Při prvních skocích na lyžích beze sněhu skokan nedojel ani na hranu

Skoky na lyžích, to je sportovní disciplína, kterou má většina Čechů spojenou se zimou a sněhem. A to i přesto, že se stále častěji prosazují keramické stopy na nájezdových můstcích. Pokusy zbavit se závislosti na sněhu sahají hluboko do minulosti. Lidé na Vysočině v tom byli českými průkopníky.

„První skok na můstku s umělým povrchem na území tehdejšího Československa se uskutečnil u obce Blízkov na Velkomeziříčsku. Stalo se tak 22. července 1951. Nájezd byl ze slámy, na doskočišti ležela rovněž sláma a na ní vrstva borového jehličí. Prvními třemi skokany byli Karel Krejzl, Josef Svoboda a Metoděj Jaša,“ uvedl Miroslav Marek z pelhřimovské Agentury Dobrý den, která se stará o českou Guinnessovu knihu rekordů.

Počátky skoků na lyžích

První závody v českých zemích byly uspořádány roku 1893 v Jilemnici. Výraznější rozvoj nastal po první světové válce.

Na Vysočině se tato disciplína rozvíjela v Novém Městě na Moravě a ve Velkém Meziříčí, jeden můstek stál i v předválečném Německém Brodě, dnes Havlíčkově. Na něm skákal i otec slavných hokejových bratří Holíkových.

Poprvé beze sněhu se skákalo v roce 1951 v Blízkově u Měřína na můstku vysokém 22,5 metrů.

S myšlenkou budování můstků s umělým povrchem přišel v roce 1954 občan NDR a rodák z českého Perninku u Božího Daru Hans Renner. Jeho rohože se staly předchůdcem dnešních umělých povrchů.

A že šlo o nezapomenutelný zážitek, popsal na sklonku svého života v polovině 90. let do Zemědělských novin Josef Svoboda. Různé vzpomínky na tuto zajímavou éru lyžování na Meziříčsku pak posbíral Petr Zezula do knížky 100 let organizovaného sportu ve Velkém Meziříčí.

Skokanský můstek z dřevěných klád o výšce 22,5 metru už u Blízkova stál. Jenže z něj byl užitek pouze v zimě.

„Napadlo mě - pokud by se nájezd můstku pošil cepovou slámou a na doskočiště navezla hrabanka, mohli bychom skákat i v létě,“ vzpomínal Josef Svoboda z Blízkova, sportovec tělem a duší, který mimo jiné ve svém životě třikrát vyhrál legendární běh Praha - Běchovice.

Blízkovští se pustili do práce. Na doskočiště nasypali i 25 centimetrů silnou vrstvu borového jehličí. Do něj pro lepší skluz přimíchali nadrobno řezanou slámu.

„Můstek byl připraven, zbývalo jeho premiérové odzkoušení. Kdo však půjde první? Nikomu se příliš nechtělo, a tak jsem samozřejmě musel jít já. Dobře jsem věděl, že pokud se mi skok podaří, budou mě všichni ostatní s důvěrou následovat,“ připomněl v roce 1996 Svoboda dobu, kdy mu bylo 38 let.

Stopu vytvořili až na druhý pokus. Hřeby přibili rákosový drát

Když poprvé stoupal na možná první skokanský můstek svého druhu na světě, vysoko nad jeho hlavou pálilo rozžhavené červencové slunce, přes rameno měl lyže a pociťoval mírnou trému. O tom, že prožívá unikátní okamžik, nepřemýšlel.

Svoboda si i po 45 letech vybavil, jak jiné bylo poprvé skákat na slámě než na sněhu. „Bohužel vodící žlábky na spodní straně lyží, které je vedou po sněhu, se ukázaly na slámě bezpředmětné. Navíc na suché slámě chyběly vyjeté stopy, jež by lyžaře bezpečně dovedly až k odrazovému můstku. Když jsem vyjel, zjistil jsem, že nemohu žádným způsobem lyže řídit. Jezdil jsem ze strany na stranu a nakonec nedojel ani na hranu dřevěného můstku.“ Upadl, najel do zábradlí, odřel si kolena i holeně, nic vážného se mu ale nestalo.

Vymyslel řešení. „Od hrany můstku jsme natáhli rákosový drát a každých 40 centimetrů jsme ho velkými hřebíky upevnili skrz slámu. Přibité hřebíky jsme poté ohnuli, tím se drát promáčkl a vytvořil lyžařskou stopu.“ Můstek byl připraven.

Události roku? Gottwaldovy narozeniny a závody „na zabijačce“

„Všichni byli nadšení, skákat na lyžích jenom v tričku, to bylo něco nového! Lyže musely být pro letní skoky zcela zbaveny vosku, skákalo se jen za slunečného počasí.“ Letní rekord můstku byl 24 metrů, zimní 38 metrů.

První skoky byly velkou atrakcí a událostí. Sjelo se velké množství nadšených diváků, hrála dechovka. Lidé s napětím čekali, kdo se přizabije první. Nakonec za celou dobu existence můstku potkaly jen dva začátečníky lehké úrazy. Byť se letnímu skákání mezi lidmi přezdívalo „závody na zabijačce“. Závodů se účastnily také dvě ženy.

Řídící učitel Václav Juříček letní skoky na lyžích zaznamenal do ručně psané blízkovské kroniky. Přiřadil je k dalším významným událostem ve vsi v onom roce 1951, jako byly změna ve funkci předsedy a hospodaření MNV, vývoz rybníka, špatná účast občanů na filmovém představení Jeseň na vesnici a při veřejných oslavách vzpomenuté 55. narozeniny Klementa Gottwalda a 72. narozeniny Josifa Vissarionoviče Stalina. O letních skocích 22. července napsal: „Diváků z dalekého okolí bylo přes 1 500. Závod vyhrál Karel Krejzl tím, že skočil nejdále.“

Slávu můstku ukončila vichřice. Nový už nikdo nepostavil

Mimořádně populární tyto sportovní podniky zůstaly až do léta roku 1957. Slávu můstku ukončila vichřice, která na Vysočinu dorazila v květnu 1958. Můstek spadl a nový už nikdo nestavěl.

„Dnes to ani není v těch místech poznat, že tam kdysi můstek stával. Kdybych nevěděl, kde býval, rozhodně bych to nenašel,“ zmínil blízkovský starosta Stanislav Bradáč.

„A pokud vím, panu Svobodovi se do jeho smrti v roce 2001 nepodařilo zařídit vše potřebné, aby se letní skákání na slámě zapsalo do Guinnessovy knihy rekordů, o což se dost snažil,“ dodal.

„Je kolem toho opravdu velmi náročná administrativa,“ doplnil Miroslav Marek z Agentury Dobrý den, pod jejíž záštitou se vytváří Česká kniha rekordů.

O historii blízkovského můstku se před lety zajímal i olympijský vítěz z Grenoblu 1968 a český lyžař století Jiří Raška.