"Opravdu strašně koušou. Je to vždy do krve. Navíc nejsou kontaktní, umí velmi dobře létat a od člověka si drží zdravý odstup," varuje případné pokušitele ošetřovatelka Lubomíra Ševčíková. A dodává, že ani cílený odchyt kaloňů není jednoduchý. "My při odchytu používáme kožené kovářské rukavice, sítě a nejrůznější fígle a specifické postupy," vypráví.
Naposledy si v zoo odchyt celé skupiny vyzkoušeli v lednu, kdy pět samců putovalo do nizozemské zoo. "Tehdy nám odchyt trval dvě hodiny. Amatér by s tím zápasil snad dva dny," směje se.
V minulosti se však z noční chýše již dva kaloni ztratili. "Bylo to tak před deseti lety. Stalo se to v zimě, kdy je v zoo minimum návštěvníků. Sami by neuletěli. Domníváme se, že je někdo ukradl. Musel to být člověk, který šel na jistotu a musel mít zkušenosti s odchytem, protože obyčejný člověk by zcela jistě nepochodil," tvrdí chovatelka s tím, že od té doby se nokturnárium na zimu uzavírá.
Kaloni jsou skupinová zvířata. Hlavní slovo má však samice. V Jihlavě je nyní jedenáct samic a šest samců. Skupinu tvoří i dvě mláďata. "Jedno se narodilo loni v prosinci, druhé letos 8. února," připomíná chovatelka. Březost u tohoto druhu letounů trvá zhruba šest měsíců, mládě nosí samička na těle a kojí ho dva až tři měsíce. "Potom matku opustí, ale drží se v její blízkosti a vrací se k ní, dokud matka nemá nová mláďata," doplňuje Lubomíra Ševčíková.
Protože se kaloni od sebe velmi špatně rozlišují, všichni nosí na svém těle čip. Ve věku šesti týdnů dostávají svůj vlastní čip i mláďata. "Určíme jejich pohlaví, prohlídneme a zapíšeme, kdo je jejich matka, protože později bychom to už nezjistili," vypráví jejich chovatelka.
Milují sladké ovoce, preferují ale právě to dozrávající
Kaloni jsou býložravci a nejvíce milují sladké ovoce. "Mají ovšem období, kdy jim určité druhy vůbec nejedou. Teď jsou to například pomeranče a řepa. Ale za dva týdny to může být zase něco jiného. Není to jejich rozmařilost, ale přirozené chování. Upřednostňují ovoce, které právě dozrává," říká ošetřovatelka.
Kaloň zlatý je nazýván též kaloň rodriguezský. Jeho původní domovinou je ostrov Rodrigues v Indickém oceánu. Převážně kvůli ničení jeho přirozeného prostředí je zařazen do několika mezinárodních záchovných programů.
Kaloni patří do jednoho ze dvou podřádů letounů, což jsou savci příbuzní netopýrům. I jejich tělo se podobá netopýřímu, hlava ale připomíná lišku. K orientaci využívají kromě zraku i echolokaci. Kaloně zlaté chová v České republice kromě Jihlavy ještě zoo v Praze, Olomouci a Plzni.
