Měšťanský dům na jihlavském Masarykově náměstí s číslem 1099/34, ve kterém se již přes tři desítky let nachází lékárna typická svojí freskou od Míly Doleželové z roku 1974, najdete na seznamu místních kulturních památek.
Za unikátním objektem stojí bohatá historie. Navíc spojená se zajímavými osudy různých lidí. Uvedený dům vyrůstal spolu s okolními domy hned při výstavbě města Jihlavy a stanovení prostoru náměstí. Patrně byl krátce přízemním domem, ale už v závěru 13. století vyrostl do jednopatrového.
"Dokazuje to mimo jiné freska v minoritském kostele z roku 1402, kde všechny domy na náměstí už byly patrové," vysvětluje jihlavský badatel Ladislav Vilímek. Nejstarším známým majitelem domu byl podle něj v roce 1425 Francz Slutrer.
"Ten byl mimo jiné i majitelem pivovaru v blízké ulici za rohem, dnešní Kosmákově. Po něm se nemovitosti ujal Michel Slutrer, který ji držel ještě roku 1483," zapátral v historii Vilímek.
Ladislav Vilímek mapuje osudy židovských rodin takřka celý život. Prozkoumal už na 27 tisíc lidských příběhů.
Lidé se tu celkem střídali. V nejstarším jihlavském adresáři z roku 1800 je na tomto domě uveden Mathes Höfer. Rok 1809 pak Katharina Lunschaková, o čtyři roky později Adalbert Queis. Roku 1822 byl majitelem Augustin Netoliczka a objekt byl dokonce vedený jako právovárečný.
"Dům stál na stavební parcele o rozloze 171 sáhů a byla při něm zahrada 14 sáhů čtverečních. Po třicetileté válce byl navýšen do druhého patra a dále upravován," nastínil Vilímek.
V roce 1864 dům drželi manželé Eduard a Elisabeth Schlarbaumovi. Tehdy jejich domovní parcela zasahovala až do bývalé Staré uličky, která už dnes neexistuje. Právě tam byl během osmnáctého století postaven objekt sloužící majitelům domu s číslem 34 jako skladiště.
Po střelivu přišlo na řadu železo a domácí nářadí
Na počátku 20. století měl budovu v držení obchodník Hans Kunschak a domovníka mu dělal Karl Schlarbau, který měl v domě obchod se střelivem. A působili v něm i další podnikavci.
"Potom se majitelem domu stal obchodník se železem a domácím a kuchyňským nářadím Jan Kremláček, který si v přízemí nechal zbudovat nové výkladní skříně. Jeho syn Josef provedl v roce 1940 úpravu celé fasády, která se dochovala dodnes. Včetně výměny všech oken to tehdy stálo téměř 19 tisíc protektorátních korun," vysvětlil historik.
V domě se zabydlel puškař, řezník i tanečnice
Po roce 1945 se v obchodních místnostech vystřídalo několik firem. V roce 1967 byl celý dům vyklizen a provedla se tu celková vnitřní přestavba. Delší dobu byla v přízemí a v patře velkoprodejna pánských oděvů. A poté konečně přišla na řadu lékárna, jež je v domě dodnes.
"Není jistě bez zajímavosti, kdo všechno bydlel v domě v podnájmu. Výčet je pestrý: fotograf, berní správce, redaktor, stolař, modelář, zedník, řezník, číšník, malíř, tanečnice, zámečník, pletař a puškař," vyjmenoval Vilímek. A další perličkou je podle něj třeba to, že v roce 1945 dům sloužil jako ubikace jihlavského hasičského sboru. Méně veselý je pak příběh židovského uprchlíka.
"V roce 1938 se tu ubytoval utečenec ze Sudet, židovský úředník Artur Stern. Byl však protektorátními úřady vystěhován z Jihlavy do Prahy a nakonec zahynul v Osvětimi," vzpomněl na smutný příběh historik.
