Krále Miroslava jeho poddaní ve filmu Pyšná princezna asi příliš neposlouchali. Měli totiž na jeho příkaz spálit i obraz, na němž vypadal jako vojevůdce na koni a v brnění. A protože v ohni neskončil, tak i 62 let po natáčení slavné pohádky je obraz k vidění na telčském zámku. Památka posloužila filmařům jako filmové sídlo krále Miroslava. Toho hrál Vladimír Ráž.
Obraz s jeho tváří je součástí výstavy Princezny na zámku aneb Telčí po stopách filmu, která trvá až do konce září. Jsou na ní i kostýmy z nejnavštěvovanějšího českého filmu všech dob. Třeba šaty Krasomily, v nichž oznámila zahradníkovi, že už není pyšná. V těchto šatech strávila i „zkouškovou“ noc u zpívající květiny, která neuvadla.
V pohádce šaty skončily u chůvy
Pro filmové fanoušky je výstava lahůdkou. „Návštěvnost je do této doby dobrá,“ hodnotí kastelán zámku Bohumil Norek. Pořadatelé také vyzývají příchozí, kteří byli v komparsu známých „telčských“ filmů, aby se podělili s ostatními o svoje zážitky.
V Telči ukazují i králův oděv s motivem květů. Měl ho na sobě třeba ve chvíli, kdy se rozhodl, že se nechá namalovat a svůj obraz pošle Krasomile. Ve stejném oblečení se později dozvěděl její vzkaz, že není hoden jí zavázat ani střevíček.
Výstava přináší i málo známé zajímavosti spojené se známou pohádkou. Třeba že se chystalo její pokračování s názvem Pyšná princezna královnou.
Herci Vladimíru Rážovi tehdy dokonce poslali scénář druhého dílu. „Ovšem už zdaleka neměl tu hodnotu, tu moudrost, ten čistý pohádkový humor. Byly tam naopak drastické scény, některé se dokonce odehrávaly v hrobkách. Král Miroslav a Krasomila žijí v odcizení a mají dceru, která si dělá, co chce, a tak začne prožívat příběh nápadně podobný osudům své matky Krasomily. Napsal jsem tenkrát Bořivoji Zemanovi, že tuhle verzi nepokládám za dobrý nápad, že to naopak původní film poškodí,“ řekl kdysi Ráž v jednom rozhovoru.
Šaty Krasomily z Pyšné princezny, jež jsou vystaveny v Telči, měla na sobě Alena Vránová velkou část pohádky. Poprvé v nich políbila „zahradníka“ a pak spolu utekli. Pak si stejné šaty ve filmu schovala u své chůvy a převlékla se za obyčejnou dívku. Tam role vystavených šatů ve filmu skončila.
Telčská výstava je umístěna v sedmi místnostech. Jednou ze zajímavostí jsou kostýmy Theodora Pištěka z filmu Hry lásky šálivé, které se objevily i ve slavné pohádce Tři oříšky pro Popelku. Ta vznikla dva roky po natáčení v Telči.
Expozice připomíná i nezapomenutelný film Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. K vidění jsou třeba barevné paruky, které k tomuto dílu patřily.
Návštěvníci se třeba dozví, že během natáčení v Telči byl Jan Werich vážně nemocný. Vrátil se z ozařování, které podstoupil kvůli rakovině hrdla. Nevědělo se, jestli ozařování zabere. Navíc měl zákaz hrát. Werich řekl, že si scénář přečte, ale museli jít s Jasným ven na lavičku na Kampu.
„Jeho žena řekla, že jí komunista nesmí do bytu. Werich scénář převzal a později zavolal, že mě zve jeho žena Zdenička na oběd. Domluvili jsme se. Zeptal se, co já na to, kdyby do konce filmování umřel, ale já se na něj podíval a řekl mu, že tady bude ještě nejmíň patnáct let. A taky byl,“ zavzpomínal Jasný.
Ve filmu je chyba
A na Barrandově pohrozil, že jestli mu film nepovolí, s točením skončí a odejde i se ženou na Šumavu chovat ovce.
Obsazení Wericha musel schválit sám prezident Antonín Novotný. „Kocour je věčný hit. Měl jsem naprostou svobodu, skvělé podmínky a získal jsem všechny lidi, které jsem potřeboval. V době natáčení jsem byl nesmírně šťastný. Poprvé od války,“ doplnil Jasný.
Ve filmu je ale chyba. Ve scéně, kdy začne průtrž mračen a lidé se běží schovat do podloubí, tak naproti přihlížejí jiné lidé, kteří do filmu nepatří a jen stojí na náměstí. A u nich svítí slunce a neprší. Tím se prozradí, že zatažená obloha a déšť jsou jen fikce. I to je jedna ze zajímavostí výstavy.
Kastelán Bohumil Norek uvažuje o pokračování výstavy vycházející z dalších „telčských“ filmů, kde by se daly využít vzpomínky pamětníků. Příští rok to ale zřejmě nebude, to se chystá akce na jiné téma. „Protože změna je život,“ dodal kastelán.
