V celé třetí říši jich bylo celkem dvanáct. Měly ve školském systému nacistického Německa zcela zvláštní postavení. Ta jihlavská vznikla jako poslední z nich. Její oficiální název zněl Škola Adolfa Hitlera Čechy a Morava.
O záměru se rozhodlo v roce 1940. Stavbu hrádku na vrcholu lesoparku Heulos projektoval berlínský architekt Franz G. Winter. Navrhl mohutnou budovu s dvěma rohovými věžemi. Na svoji dobu byla vybavena veškerým dostupným komfortem a technickými vymoženostmi. Měla ústřední topení i kuchyň s elektrickými i plynovými spotřebiči.
"Základní kámen hrádku byl položen v dubnu 1941. Funkcí stavbyvedoucího byl pověřen doktor Blümel z Vídně. K budování významně přispěla jihlavská kamenosochařská dílna Hurda," popsal Vilém Wodák, předseda nově založeného Spolku pro starou Jihlavu.
Původně mělo jít o velkou mládežnickou ubytovnu. Až v roce 1943 nacisté rozhodli, že se hrádek stane prestižní internátní školou Adolfa Hitlera. Zasloužili se o to hlavně jihlavský vládní komisař (starosta) Leo Engelmann a stonařovský rodák Arthur Seyss-Inquart. Ten byl později v roce 1946 popraven po Norimberském procesu.
Na slavnost přijel německý státní ministr pro Čechy K. H. Frank
Slavnostně otevřen byl hrádek na jaře roku 1944. Už v lednu toho roku se ale do školy Hitlerjugend nastěhovali žáci a vychovatelé. Ani to se neobešlo bez velkolepého shromáždění, kam přišli zástupci města i NSDAP.
Hlavní slavnostní otevření začalo hodinu před polednem ve středu 26. dubna 1944. Že šlo o důležitou akci pro nacisty, potvrdil i příjezd K. H. Franka. Ten měl funkci německého státního ministra pro Čechy a Moravu. Jeho i další nacistické špičky vítaly na hrádku fanfáry a společné hajlování řady soukmenovců. Slavnost se odehrála na nádvoří, kde visely vlajky s hákovými kříži. Hudební kulisu vytvořil sbor policejního pluku SS.
Existuje z toho dne i filmový záznam, který v kinech promítali během května 1944 v rámci válečného týdeníku. Hlavní projev pronesl na nádvoří K. H. Frank.
"Organizujeme tuto slavnost ve městě, které neztratilo jako mnohá jiná v tomto prostoru v běhu staletí své němectví, ale jako centrum ryze německého ostrova překonalo jejich bouře. Město Jihlava je hodno vyznamenání, kterého se mu zřízením Školy Adolfa Hitlera dostává," začal mluvit Frank na ztichlém nádvoří.
A projev ukončil těmito slovy: "Pro Němce z této oblasti ať je škola důkazem, že i zde, nedbajíc těžkostí dne a nutnosti vedení války, pokračujeme v cestě, kterou nám Vůdce ukázal."
Rok a dvanáct dní po tomto jeho projevu skončila válka porážkou Německa.
Předpoklady ke studiu byla tělesná zdatnost a oddanost říši
Výběr uchazečů o studium na jihlavském hrádku byl velmi přísný. "Kvalitní tělesné a duševní schopnosti byly samozřejmostí. Nesměl pochopitelně scházet dobrý rasový původ," popsal Vilém Wodák.
Speciální důraz kladli v Hitlerově škole na tělesnou zdatnost. Žáci se věnovali lyžování, plavání, leteckému výcviku, plachtaření i sportovní střelbě. Učili se dva cizí jazyky, protože v osnovách se počítalo s výchovou budoucích vládců Evropy.
Žáci opakovaně slýchali výzvy k fanatické věrnosti straně. Vedení školy dokonce vydávalo časopis určený rodičům žáků. Výuka byla určená pro mladé lidi, kteří byli vybíráni z celé říše. A záměrně šli do školy daleko od svých domovů, aby kvůli tvrdému pruskému výcviku neutíkali k rodičům.
Během roku 1944 navštívilo hrádek několik význačných hostů. Například v květnu přijel poslední říšský protektor Wilhelm Frick, který byl po válce odsouzen v Norimberském procesu k trestu smrti.
Ne všechny nacistické špičky, které se účastnily jihlavské slavnosti před sedmdesáti lety, přišly o život na konci války.
Třeba Baldur von Schirach otevíral hrádek v pozici říšského vedoucího pro výchovu mládeže. A žil až do srpna roku 1974, kdy zemřel jako sedmašedesátiletý penzista. Po válce byl odsouzen k dvaceti letům žaláře a na svobodu se dostal v roce 1966. Pak sepisoval své paměti.
Až do roku 1962 žil v Baden-Badenu i Ferdinand Schaal, který přihlížel jihlavské slavnosti v hodnosti generála pancéřového vojska. Někteří historici žili v přesvědčení, že byl popraven v červenci 1944 v souvislosti s atentátem na Hitlera. Nebyla to pravda, což zjistil právě jihlavský badatel Vilém Wodák. Schaal se dožil v Baden-Badenu třiasedmdesáti let.
Po Hitlerjugend přišli učni, studenti a mladí policisté
Před koncem války žáci a vychovatelé utekli z nové školy. Jihlavané, kteří tam do té doby neměli přístup, si pak rozebrali vybavení. Ve městě a okolí se pak třeba ještě několik zim po válce lyžovalo na kvalitních německých lyžích, které byly vyrobeny pro Hitlerjugend. A mladí jihlavští chlapci nosili upravené krátké kalhoty, které žáci také ve škole nechali.
Po válce byl v budově internát učňů. V letech 1960 až 1965 zde byli ubytováni posluchači Pedagogického institutu. Od poloviny šedesátých let až do roku 1990 sloužil hrádek k ubytování studentů jihlavské pobočky Vysoké školy zemědělské. Další čtyři roky byl prázdný a chátral.
V roce 1995 jej bezplatným převodem od ministerstva školství získala Střední policejní škola. Tehdy začala rekonstrukce za desítky milionů korun. K budově patří i část lesoparku a sportoviště.
Dnes hrádek patří státu a spadá pod ministerstvo vnitra. "V návaznosti na redukci počtu policejních škol, jež se dotkla i Jihlavy, byl objekt převeden do užívání policejnímu prezidiu," uvedl mluvčí ministerstva vnitra Břetislav Oliva.
O prodeji hrádku se podle něj neuvažuje. Prezidium chystá na hrádku do budoucna vzdělávací a výcvikové aktivity.
"Dále zde budou organizovány pracovní porady útvarů policejního prezidia a útvarů s celostátní působností, pro které je dislokace v centru republiky výhodná," uvedla Vlasta Suchánková, mluvčí policejního prezidia. Část bývalé školy využívá i policie na Vysočině jako ubytovnu.
