Minulý víkend jste se měl představit na mistrovství republiky a o tomto víkendu i na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě. Nakonec nepojedete žádný z těchto závodů. Co se stalo?
Tým minulý týden rozhodl, že mě neuvolní na Světový pohár v Novém Městě a že pojedu do Francie, kde se koná další závod FIS Marathon Cupu, tentokrát volnou technikou. Takže jsem dostal plán přípravy směrem k tomuto závodu a tým mi doporučil, abych nestartoval na mistrovství republiky. A to nejen kvůli skladbě, ale také kvůli mrazivému počasí.
Mrzí vás to?
Určitě. Já jsem s tím tak nějak počítal. Chtěl jsem se porovnat. I když samozřejmě mě v Novém Městě spíš lákala štafeta než třicítka klasicky, protože ta není to, co by mě zrovna moc bavilo. Ale musím přiznat, že kdyby tam byl nějaký individuální skateový závod, tak by mě to štvalo ještě víc. Takže mě to mrzí hlavně kvůli štafetě, kterou mám rád.
Očima trenéraMiroslav Petrásek, trenér české reprezentace, byl hodně rozladěný. "Na jaře jsme se domluvili, že pojede mistrovství republiky a pak uvidíme, jestli ho nasadím do Světového poháru. Ale minulou středu mi řekl, že nepojede. Nevím, jestli ještě někdy chce pokračovat ve svěťáku, zatím to na návrat nevypadá. Navíc i v laufech se mu úplně nedaří. Uvidíme po sezoně, pak budeme řešit tu další. Ale musí předvést výsledky na závodech, aby byl zařazen do reprezentace. Je tam plno čekatelů." |
O víkendu se konal další laufařský závod v Německu - König Ludwig Lauf. Proč jste tam nebyl?
Byla tam druhá část týmu. Já jsem tam nejel, protože do konce sezony se konají závody každý víkend, a tak většina závodníků některé běhy vynechá. Třeba klasici nejedou právě do Francie. Pak ještě pojedu Skimarathon v Tartu a Finlandii. Takže už by toho bylo moc. Musím se přeučit. (usmívá se) Je to něco nového. Přeci jen ve Světovém poháru se padesátky jezdily jednou, maximálně dvakrát za zimu. Letos mám dlouhé tratě za sebou už tři. Je to o tom, že se člověk musí naučit, co dělat mezitím a jak trénovat. Nejde to zvládnout všechno.
O víkendu se ve Francii pojede bruslařský závod, tak by vám to mohlo vyhovovat víc, že?
Vzhledem k tomu, že jsem spíš bruslař, tak na mě tým docela sází. I z toho důvodu, že se mi dařilo na Dolomitenlaufu.
Už jste okusil tři maratonské tratě, takže jaký z toho máte pocit? Byl to dobrý, nebo špatný krok?
Tak zajíci se počítají až po honu, to znamená až na jaře. Pak se teprve uvidí, jestli to byl dobrý, nebo špatný krok. Zatím toho nelituju. Problémy, které jsem měl loni s motivací, zatím nemám. Baví mě to, na závody se těším. Navíc cestování není tak dlouhé a mezi závody můžu trénovat v klidu doma. To rodina uvítala.
A co výsledky?
V bruslení jsem byl čtvrtý, tam to odpovídá. Ale s výsledky z klasiky úplně spokojený nejsem. Myslel jsem si, že to bude jednodušší. Je to o tom, že se učíme. Třeba na Marcialonze, kterou jsem nikdy nejel, jsme měli protichůdné informace, že na prvních dvaceti kilometrech je těžký kopec, kde je potřeba mazat. A pak že není tak hrozný kopec a dá se to jet soupaž. Jak jsme to neznali, tak jsme zvolili mazání a byla to chyba, protože většina špičky jela na hladkých lyžích a většinu trati jela soupaž. Doufám, že to naše učení nebude trvat dlouho a že i v klasice předvedu nějaký slušný výsledek.
A jaké umístění by pro vás bylo slušným výsledkem?
Do desátého místa. Nějaké zkušenosti jsme za ty dva závody nabrali. Tým se posouvá dál. Analyzovalo se to a doufám, že už za čtrnáct dní v Tartu budeme konkurenceschopnější.
Koukalovy starty ve FIS Marathon Cupu
|
Jiný Čech, Stanislav Řezáč, už je ostříleným maratoncem. Takže spolu závody a vše okolo konzultujete?
Určitě. Se Standou se bavíme, i v létě jsme se bavili. Je to sice můj kamarád, ale jsem jeho soupeř, takže mi neřekne všechno. Řekne mi dost, ale ty důležitý věci a své know-how, které získal za několik let závodění, si nechá pro sebe. Zkušenosti musel také nasbírat. Nainvestoval do toho čas i peníze a teď mi všechno nevykvákne na počkání.
Je odchod z kolotoče klasického Světového poháru do laufařského poháru velký skok?
Určitě je to velký rozdíl, který jsem si třeba já až tolik neuvědomoval. Já jsem občas nějaký lauf jel. Teď je změna v tom, že dřív pro mě byl svěťák stěžejní a na lauf jsem si jen odskočil. A řekl jsem si: No co, buď pojedu dobře a dobrý. Když nepojedu dobře, tak se nic neděje. Jel jsem bez stresu, pobavit se. Teď je to o tom, že každý závod je trochu stresovější. Člověk se na něj nejede pobavit, ale odvést nějakou práci. Je to o větším soustředění.
Asi i příprava je jiná, že?
Čtrnáct nebo patnáct let jsem běhal Světový pohár a teď zjišťuju, že zkušenosti, které jsem nasbíral, jak třeba trénovat mezi závody, nemůžu využít. To, co jsem byl zvyklý trénovat, nejde, protože bych nepřežil další víkend. Dávky totiž byly větší a já si teď nemůžu dovolit trénovat tolik.
Jaký máte z těchto závodů pocit?
Je to zajímavé, závodění je pestré. Pro mě z pohledu závodníka je to místy lepší, zajímavější a bojovnější než některé závody Světového poháru, kde je to někdy až extrémně svázané taktikou.
Velkou výhodou je asi také to, že můžete být častěji doma v Liberci, že?
Určitě. Rodinu to baví a má z toho větší radost. Ten klid v rodině se navíc projevuje i na tom klidu, který mám do přípravy.
