Když vyrazíte na výlet do Žirovnice na pomezí Vysočiny a jižních Čech, dozvíte se toho hodně o historii knoflíkářství i práce s perletí. V muzeu v tamním zámku je třeba světelná mapa, která označuje největší naleziště perleti. K vidění je i perleť, kterou knoflíkáři používali.
"Ta, kterou používali nejdříve, pochází z Rudého moře, později se lovilo i v Perském zálivu, na Tahiti, Fidži nebo jinde v Pacifiku, ke konci 19. století začali v USA lovit říční škeble z Mississippi. Za 2. světové války se mušle nedovážely a ve velkém se začaly používat říční škeble, které perleťáři lovili v Otavě, v Dunaji, v Sávě a ve Drině," sdělila za organizátory výstavy Věra Daňhelová.
Před 1. světovou válkou fungovalo v Žirovnici šedesát dílen s více než šesti sty pracovníky. Po ní žirovnický mistr Karel Hlava starší tehdy vytvořil perleťovou mapu Československé republiky s okresy a znaky jednotlivých zemí. "Mapa není specifická jen tím, že je z perleti, zajímavé je i to, že je na ní zobrazena Podkarpatská Rus," řekla Daňhelová.
K výrobě knoflíků se využívaly škeble z Rudého moře, Perského zálivu, Tahiti, Fidži, ale i říční z Mississippi.
Perleťová mapa Československé republiky s okresy a znaky jednotlivých zemí včetně Podkarpatské Rusi.
Začínalo šest řemeslníků
S výrobou perleťových knoflíků začalo šest obyvatel města. Jejich výrobky se ovšem postupně začaly těšit velké oblibě a podnikání se rozrůstalo. Perleťářství věnovali občané města i vlastní muzeum v pivovaru žirovnického zámku.
Ve stále expozici ze 16. století si mohou návštěvníci prohlédnout nejen první knoflíky a zařízení pro jejich výrobu, podívat se však mohou i na nejnovější umělecký výtvor nebo na šperky, které se z perleti vyrábějí.
Za vším hledej lásku
Za zrodem žirovnické tradice stál Josef Žampach, který do vesnice přišel jako perleťářský tovaryš z Vídně za svou láskou Toničkou Bučkovou a založil si tam dílnu. "Jeho první knoflíky byly sice spíše pro smích, brzy se ale vypracoval," řekla o zakladateli knoflíkářství Daňhelová. "Nejdřív si dokonce musel chodit pro materiál pěšky do Vídně," prozradila.
Na konci šedesátých let měl Žampach dílnu se šesti soustruhy, v roce 1875 už u něho pracovalo na tři sta zaměstnanců. O deset let později založili perleťáři společenstvo soustružníků, které o ně mělo pečovat, dále mělo za úkol zprostředkovávat práci i vzdělávat učně.
V žirovnickém muzeu je k vidění soudek na leštění knoflíků nebo šlapací perleťářský ponk z 19. století.
V muzeu si návštěvníci mohou prohlédnout stroje, které knoflíkáři používali v 19. století. Je to například šlapací soustruh, kamenný brousek na nářadí, dírkovačka nebo soudek na leštění.
"Knoflíky se půrovaly čili vyvrtávaly z perleťových šálek, vypůrované knoflíky se šrupovaly, rovnaly, zbavovaly kůry a uhlazovaly. Při trádování se knoflíkům dávala fazona, čili tvar. Dále se dírkovaly, leštily a třídily a nakonec se našívaly na karty," popsala složitý proces výroby Daňhelová. "Při zakládání muzea jsme si postup vyzkoušeli a není to nic jednoduchého," dodala.
V roce 1891 se žirovničtí perleťáři zúčastnili Jubilejní zemské výstavy v Praze, kde vystoupili mimo jiné i s exponáty, které si dnes mohou prohlédnout hosté zámku. "V Praze se naši knoflíkáři prezentovali znakem Žirovnice - stříbrným jednorožcem v modrém poli, přivezli tam také znak Království českého i Eiffelovku z perleťových plátků našitých na sametovém podkladu," vyjmenovala Daňhelová.
Znak Žirovnice s jednorožcem a znak Království českého na rudém podkladu, s nimiž se žirovničtí perleťáři zúčastnili Jubilejní zemské výstavy pořádané v roce 1891.
V devadesátých letech postihla perleťářství krize a hodně knoflíkářů - po staru "čamrdářů" - odjelo za prací do Spojených států. "Pracovní podmínky byly tak tvrdé, že po návratu říkali, že je Amerika naučila pracovat," zmínila Daňhelová.
Z mlýnů byly fabriky
Za peníze si ovšem mohli koupit mlýny, které přestavěli na knoflíkářské továrny s vodním pohonem. "Z Ameriky si perleťáři dovezli i modernější nástroje, ve dvacátých letech 20. století je pak začali vyrábět i v Žirovnici," vysvětlila Daňhelová.
V roce 1906 mělo perleťářství elektřinu. Sortiment se rozšiřoval a zkvalitňoval a perleťáři začali kromě knoflíků vyrábět i šperky a galanterní zboží.
"Na perleťové šálky dokázali vyrýt plastické vzory, z lastur vyřezávali figury, umně sestavenými intarziemi zdobili šperkovnice, psací soupravy, pouzdra na cigarety nebo pudřenky," popsala vedoucí odboru kultury zlatou éru.
Návštěvníci Žirovnice v expozici najdou i několik nádherných hodin nebo mísu, do níž perleťáři vyryli siluety známých českých hradů a zámků.
Návštěvníci Žirovnice v expozici najdou mísu, do níž perleťáři vyryli siluety známých českých hradů a zámků, ale i ozdobné hodiny.
"Mezi lety 1941 a 1949 bylo v Žirovnici téměř sto perleťářských dílen a všechny se uživily," pokračovala Daňhelová. Po komunistickém puči v roce 1948 byly perleťářské dílny a továrny znárodněny.
Kdy začali s polyesterem?
V 60. letech trpěl oděvní průmysl nedostatkem knoflíků, což vedlo ke změnám ve výrobě. "Pracovníci začali dělat knoflíky z perleťového polyesteru. Jedna tuna nahradila šest tun přírodní perleti. Byly pětadvacetkrát levnější. V 70. letech začali provádět galvanické pokovování plastů, později vyráběli i polyamidové knoflíky. Éru stiskacích knoflíků odstartovala 80. léta," shrnula konec perleti Daňhelová.
Na začátku 90. let vznikl z národního podniku Knoflíkářský průmysl Žirovnice, který jako akciová společnost funguje dodnes. "K tradiční výrobě dnes patří knoflíky a bižuterie z přírodní perleti, tvorba knoflíků z paroží, kostí, dřeva, kokosu a palmových pecek coroza, hodně se vyrábí i z umělých hmot. Větší část výroby tvoří technické výlisky z plastů včetně vakuového pokovování pro automobilový nebo třeba stavební průmysl," nastínila Daňhelová.
