První americká kolona dorazila k pardubickému letišti už před třináctou hodinou. Tak brzy, že je tam ještě moc lidí nečekalo. Američtí vojáci přátelsky zalamovali palec, rozpřahovali na pozdrav náruč, usmívali se. Lidé jim mávali, malé děti nadšeně fotily hummery a hlavně efektní americké transportéry s několikahlavňovými kulomety mířícími vzhůru do oblak.
Konvoj v ČeskuPRVNÍ DEN. Průjezd sledovaly tisíce lidí OBRAZEM: Na Američany čekaly vlajky i pivo ODPŮRCI. Hanba NATO! křičeli odpůrci konvoje SOBOTKA. Spojence potřebujeme, Rusko je nebezpečné KOMENTÁŘ.Ukazuje se, kdo je na čí straně TECHNIKA. Strykery, humvee i obří tahače |
Sledovat druhou a třetí část konvoje mířící do kasáren na letišti přišlo už tolik lidí, že policisté, kteří měli dopravu v místě na starosti, znervózněli. Při příjezdu třetí části kolony o půl čtvrté si už přihlížející vybojovali prostor tak, že při průjezdu vojenských aut přehradili v jednom směru silnici.
„Čáááu, nazdár,“ volali často kamarádsky na americké vojáky chlapi z davu.
Celý konvoj tvořilo celkem 19 obrněných transportérů Stryker a 25 dalších doprovodných vozidel.
Drtivá většina lidí přišla Američany podpořit. „To koukáte, bolševici, kdo nám jede po ulici,“ stálo na jednom z transparentů.
Ještě aby se tu mluvilo americky!
Se zarámovanou fotografií generála George S. Pattona, který přivedl na konci druhé světové války americké vojáky na české území, vítala konvoj u letiště Marie Jedličková z Nového Bydžova. „To byl jejich nejlepší generál,“ vysvětlila. „Chtěla jsem ty americké vojáky aspoň jednou na vlastní oči vidět. Třeba už je neuvidím. Je mi sedmdesát. Nebo je naopak uvidíme častěji kvůli těm šílencům na východě,“ dodala.
Fotogalerie |
Řada lidí měla vlajky USA nebo oblečení v podobě amerického praporu. Mezi vítajícími byl i Jan Ponesch z Přelouče, který byl ustrojený v kompletní americké polní uniformě, kterou používala pěchota v poušti v letech 2004 až 2005 v Afghánistánu a Iráku. Měl i zbraně, ovšem pro sport zvaný military airsoft. „Jsem fanda Ameriky, proto jsem se přijel podívat. Chtěl jsem být od malička vojákem, ale zdraví mi to nedovolilo, tak jsem si zvolil alespoň tuto cestu. Airsoft,“ poznamenal.
Několik lidí přišlo i provokovat. Prošedivělý muž s pojízdnou taškou chodil podél zástupu lidí a křičel na ně: „To se tady teď bude mluvit americky, nebo co? Jste američtí bolševici. Já jsem cinkal, aby táhli pryč Rusové, a tihle potáhnou taky.“
Za kolonou amerických vojáků vyrazili k pardubickému letišti i majitelé historických džípů a amerických veteránů. Například majitel stříbrného Cadillacu Devil Evžen Mandzjut přijel do Pardubic z Kutné Hory s rodinou. Jeho syn mával na projíždějící Američany velkou vlajkou USA. „Máme ji doma na stožáru. Sundal jsem ji a dal ji na tyč. Je to pro nás velký svátek,“ řekl pyšně Mandzjutův syn.
S americkým černým cadillacem dorazil i Radek Beneš z Pardubic. „Když jsem viděl, jak se ozývají a formují odpůrci průjezdu kolony, tak to člověka přímo žene ukázat, že nejsme zase takový národ hlupáků,“ podotkl Beneš.
Protesty se nekonaly
Hlavním lákadlem však pro příchozí byly prohlídky techniky a přímý kontakt s vojáky. Please, photo? Byla jedna z nejčastějších vět, které zaznívaly na pardubickém letišti až do setmění.
Fronta byla hned u brány na fotografii s černošským americkým vojákem. „No problem,“ odpovídal s úsměvem trpělivý voják, který lačným fotografům neustále pózoval s dětmi i se slečnami.
Protesty v Pardubicích nehrozily ani náhodou. Město vojáky vítalo. „Kluci byli nadšení, američtí vojáci skvěle reagovali, hlavně na děti. Troubili, mávali. Trochu jsem litoval, že jsme si nepořídili americké vlajky, jak je všude kolem viděli, chtěli je taky, aby mohli konvoj přivítat,“ popsal Martin Rakouš z Pardubic, který se svými dvěma syny dorazil na letiště.
Počasí prohlídkám nepřálo, lidi ale neodradilo
Největší zájem byl o prohlídku techniky. Hlavně děti se tlačily, aby se mohly podívat do hummeru a dvou obrněných vozidel Stryker, které vojáci poskytli. „Slowly, slowly, attention!“ neustále varovali vojáci děti, které lezly po vozidlech. Zároveň jim ochotně a s dobrou náladou pomáhali.
Podrobná prohlídka totiž v sílícím dešti nebyla úplně bezpečná. „Hrozně to klouže, ale bylo to skvělý,“ hlásili především chlapci, kteří prolézali každý kousek obrněného vozu. Ti nejšťastnější si pak dokonce sedli za volant hummeru. Ovšem zájem byl tak veliký, že se někomu tlačenice nemusela úplně líbit. Navíc počasí návštěvníkům letiště skutečně nepřálo.
„Chtěli jsme se podívat i na techniku, ale nahrnuly se tam hned davy lidí, takže prodrat se k vozům a k vojákům skoro nešlo. Do toho začalo pršet a už jsme byli dost prochladlí, přišli jsme k letišti už po obědě, protože jsme nevěděli, v kolik přesně přijedou. Proto jsme na vozy jen rychle nahlédli a šli pryč. Ale ten menší, tříletý, už doma hlásil, že chce být voják,“ popsal zkušenost mnoha rodin Martin Rakouš.
Navíc lidé, kteří chtěli osobně přivítat americké vojáky, způsobili dopravní zácpu, která byla hodně podobná té, jež je k vidění vždy po skončení Velké pardubické. Auta stála všude v širokém okolí letiště. Vojáci opustí Pardubice v pondělí v půl desáté a zamíří do Prahy, kde se spojí s dalšími dvěma konvoji a odjedou do Německa.
