Výprava čítající osmnáct sportovců, respektive devatenáct včetně traséra jednoho z lyžařů, a celkově čtyři desítky lidí se může pochlubit dvěma pátými místy. Pro Českou republiku je získal tým sledge hokejistů a snowboardista Tomáš Vaverka. Sjezdař Patrik Hetmer přivezl sedmé a osmé místo.
"Je pravda, že ve skrytu duše jsme doufali, že by nějaká medaile vyjít mohla," přiznává Suda, podle něhož ambice na cenný kov měli sledge hokejisté i snowboardista Vaverka, kterému unikl boj o medaile jen o kousek.
V jeho disciplíně, snowboardcrossu, se počítaly do výsledku dvě jízdy ze tří. Tomáš však při první jízdě téměř upadl a do času se to samozřejmě promítlo. "Druhou jízdu jel rychleji než tu první, ale podvědomě měl strach, aby se mu to znovu nestalo. V poslední jízdě zajel druhý nejlepší čas, celkově to ale stačilo už jen na páté místo," popsal Suda.
Roman Suda (* 1974)■ Vystudoval nástavbu v oboru Fyzioterapie a poté dálkově na FTVS v Praze obor Speciální výchova zdravotně postižených se zaměřením na tělesnou a pracovní výchovu. |
Sportovci příliš neslavili, výsledky možná ocení později
Tyto výsledky podle něj dokáží sportovci ocenit spíše až s časovým odstupem. Velké oslavy se tedy v Soči nekonaly. "Bydleli jsme ve dvou olympijských vesnicích.
Stejně jako na ZOH i na paralympiádě byly tři vesnice. V jedné byli ubytovaní severští lyžaři a biatlonisté, v další, Mountain Village, alpští lyžaři, třetí, Coastal Village přímo v Soči, byla pro ty, kteří soutěžili v halových disciplínách," poznamenal Roman Suda. Doplnil, že tam byli ubytovaní sledge hokejisté, jejich realizační tým a část vedení. Zbytek výpravy, včetně něj, bydlel v horské vesnici na dosah lyžařského střediska.
Pokud to program umožňoval, snažili se sportovci vzájemně své závody či zápasy navštěvovat. "My jsme pravidelně jezdili na hokejová utkání. Samozřejmě když měli lyžaři závody nebo se na ně připravovali, možné to nebylo," říká Suda a dodává, že slavnostní přivítání celé výpravy se odehrálo v Mountain Village, kde byl počet paralympioniků nejvyšší.
Suda si pochvaloval atmosféru na sportovištích, přišla mu velmi podobná té v Londýně. A právě na ní získal pocit, že paralympiáda není jakýmsi doplňkem olympiády, že je to samostatná událost.
"Co se týče atmosféry i zázemí, bylo to srovnatelné. Bylo vidět, že i v Soči byl o paralympiádu zájem," konstatuje Suda. Dodal, že o tom mluvil i se Jakubem Flejšarem, trenérem Tomáše Vaverky, ale zároveň i Evy Samkové, zlaté olympioničky ze Soči. Atmosféru obou akcí mohl porovnat. "Řekl nám, že paralympijská atmosféra mu osobně přišla zajímavější," konstatuje Suda.
Stanislav Loska na trati paralympijského slalomu.
Brankář českého sledge hokejového týmu Michal Vápenka v akci.
Podle něj bylo v Soči na první pohled patrné, že vybudování olympijského areálu bylo velmi nákladné. "Množství práce, které se tam stihlo, nás překvapilo. Je pravda, že některé věci nebyly úplně dotažené, ale oproti ostatním olympiádám jsme v tom neviděli až takový rozdíl," odmítá Suda kritiku, která v prvních dnech olympijských her na adresu organizátorů zaznívala.¨
Paralympijský týmAlpské lyžování: Patrik Hetmer (slalom, obří slalom) + trasér Miroslav Máčala, Oldřich Jelínek (slalom, obří slalom, super-G, superkombinace), Stanislav Loska (slalom, obří slalom), Tomáš Vaverka (snowboardcross) . Sledge hokej: Jiří Berger, Erik Fojtík, Michal Geier, Zdeněk Hábl, Miroslav Hrbek, Libor Hulín, Zdeněk Krupička, Pavel Kubeš, Tomáš Kvoch, David Motyčka, David Palát, Jiří Raul, Zdeněk Šafránek, Michal Vápenka |
Negativně nevnímal ani bezpečnostní opatření během paralympiády. Považuje je za standardní součást her. Roman Suda byl členem paralympijského týmu již popáté, už podruhé byl vedoucím výpravy, což obnáší zejména administrativní úkoly.
Říct, které hry pro něj byly nejhezčí, je prý velmi obtížné. "Uskutečnily se na různých kontinentech, v různých kulturách a každá země se k tomu stavěla jinak," zamýšlí se Suda. Možná by však o něco víc vyzdvihl letní paralympiádu v Londýně. A to jednak kvůli tomu, že se uskutečnila poměrně nedávno, a má ji tedy v živé paměti, a také kvůli tomu, že poprvé zažil vyprodané stadiony.
"Na stadionech to burácelo do deseti hodin do večera. Londýn nastavil laťku hodně vysoko," říká Suda.
