Ve velké hale na okraji Krnčic na Moravskobudějovicku dokončuje třebíčský výtvarník Boris Kjulleněn se svým synem sochu legionáře. Ta se po více než šedesáti letech znovu objeví na podstavci v centru nedalekých Nových Syrovic.
Socha legionáře na podstavci stane vlastně už potřetí. Krátce po první světové válce byla postavena, v roce 1938 na začátku druhé světové války byla sňata a mírně poškozena, ale válku přečkala. Po roce 1945 se na podstavec vrátila. Ale v padesátých letech byla zcela zničena, rozbita a použita do základů budovy.
"Socha tam bude na uctění památky místních legionářů. Na podstavci památníku je třicet jmen, z některých rodin až tři muži, kteří odešli za první světové války do bojové linie a mnozí z nich se nechali zajmout a bojovali v legiích. Je to uctění památky těch, kteří se z bojů už nevrátili," říká starosta Nových Syrovic Oldřich Svoboda.
"Získali jsme možnost vybudovat novou sochu za přispění fondu ministerstva obrany. Celkové náklady dosahují necelého milionu korun. Výročí konce první světové války bylo sice 11. listopadu, ale termínově jsme si netroufli všechno stihnout. Nakonec to sice šlo rychleji, ale už počítáme pro odhalení s datem 30. listopadu," dodává starosta.
Kámen na novou sochu - božanovský pískovec - je od hranic s Polskem. Patří k nejkvalitnějším, ale také nejdražším u nás. Cena za metr krychlový bloku se pohybuje kolem padesáti tisíc korun.
Kamenný blok vážil šest tun, tři dny z něj tekly potoky vody
"Vybírali jsme dost dlouho, jezdili přes půl republiky. Kámen jsme vzali přímo v lomu, u prvního vybraného kvádru se objevilo při bližší prohlídce takové poškození, že nešel použít vůbec. A u tohoto kamene se objevila prasklina v hlavové části, tak jsme jej museli zakrátit o něco víc, než jsme předpokládali," vysvětluje Boris Kjulleněn starší. Nakonec z něj socha bude, spolu s podstavcem bude měřit 2,2 metru.
Socha legionáře se dokončuje, pracují na ní otec a syn Kjulleněnovi.
"Pískovec vážil šest tun. Když jsme jej dovezli, byl hodně nasycený vodou. Tři dny z toho nepřetržitě tekl potůček vody. Kámen byl tak těžký, že jej nemohli dát na pilu, kde se ořezávají nahrubo bloky, tak jsme to museli dělat až tady na místě," dodává sochař.
"V lomu je sice počítačem řízená dělička, ale do ní se vejde jen blok lehčí než 3,5 tuny. Za deset tisíc korun jsme nakoupili řezné nástroje a kámen opracovali nahrubo a pak osekávali už načisto," říká Boris Kjulleněn mladší.
I když bere do svých rukou spíš fotoaparát, tentokrát jej na měsíc vyměnil za pneumatické kladivo se speciálním elektronicky regulovaným sekáčem. Vydatně pomáhal svému otci. Proto jsou na boku sochy, která se objeví koncem měsíce v Nových Syrovicích, podepsaní Kjulleněnové dva.
