RECENZE: Nové album Magdaleny Kožené je zbožné, ale i démonické

Každý nahrávací projekt Magdaleny Kožené měl ucelenou dramaturgii a ten nejnovější není výjimkou. Pod názvem Prayer (Modlitba) se skrývá dvaadvacet skladeb různých epoch a stylů, v nichž Koženou doprovází přední německý varhaník Christian Schmitt.

Pěvkyně Magdalena Kožená na 61. ročníku Pražského jara | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Nahrávka vznikla v sále církevní vysoké hudební školy v Řeznu, program Kožená loni představila i v Brně.

Album spojuje téma intimní zbožnosti, která není omezena jen na prostředí kostelů a hudbu určenou k liturgii, ale lze ji stejně tak dobře vnímat i jako osobní záležitost. Většinu úprav vytvořil sám Schmitt.

Jako všechny transkripce, i ty jeho něco ubírají, něco přidávají. Tak třeba hned první píseň, v originále už tak dramaticky rozehraný Hrobníkův stesk po domově od Franze Schuberta, nabývá díky výměně klavíru za mocný zvuk varhan až operně démonický charakter, který Kožená ještě posiluje zdůrazněním tmavého spodního rejstříku.

Prayer

85 %

Magdalena Kožená

Lépe jí však sedí jiné kusy. Její parádní disciplínou byl vždy Bach, zde zastoupený pěti ukázkami ze sbírky Musicalisches Gesang-Buch. Sugestivní výraz dodává Ravelově skladbě s exotickým nádechem Kaddisch, písním Hugo Wolfa nebo Purcellovu vzrušenému monologu, v němž Panna Maria dává průchod strachu o ještě malého Ježíše. Jednotlivé úpravy mohou být věcí vkusu, ale celkově má album rozhodně jedinečnou náladu.