Pokud se Miroslava Němcová někdy jako premiérka dostane do složitých situací, bude mít kromě dlouhé politické průpravy i zkušenosti z dětství. Narodila se totiž do rodiny, jejíž osud nebyl jednoduchý.
"Maminka zůstala se dvěma dětmi bez rodiny. Bez bratra, který tragicky zemřel. Bez matky, která nevydržela tuto ztrátu. Bez otce a bez manžela, který ji opustil. Navíc zůstala bez práce. Bez toho všeho musela umět začít opět fungovat. Osobní drama podvázané společenskými okolnostmi. Jít dál pak od ní vyžadovalo vnitřní sílu, vytrvalost a částečně příznivou shodu okolností," popsala Němcová před časem v regionální příloze MF DNES pro Vysočinu.
Studium zemědělství byl únik
A dodnes si často říká, že kdyby její matka napsala knihu o svém životě, bylo by to velké a strhující drama.
"Přesto všechno ji neopouštěla energie ani optimismus," přibližuje její sílu předsedkyně Poslanecké sněmovny.
Prarodiče byli z venkova - sedláci. Dělala s nimi všechny práce a neměla s tím problém. Pak šla studovat zemědělství na střední školu do Havlíčkova Brodu, přestože tento obor není její parketa.
"Byl to únik. Chtěla jsem studovat keramickou školu - umělecký obor. Tam jsem se nedostala. Pak už to bylo jedno. Šla jsem studovat, kam mě přijali bez přijímacích zkoušek," popsala.
Vysokou školu nepostrádá
Nemá vysokou školu a nepovažuje to za velkou překážku ve vysoké politice.
Miroslava Němcová a Václav Klaus
"Ale cítím v okolí, že se na to někdy lidé dívají jako na velký handicap. Kdyby to bylo dnes možné, tak bych si vysokou školu velmi ráda udělala. Abych řekla pravdu, já už jsem jakousi vysokou školu prodělala. Ve vysoké politice se pohybuji řadu let. Měla jsem možnost se pohybovat vedle Václava Klause, který dosahuje velmi vysoké ekonomické i politické úrovně. Z diskusí s ním jsem si odnesla opravdu hodně a dostala se hodně daleko. Takže vysokou školu nepostrádám," vysvětlila.
Od roku 1972 pracovala dvacet let jako odborná referentka na statistickém úřadu, celou dobu v jedné kanceláři. A někdy už toho měla plné zuby.
"Zpětně si říkám, že to byla dobrá škola. Naučilo mě to základnímu statistickému řemeslu. Výhodu vidím v tom, že dnes umím číst čísla jinak. Umím si je dát do souvislostí," zavzpomínala.
Kalkulačku ovládala s velkou rychlostí
Po dvaceti letech mohla dělat svou práci skoro poslepu. Byla skoro jako automat. "Jela jsem jako stroj při propočtech některých ukazatelů. Kalkulačku jsem ovládala téměř poslepu obrovskou rychlostí," prozradila.
Miroslava Němcová se synem Pavlem a manželem Vladimírem
Po odchodu ze statistiky byla v letech 1992 až 2007 majitelkou knihkupectví ve Žďáře nad Sázavou. Prodejnu rozjela téměř bez peněz.
"Než mi zemřel tatínek, tak mi dal deset tisíc korun. To byly všechny peníze, které jsem měla. S těmi jsem otevírala obchod. A samozřejmě s dluhy. Věděla jsem, že je musím splácet. Můj pracovní týden byl včetně víkendů. V neděli odpoledne šli lidé na procházku s dětmi. Já doufala, že se zastaví v knihkupectví. Dělala jsem to ráda. Tam jsem pochopila, co znamená koruna. Jak je strašně obtížné ji vydělat a snadné utratit. Díky této zkušenosti jsem se stala spořivější," uvedla Miroslava Němcová.
Miroslava Němcová se synem Pavlem
Dnes už se v prostorách, kde knížky nabízela, prodává oblečení.
Do politiky Němcová naplno vstoupila koncem 90. let. Dávala do ní i emoce. Jednou při neúspěšné volbě místopředsedkyně Sněmovny měla i slzy v očích.
Nebylo těch slz kvůli politice škoda?
"Nejsem člověk prahnoucí po funkcích. Já tehdy jen cítila strašidelné ponížení. To se mnou možná emočně zahýbalo. Když jsem si uvědomila, že demokratická Sněmovna je schopna zvolit komunistického místopředsedu a se mnou má tak obrovské trápení... Proceduru té nekonečné volby bych přirovnala ke zvláštnímu druhu mučení. Ale je to pryč. Pak jsem si to pozitivně přeložila, že jsem člověk s názory. A když je říkám, tak se lidé buď přiklánějí na moji stranu, nebo se proti těm názorům vymezují," zavzpomínala s dodatkem, že šedé myši to asi mají v politice jednodušší.
Němcová má plán, co bude dělat, až jednou z politiky odejde.
Ráda by opět sama podnikala. "Velmi by se mi líbilo absolvovat důkladný kurz a renovovat vlastníma rukama starý nábytek. Nevím, jak moc je to reálné. Každopádně ze Žďáru nad Sázavou se nemíním stěhovat," uzavřela.
