod s vysokým počtem pacientů, proto moje odpověď byla negativní,“ vysvětlil své odmítnutí jeden z oslovených doktorů, který si však nepřál být jmenován.
Tento postup mu umožňuje zákon, v němž stojí, že lékař smí odmítnout přijmout pacienta do péče ze tří důvodů a překročení únosné pracovní zatížení lékaře je jedním z nich. „Nemyslím si, že by šlo z jejich strany o předsudky,“ tvrdí Radim Fiedler z Centra multikulturního vzdělávání.
On sám vidí za postojem lékařů spíš snahu o co nejlepší péči. „Jde o velkou a hodně sledovanou skupinu. Chápu, že lékaři, kteří mají hodně pacientů, měli obavy, aby případně něco nezkazili.“
Protože se jedná o křesťanské uprchlíky, hledá teď centrum rovněž možnosti, jak a kde jim umožnit účast na církevních obřadech a mších. Před pár dny se uprchlíci byli podívat ve Ždírci u Jihlavy.
„Byla to ale spíš taková přátelská návštěva, aby se seznámili s prostředím. Zatím pro ně nic konkrétního a pravidelného v tomto duchu nepřipravujeme,“ podotkla Dana Fiedlerová.
