Vzpomenete si přesně, kdy jste se potkali poprvé?
To je skoro nemožné. Bylo to někdy počátkem 80. let, kdy jsme s Videostopem společně začínali. Karel Čáslavský měl tehdy opravdu jenom úlohu jakéhosi dohližitele, až postupně se stal v podstatě spolumoderátorem.
Nebál jste se, že přijde typický suchopárný vědátor?
Nejste daleko od pravdy, on tak na první pohled vážně působil, zdál se trochu ostražitý. Nebyli jsme kamarády, kteří si hned od začátku halasně tykají, hledali jsme k sobě cestu a našli jsme ji, vždyť jsme spolu pracovali přes patnáct let.
Vídali jste se i v poslední době?
Hlavně jsme se slýchali po telefonu. Kdykoli jsem potřeboval vědět něco z oboru, zavolal jsem mu a on mi poradil. Lákal jsem ho také k obnovenému Videostopu na TV Barrandov, ale na to už necítil dost sil, navíc měl hodně práce s Hledáním ztraceného času, takže odmítl. Což mi dělalo těžkou hlavu, protože bez jeho pomoci jsem si to neuměl představit. A když před časem skončil v nemocnici, už jsem se o něm dovídal jen prostřednictvím jeho rodiny.
Byl to opravdu vševědoucí "přítel na telefonu" jako z Milionáře, který zná cokoli a odpovídá bez přípravy?
Přesně tak, to jste naprosto vystihla. Říkal jsem o něm, že je chodící encyklopedie, sypal data, jména a fakta z rukávu. Neznám nikoho jiného, kdo by tohle dokázal, navíc ho to bavilo. A ještě k tomu měl dar vtipu, což už je vrcholná kombinace.
Nechybí vám v Barrandovském videostopu?
Jistěže chybí. Když už s námi nemohl pracovat, vymysleli jsme jinou podobu, v níž Čáslavského roli přebírá režisér nebo jiný odborník z filmové branže, ale stejně je tady jeho jméno stále přítomné. Hosté, kteří se na jeho místě střídají, často říkají: Nejsem sice pan Čáslavský, ale pokusím se.
