„Sádrový model byl rozebraný na kusy a ležel na půdě slévárny v Dolní Lhotě u Blanska. Bystřici ji nabídl Makovského syn. Sochařka Miroslava Špačková ji dala dohromady a barevně sladila, díky pastelové barvě je nádherně plastická,“ popisuje vedoucí bystřického muzea Vladimír Cisár.
Sádrovou kopii slavnostně v gymnáziu představili v pátek dopoledne. Tedy den před 165. výročím Masarykova narození. Školní sbor Cantamus omnes při té příležitosti zazpíval státní hymnu i lidové písně. Včetně prezidentovy oblíbené Ach synku, synku.
Na radnici nějaký čas zvažovali, kam darovanou sochu umístí, nakonec se rozhodli pro gymnázium, kde zaujala místo u schodiště vedle řady zrcadel.
Po převozu ze slévárny však nejdřív musela projít očistou. „Jednotlivé části, kterých bylo celkem devět, jsem musela vyretušovat, protože byly špinavé. Přímo ve vestibulu gymnázia jsme pak sochu montovali, nejdřív nanečisto, některé díly se totiž stočily do vrtule. Pak jsem zaretušovala spáry a udělala finální úpravu včetně patiny okrovou barvou,“ líčí sochařka Miroslava Špačková z Moravce.
K ruce měla vzhledem k velikosti sochy dva pomocníky a taky spoustu materiálu. „Potřebovali jsme dvanáct a půl kila sádry, čtyři a půlmetru juty a šest metrů pásoviny,“ popisuje sochařka.
Bronzový originál „prezidenta Osvoboditele“ má zajímavou historii. V minulosti vadil nacistům i komunistům, a tak originál sochy několikrát putoval z podstavce do depozitáře, během války byl dokonce rozřezán na kusy. Naštěstí pro budoucí generace sochu nikdo nenávratně nezničil a od roku 1990 nepřetržitě „dohlíží“ na žáky jedné z bystřických základních škol. Bronzová kopie Makovského originálu byla v roce 2000 odhalena před Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity v Brně.
