Ve čtvrtek sledovalo seriál Synové a dcery Jakuba skláře v televizi 293 tisíc diváků. A některé z nich zjevně zajímá, jak dnes vypadá místo děje - sklárna v Tasicích. Výrazně tam totiž stoupá návštěvnost.
"Lidi hodně zajímá prostředí, kde se natáčelo. Ukazujeme jim i rekvizity, které se před kamerou objevily. Třeba bandasku Jakuba skláře," popsala správkyně areálu a zároveň průvodkyně Marie Milichovská.
Z huti, která v době natáčení seriálu v 80. letech zaměstnávala necelou stovku lidí, je nyní sklářský skanzen. Loni v létě změnila památka majitele. Podnikatel Luboš Pipa bývalou sklárnu předal přesně před rokem Františku Milichovskému.
Ten chce sklářský skanzen zachovat a navázat na péči předchozího majitele. Hodlá cennou technickou památku udržovat a postupně rozvíjet její potenciál.
"S pomocí grantů se nám v minulosti podařilo opravit střechy," upřesnila Milichovská.
Skláři v Tasicích viděli seriál jako první. V jídelně
Skláři v Tasicích viděli v roce 1986 nový seriál dříve než ostatní televizní diváci. Bylo to tenkrát na konci ledna. Československá televize přivezla do jídelny autobusem video, dva barevné televizory a hosty. Na místo natáčení se tehdy vrátil i představitel hlavní role Luděk Munzar.
Ten se však s ostatními nedíval v jídelně na televizi. Nechtěl se koukat sám na sebe.
Během předpremiéry pro zaměstnance byl raději u pece. Sundal si kabát, čepici, šálu a pomocí sklářské píšťaly si vyfoukal tři půllitry. Několik se mu jich sice nepovedlo a skončily ve střepech, přesto místní mistři uznali, že talent k tomuto řemeslu herec má.
Munzar se do Tasic vrací
Filmování výrobu ve sklárně téměř neomezilo. Pracovalo se dál, jen zaměstnanci dostali dobové kostýmy pro případ, že by vešli do záběru. V Tasicích se tehdy objevila elita českého herectví - kromě Munzara i Jaromír Hanzlík, Petr Haničinec, Radoslav Brzobohatý, Jiří Krampol, Petr Kostka nebo Marta Vančurová. V seriálu jsou Tasice přejmenovány na Albrechtice.
Historie hutěSklárna byla uvedena do provozu roku 1796. V letech 1844 až 1914 vedla výrobu rodina Rückelova. V roce 1947 bylo ve sklárně (tehdy nesla název Bohemia) vyrobeno deset velikých váz pro prezidentský palác v Mexiku. Na jaře 2002 provoz sklárny skončil. Skanzen pro turisty nyní vlastní František Milichovský. |
Munzar se do již zavřené sklárny vrátil také před dvěma lety, kdy se o zdejší huti natáčela část televizního cyklu Zrezivělá krása. Opět se setkal s místními skláři, kteří jej v jarním dni pohostili pod košatým kaštanem na dvoře areálu.
A před hercem si posteskli, že jim je smutno u vyhaslých pecí. Někteří z nich v Tasicích foukali do píšťal přes čtyřicet let.
Pece v Tasicích vyhasly na jaře roku 2002. Provoz sklárny by šel teoreticky znovu rozjet. Všechno zařízení totiž stále zůstalo na místě a je dobře hlídané. Obnovení výroby však zůstává pouze snem místních sklářů.
Budoucí národní kulturní památka
V červenci navštívily skanzen zástupkyně ministerstva kultury a Národního památkového ústavu. Jejich návštěva v Tasicích se uskutečnila kvůli schvalování nově navržených národních kulturních památek (NKP).
Podle odhadu provozovatelů skanzenu by měla být sklárna přidána na tento seznam v závěru letošního roku. Ocitne se pak v takové společnosti památek, jako jsou Pražský hrad či brněnský Špilberk.
V Huti Jakub Tasice, jak zní současný oficiální název skanzenu, funguje i prodejna skla. "V ní se přesvědčíte, že české sklářství navzdory levné asijské konkurenci a jiným problémům stále žije. Že v naší republice stále ještě pracuje mnoho šikovných sklářů, sklářských výtvarníků, brusičů či malířů, kteří umí své řemeslo a vyrábí kvalitní a zároveň krásné sklo," uvádí huť na svém webu.
Prodejna je návštěvníkům otevřena tak jako celý areál každý den od deseti do šestnácti hodin.
Maskéři herce omlazovali i pomocí gumiček
Poslední díl dramatického seriálu o Jakubu skláři odvysílá televize Prima family v úterý ve 20:15. Seriál pokrývá období mezi lety 1899 a 1957. Hlavní hrdina v podání Luďka Munzara vstupuje do děje jako devatenáctiletý mladík a v posledním díle bude na prahu osmdesátky. Herci museli před natáčením podstupovat náročné úpravy obličeje. Třeba Jiří Krampol a Petr Kostka si jako pětačtyřicetiletí zahráli v určitém momentu patnáctileté kluky.
Maskéři se proto pěkně zapotili. Obličeje vytahovali s pomocí gumiček, nasazovali paruky, čepice, kostyméři vymýšleli speciální oblečení. Pro některé herce byla příležitost zahrát si v tomto seriálu jejich poslední.
To byl případ Jiřiny Štěpničkové a Františka Kováříka. Oba krátce po natáčení zemřeli. Uvedení v televizi se nedočkal ani autor scénáře Jaroslav Dietl.
Kromě Tasic se natáčelo i ve středočeských Mnichovicích. Třeba scény před hospodou, v níž působil Jiří Krampol.
