Cyklus barevných reportážních snímků Adély Tomášů bude od středy 20. ledna k vidění na putovní výstavě v Horáckém divadle v Jihlavě a po třech týdnech se přesune na jihlavský magistrát.
Proč si v době, kdy je prosazován převážně kult mládí a krásy, vybrala jako svou cílovou skupinu právě seniory? „Chtěla bych tím projektem hlavně ukázat, že i stáří je krásné a je v něm obsažena životní moudrost. Tito lidé umí krásně vyprávět, vyjádřit své city a jsou také velmi vděční,“ vysvětluje drobná černovláska, která v domově působí i jako dobrovolnice.
„Hodně lidí vnímá domovy důchodců jako ústavy, kde jsou lidé zavření a nic se tam s nimi nedělá. Přitom to není pravda. Děje se tam pro ně a s nimi spousta aktivit.“
Momenty z olympiády i černobílý portrét muže s cigaretou
Od srpna do prosince loňského roku pravidelně navštěvovala Domov ve Ždírci a fotila nejrůznější aktivity, které tam byly pro jeho obyvatele připraveny.
Pro výstavu vybrala dvanáct nejzajímavějších fotografií. Objeví se na nich například momenty z olympiády, vinobraní, zdobení perníčků, oslavy Vánoc a zachycen je i příchod svatého Martina.
Poslední, třináctá vystavovaná fotka je jiná. Jedná se o černobílý portrét muže s cigaretou. Má být pozvánkou na druhou část fotografického projektu Adély Tomášů. Tím jsou černobílé ateliérové fotografie, kde jsou klienti domova důchodců foceni jako modely.
Tyto snímky dají vzniknout tematickému kalendáři na rok 2017. Představen, pokřtěn a vydražen bude 10. března. Výtěžek z dražby pak bude věnován Domovu ve Ždírci na aktivity pro seniory.
Pro potřeby kalendáře, kde bude zveřejněno třináct stylizovaných fotografií ve formátu A3, Adéla Tomášů pracovala s šestnácti klienty domova důchodců.
„Ze začátku jsem se bála, jaká s nimi bude spolupráce,“ vypráví mladá žena, která má focení jako svůj koníček a jejím velkým vzorem je Jan Saudek. „Ale byly to zbytečné obavy. Oni byli naprosto uvolnění a vše bylo bez problémů. Bylo to o vzájemné důvěře, kterou se podařilo navázat. Zároveň jsme měli dohodu, že jakmile jim začne být focení nepříjemné, hned skončíme. Většinou se fotilo 15 až 20 minut.“
Při focení prý panovala příjemná atmosféra. „Oni většinou vyprávěli různé příběhy a také jsme se hodně nasmáli,“ usmívá se.
Fotka pro pátý měsíc: Láska kvete v každém věku
O některých kompozicích prý nemusela ani přemýšlet. Přišly tak nějak samy. Na jedné fotce je například líbající se manželský pár, částečně schovaný za vějířem. „Hned, jak jsem je uviděla, věděla jsem, že ta fotka musí být zařazena v měsíci květnu, jako měsíci lásky, s podtitulem Láska kvete v každém věku. Oni se k sobě velmi krásně chovali, pořád se hladili a bylo vidět, že se mají moc rádi,“ popisuje a vzápětí přidává další historku z focení.
„Přišel pán, já jsem na něj pořád koukala a přemýšlela o kompozici. Pak jsem z něho ucítila tabák. Potvrdil mi, že kouří, a tak jsem jej vyzvala, aby si zapálil. Vyndal cigaretu, přiložil ji k ústům a já jsem věděla, že takhle ta fotka má být a je to přesně to, co potřebujeme,“ líčí s tím, že bez podpory školy, Domova Ždírec, Horáckého divadla a Kraje Vysočina by celý projekt nemohl vzniknout.
Změnit pohled na stáří pomohlo Adéle Tomášů až studium sociální práce a sociální pedagogiky.
„Na začátku prvního ročníku jsem si vůbec nedokázala představit, že bych mohla se seniory pracovat. Postupem studia a množstvím praxe jsem si začala říkat, že to není vůbec špatné. No a nyní po tomto focení si vlastně ani nedokážu představit, že bych svůj budoucí profesní život spojila s jinou cílovou skupinou. Opravdu mi přirostli k srdci. Se seniory budu pracovat mnohem raději než s dětmi,“ uzavírá Adéla Tomášů.
