Jaderná elektrárna v Dukovanech plně vyhovuje všem bezpečnostním normám. Jen vůči zemětřesení by mohla být odolnější, míní odborníci ze světa.
Po havárii v japonské elektrárně Fukušima se v celé Evropě zkoušela odolnost jaderných zařízení. Takzvané stress testy podstoupily i Dukovany. A podle jejich výsledku by měly budovy zpevnit. Bez ohledu na to, že seizmickou aktivitou nebyla oblast, v níž se elektrárna nachází, zasažena už tisíce let.
Jednotlivé budovy dukovanské elektrárny se tak nyní zpevňují pomocí ocelových prutů. Ty se pomocí zvláštních trnů a desek připevní do dvou tisíců děr vyvrtaných ve zdech pavilonů.
Hlavní budovy reaktorových bloků mají pevnost dostatečnou. Díky speciálnímu kovovému plášti slouží i jako ochranná obálka reaktoru, jejich železobetonové zdi jsou silné půl druhého metru. Bez problémů vydrží zemětřesení o síle 5,5 stupně Richterovy stupnice. A právě k těmto budovám se přichycují sousední objekty.
Díry ve zdech měří i přes metr, vrták se musí nastavovat
Práce na ukotvení budov teprve začínají. A to první, co je třeba udělat, je vyvrtat zhruba dva tisíce otvorů do zdí. "Používá se k tomu jádrová vrtačka s korunkou," vysvětluje jeden z montérů, David Šnepfernberg.
Díry to musí být opravdu hluboké, některé dosahují až 104 centimetrů. "Vrtá se po celou délku vrtací korunky, pak se vývrt musí vytáhnout vysavačem nebo drátem. Nasadíme prodloužení a vrtáme stejným způsobem dál," popisuje postup u vrtu dlouhého 89 centimetrů. Na ten musel vrták nastavovat třikrát.
Vyvrtat díru do zdi betonové budovy v areálu jaderné elektrárny není vůbec nic jednoduchého. "Vůbec to není jako když vrtáte doma do podlahy," směje se Milan Kříž vykonávající technický dozor.
"Beton je opravdu hodně kvalitní, je to vidět i na spotřebě nástrojů. Všechno to vyvrtat nám bude trvat tak tři roky," odhaduje. A to firma pracuje v době odstávek i 24 hodin denně. "Jde to pomalu. Za den se dá vyvrtat jednou soupravou pět otvorů," dodává Kříž.
Nejsložitější práce jsou v reaktorovém sále a sousedící blokové dozorně. Nachází se tam skříně, které řídí provoz bloku. "Nesmí se zaprášit, používáme odsávací zařízení na zplodiny a na prach. Někde můžeme pracovat jen v době, kdy je blok odstavený," říká Milan Kříž.
Největší potíž je ve stísněných prostorách budov
Technici nemohou otvory vyvrtat, kde se jim to nejlépe hodí. Musí dodržet projekt, v němž je umístění každé díry na milimetry vypočítáno. "Tahle vrtná souprava váží kolem 20 kilogramů," nastínil Šnepfenberg, v čem bývá největší potíž. Ve stísněných prostorách může použít pouze malou soupravu, velkou podtlakovou pouze na povrchu.
Teprve do vyvrtaných otvorů se zasadí 36 milimetrů silný drát, zalije se vysokopevnostní zálivkou a uchytí se kotevní konstrukce. Ty potom zajistí propojení s budovou, jež by měla objekty držet.
V Dukovanech zpevnění některých budov plánovali už v minulosti. Výsledky stress testů tento proces jen urychlily. "Před několika lety se změnila doporučení pro seizmickou odolnost jaderných elektráren," vysvětluje důvody mluvčí elektrárny Petr Spilka.
Bloky číslo jedna a dvě by měly být zpevněny do roku 2015, zbývající dva pak do roku 2017. Práce by měly být hotové do doby, kdy bude elektrárna u jednotlivých bloků žádat Státní úřad pro jadernou bezpečnost o novou desetiletou licenci na jejich provoz.
