Gertrud Rose je devětasedmdesát let a ve čtvrtek vzpomínala na dobu, kdy s rodinou jako školačka žila ve Ždírci na Jihlavsku. Její otec se jmenoval Josef Michelfeit a v roce 1945, kdy zemřel, jí bylo dvanáct let.
"Ve Ždírci hospodařili mí předci od 12. století. Vždy to byli zemědělci, podobně jako můj otec. Je to zaznamenáno také v obecní kronice," připomněla žena z Hamburku.
Oběti podle Fritze HawelkyÚředně již byli identifikováni Ještě mohou být identifikováni, nebo byli pohřbeni jinde Zdroj: informace od příbuzných obětí |
"Samozřejmě jsme byli velmi překvapeni. Mysleli jsme si, že náš otec leží v nějakém jednotlivém hrobě. Ukázalo se, že je pohřben u Dobronína u trati," popsala Gertrud Rose. S příbuznými a známými věděla, že u trati je hrob, ve kterém leží tři muži. Že tam byl pohřben i její otec, to netušila.
"Ukazoval mi, jak ho mučili"
Pochází ze sedmi sourozenců. "Byli jsme tři sestry a čtyři bratři," říká 79letá žena. Na válečné časy si pamatuje. Nejvíce na okamžik, kdy viděla svého otce naposledy ve vězení v Deutsch Schützendorfu, dnešní části Dobronína.
"Rozloučili jsme se, pošeptal mi do ucha, kdo to udělal. Ukazoval mi, jak ho mučili, na stavu svých nohou a lýtek. Domů jsem odešla ze Schützendorfu zcela v šoku. Cestou jsem jen plakala," vzpomínala žena pocházející ze ždírecké rodiny Michelfeitů.
Když se do vězení vypravila podruhé, už tam otce nenalezla. Po válce museli z domu pryč. Jeden Čech prý už čekal na to, až si převezme hospodářství Michelfeitových. "Stěhovali jsme se k tetě. Nevím už, na jak dlouho, ale i odtud jsme museli pak pryč - do sběrného tábora Pattersdorf (dnešní Bartoušov - pozn. redakce)," uvedla Gertrud Rose.
Vyráběl pro wermacht vozy, prý tím protahoval válku
Zprávu o nálezu ostatků otce, koláře Josefa Brosche, se nyní dozvěděla i Maria Zelenka. Její rodina za války žila v Pozovicích nedaleko Dobronína. "Měli jsme pěkné velké kolářství s tovaryšem. Otec byl ve válce, ale vrátil se domů, protože musel začít pracovat pro wehrmacht. Vyráběl pro armádu vozy. S matkou jsem o tom vůbec nemohla mluvit, ale s babičkou to šlo," vzpomínala Maria Zelenka.
Dnes žije stejně jako Gertrud Rose v Hamburku na severu Německa. Nechápe důvod, proč muselo několik mužů z Dobronína a okolí, kteří měli německou národnost, ve druhé půli května 1945 na Budínce zahynout:
"Že prý protahovali válku tím, že pracovali pro wehrmacht. To je přece nesmysl!" pravila Maria Zelenka, které je nyní 77 let. "Kovář z Kamenné, se kterým otec spolupracoval, byl také zavražděn," dodala žena. Na mysli měla Josefa Polzera.
V roce 1945 jí bylo devět let. "Tehdy jsem chodila na druhý stupeň do školy ve Štokách. Strávila jsem tam asi půl roku. Po příchodu Rusů jsme do školy už nemohli," řekla Zelenka.
Po válce se stěhovali do Keřkova, kde rodina asi rok pracovala u sedláka. Poté následoval odsun do východní části Německa. "Dědeček mohl teoreticky zůstat. Byl to Čech, pocházel z Polné. Babička byla německé národnosti," řekla pamětnice. V Hamburku žije už sedmapadesát let.
Poválečný případ vyšetřují na podnět německé strany jihlavští kriminalisté. Pomocí analýzy DNA zatím identifikovali sedm obětí. Na zprávu o výsledcích testů čeká v Německu ještě několik rodin.
