Kamerový systém v Jihlavě pomohl odhalit například jednu loupež. Parta lidí obklíčila opilého člověka, který se opíral v Benešově ulici o výlohu. Zloději ho obrali, případ mohl být ale s pomocí kamer vyřešen.
Co umí švédské kamery, které máte v jihlavských ulicích?
Mají vysokou rozlišovací schopnost i v noci. Každá kamera umožňuje 250 možností, kam a jak se zaměří. Různě se pootáčí, přibližuje. Je to v Evropě technická špička. Ještě máme osm stacionárních kamer, které nám hlídají různé objekty. Už se byli u nás podívat kolegové ze severní Moravy i z Pardubic. Dokonce jsme už dělali ukázku zástupcům některých firem. Představili jsme jim, co vše to dokáže. Záznamy jsme pochopitelně neukazovali, tam podle zákona musíme zachovávat mlčenlivost.
Jak dlouho uchováváte záznamy z kamer?
Po dobu čtyřiadvaceti dnů. K záznamu se nedostane nikdo kromě mne a mého náměstka Stanislava Maštery. Když chce kolega z republikové policie vidět záznam, tak se prokáže služebním průkazem. To se týká i kriminalistů, co se třeba zabývají drogovou problematikou. Můžou se podívat na záznam, ale nemůžou z něj udělat kopii. To můžeme opět jen my s panem Mašterou. Je to třeba v případě, že někdo po dvou dnech zjistí poškození svého vozidla. Nebo se zjistí nějaký trestný čin. Měli jsme tu i kontrolu na to, jak dodržujeme zákon o utajovaných skutečnostech. Nenašla žádný problém.
Co už jste díky švédským kamerám odhalili?
Je toho moc, desítky případů. Třeba jednu loupež, kdy skupina lidí obstoupila opilého člověka. Opíral se v Benešově ulici o výlohu. „Pomohli“ mu sednout si na náměstí na lavičku. My jsme tam byli za dvě minuty - a už mu chyběly hodinky s peněženkou. Zjistili jsme i fingovanou krádež vozidla na náměstí, které tam ani nestálo. Kamery jsou ze sedmdesáti procent prevence. Zbytek je, že něco zachytíte. Kameramanka-operátorka s tím u nás pracuje, ale ona často v daném okamžiku neví, jestli tam něco bylo, nebo nebylo. Tedy pokud nevidí přímo napadání někoho nebo rozbíjení něčeho. Ale třeba kapesní krádež, které si hned nevšimne ani sám okradený, můžeme dohledat později. A podíváme se, kdo se na místě v ten čas pohyboval. Jednu kameru máme třeba i v kostele Povýšení svatého Kříže. Zapne se, když do něj někdo vejde.
Ředitel městské policie v Jihlavě Jan Frenc.
Technika jde hodně dopředu. Už víte o kamerách, které nějaké město má a jsou ještě lepší než ty vaše?
Jezdíme po republice s kolegy z odboru informatiky a nic lepšího jsme jinde neviděli. Musím ještě dodat, že na záběrech našich kamer máme začerněná okna bytů. Tam se pochopitelně zaměřovat nemůžeme.
Jak vypadal přechod od staršího kamerového systému k novějšímu?
My jsme už vyčerpali technické možnosti našeho bývalého systému. Ve spolupráci s odborníky na informatiku z radnice jsme se rozhodli, že provedeme jeho úplnou rekonstrukci. Mívali jsme kdysi na operačním středisku klasické televizory. Dnes máme plazmové průmyslové televize. Je to podobný rozdíl, jako když jste si koupil v osmdesátých letech Rubín a dnes máte LCD televizor. To je nesrovnatelná kvalita. Před čtrnácti dny u nás byli majitelé a technici ze švédské firmy, od níž kamery máme. Zajímaly je naše zkušenosti. Chtěli by si u nás natočit propagační materiál, že by ho ukazovali po Evropě. Požádali mě o to a já požádám o souhlas pana primátora.
Co další kamery?
Naši strážníci musí pracovat ve dvoučlenných hlídkách. Je to z důvodu, pokud je někdo z něčeho obviňuje. Proto musí mít svědka. Nehledě na to, že všichni naši strážníci používají minikamerky, které mají v kapse. Všechny jejich rozhovory jsou natočené. Pak se ukáže, že stížnosti na chování strážníků jsou neopodstatněné. Někteří lidé si stěžovali - a když jsem jim následně promítl záznam jejich chování vůči strážníkům, které někdy bylo velmi sprosté, mohli se maximálně zastydět.
To lidé v Jihlavě asi moc nevědí, že se v kapsách uniforem skrývají minikamerky.
Nevědí.
Před volbami se hodně mluvilo o bezpečnosti na náměstí.
Ano. Třeba lidé v předvolebním průzkumu Fora Jihlava tvrdili, že se cítí nebezpečně na Masarykově náměstí. Ale námi je to tam pokryté. Máme čtyřiadvacet hodin denně hlídku v městské památkové rezervaci a na náměstí. Pokud by se něco stalo, hlídka je tam za dvě až čtyři minuty. Vím, že jsou tam v noci různí občané a někteří lidé mají strach. Jenže my nemůžeme vykázat člověka za to, že je bezdomovec, sedí na lavičce a zapáchá. My ho musíme vykázat, když něco provádí. To se týká i ostatních osob, co tam jsou.
Co zvýšení počtu strážníků?
Většina politických stran ho měla před komunálními volbami v programu. Já byl vždy zastáncem toho, že nechci navyšovat počty strážníků. Spíš jsme hleděli na jejich kvalitu. Dnes tady máme 24 procent vysokoškoláků.
A ty potkáváme v ulicích?
Ano, chodí v ulicích. A plno se jich k nám hlásí. Třeba teď byl u mě v kanceláři strážník - magistr psychologie. Máme ho tu i jako vyjednavače, pokud by bylo potřeba. Také nám školí ostatní strážníky. Už dvanáct roků bereme lidi minimálně s maturitou.
Teď už jste tedy zastáncem navýšení?
Tentokrát ano, pokud se lidé necítí bezpečně. A dejme víc strážníků do centra, kde je nejvyšší koncentrace obyvatel. Pokud chceme navýšit počet strážníků, tak o osm lidí. Protože máme čtyři směny. A musí pracovat ve dvoučlenných hlídkách.
Pojďme ještě zpátky ke kamerám. Kdy jste je v Jihlavě použili poprvé?
Kamerový systém jsme začali budovat v roce 1999. První dvě kamery byly tehdy na Masarykově náměstí. Jedna na horní a druhá na spodní části. Postupem času šly i do Husovy ulice, Matky Boží a dalších. Dnes máme pokryto Masarykovo náměstí a celou městskou památkovou rezervaci. Monitorujeme to čtyřiadvacet hodin denně.
Jak jste kdysi pořizovali záznamy?
Ten digitální byl tehdy neskutečně drahý. Využívali jsme klasické videokazety, které jsme každé ráno po čtyřiadvaceti hodinách měnili. Ukládali jsme je měsíc. Kdysi nás stál jeden kamerový bod 400 až 600 tisíc korun. Byla v tom cena kamery i trasa pro optický kabel. Dnes je technologie úplně jiná. Jeden kamerový bod nás v současnosti stojí 150 až 180 tisíc.
Kam jdou ty staré kamery?
Chtěli bychom je využít na školách a na dalších budovách města.
21. srpna 2014 |
