Že nevíte, o co jde? Jedná se o betonovou kostku s mosaznou destičkou a stručnými životopisnými údaji.
Ty v tomto případě patří Anně Ingberové - rabínově ženě, kterou v roce 1943 nacisté transportovali z Prahy do Terezína a posléze do Osvětimi, kde ji zavraždili. Bylo jí pouhých jednadvacet let.
Stolperstein pro Annu je k vidění na Karlově náměstí před takzvaným Černým domem, kde mívali její rodiče Taussigovi obchod.
"Nakonec se kámen nedává na Tiché náměstí do židovské čtvrti před rabinát, protože Anna se vdávala velmi mladinká. Z domu na Karlově náměstí pocházela a podle všeho z něj odjížděla do Prahy před transportem," uvedla Jaromíra Hanáčková, ředitelka Městského kulturního střediska, radní a taky jedna z těch, kteří na pořízení kamene přispěli.
Nechyběl ani kadiš za Annu
Stolperstein leží místo jedné dlažební kostky. Jeho osazení do rychle tvrdnoucího betonu trvalo pár minut. Kadiš - židovský chvalozpěv - nad ním přečetl Boris Barak Selinger z Židovské obce Brno, který je zapojený do projektu ukládání stolpersteinů v jižní části Moravy.
V Třebíči se v počátku projektu letos v létě objevil zádrhel. Ti, co zaplatili kámen Anně Ingberové, váhali s jeho osazením. Měli z toho, jak památkáři formulovali svá doporučení k pokládce kamenů, dojem, že by to neprošlo.
Pobočka Národního památkového ústavu v Telči ovšem nedávno uvedla, že musí jít o velké nedorozumění a že s projektem Stolperstein problém nemá.
"Dopadlo to nejlépe, jak mohlo. S telčskými památkáři jsme si celou věc vyříkali, jsou vstřícní a to jsem vážně rád. Není potřeba se vracet k některým neobratným formulacím, které nás v jejich vyjádřeních zarazily stejně jako investory kamene," uvedl Selinger. Už se začíná mluvit o objednávkách na další stolpersteiny pro Třebíč.
Ukládání kamene pro Annu Ingberovou přihlížela taky třebíčská památkářka Lenka Matoušková, která přinesla jednu z růží. I ona podotkla, že ze strany památkářů nejsou a nebudou překážky.
Připomenout si velkou kamarádku Aničku přišla 90letá Ludmila Komendová, jejíž vzpomínky a vyprávění vlastně motivovaly pořizovatele kamene.
Dívka jednoho dne zmizela
"Moc jsme se spolu přátelily. Dodnes mám její fotografie. Já k nim chodívala i v době, kdy po náměstí pod okny pochodovali Němci. Koukaly jsme na ně z okna spolu. Naši mi pak hubovali, ať se s ní v okně tolik neukazuju, že je to o strach," vybavila si po sedmdesáti letech stará paní.
"Jednoho dne jsem u ní byla. A druhý den jsem přišla k prázdnému bytu. Zmizela a já už ji nikdy nepotkala," řekla smutně Komendová.
