Hrad Orlík u Humpolce není místem, kde by se filmaři často střídali. Vlastně sem přijeli jen jednou. A hned z toho byl pohádkový hit, který dodnes patří k televizním Vánocům.
Na Orlíku žila v pohádce závistivá Melánie (Libuše Švormová). U Humpolce se zkazila potom, co si král Dalimil (Jiří Sovák) vzal místo ní její sestru Elišku (Milenu Dvorskou). Melánie bažila po koruně královny. Na hradě se přestala česat a pěkně oblékat a jen v sobě živila zlobu k sestře.
Královský kočár na Orlík táhli čtyři bělouši
Nejdelší scéna z hradu je v pohádce hned na začátku po narození Růženky. V roce 1977, kdy režisér Václav Vorlíček film natáčel, přijel na Orlík s fanfárami královský průvod. Kočár s miminkem a královským párem táhli před kamerou čtyři krásní bělouši. Novopečení rodiče se chtěli s Melánií usmířit. Příjezd ve filmu doprovodila dramatická hudba, krákání ptáků a kňučení psa.
Na Orlíku se točila rovněž scéna útěku z Růžového království. Kolem sídla Melánie jel na koni princ Jaroslav (Jan Hrušínský) doprovázen sluhou Matějem (Vladimírem Menšíkem).
Orlík zažil i památné věty prince Jiřího (Jana Krause), který tudy projížděl s průvodem potom, co ho Růženka odmítla jako ženicha. Krausovi řekla, že ho nemá ráda. "Tohle řekla mně, který tolik stonal. Neměli bychom jim vyhlásit válku?" pronesl zhrzený princ v kočáře. "Mlč, hlupáku," uzemnil syna královský otec (Oldřich Velen). Melánie se zpovzdálí usmívala.
Hrad závistivé Melánie můžete navštívit ještě v říjnu o víkendech a svátcích od 10 do 17 hodin. Hasiči a děti do šesti let mají vstup zdarma.
Z Roštejna princ prchal po laně
Další část populární pohádky Jak se budí princezny vznikla na Roštejně. Šlo o vůbec první film vyráběný na tomto hradě.
Veškeré scény z Roštejna jsou v ní řazeny za sebou. Začínají záběrem, kdy zahradník Jakub (Václav Postránecký) prosí prince Jaroslava o záchranu Šípkového království. Tato etuda se natáčela v Rytířském sále. Jako důkaz můžou posloužit schody za klečícím Václavem Postráneckým, které nikam nevedou.
Následuje záběr, kdy sluha Matěj jde za princem a je zastaven stráží. Tato scéna se točila ve vstupní hale. Vladimír Menšík stoupá po schodišti od hlavního vchodu a stráž jej zastaví na schodech vedoucích do Erbovního sálu. Princ na sluhu čeká v Erbovním sále, odkud také utíká po laně.
Při samotném slézání, točeného zvenku z lesa, je princ snímán z okna hned vedle středověkého záchodu. Dopad na zem byl natočen pod skálou, jež tvoří pevný základ sedmiboké věže.
Roštejn je v říjnu otevřen už jen o víkendech a svátcích od 9 do 16 hodin, od úterý do pátku pak pouze pro předem objednané skupiny.
Z Křivoklátu se dívali do Telče přes 200 kilometrů
Režisér Vorlíček využil i "filmovou hvězdu" Telč. Růžové království z této pohádky mělo centrum na nádvoří telčského zámku. Během natáčení bylo plné poddaných. Pak se objevil na balkoně za zvuků fanfár král Dalimil v doprovodu barona (Františka Filipovského). Přišli lidem oznámit radostnou zprávu, že se právě narodila princezna Růženka.
Král prvně začal lidem číst zprávu v oficiálním tónu. Poté dokument odstrčil a pravil úplně lidsky a tatínkovsky: "Jaképak projevy, je to holčička a má oči jako já! Ta je vám tak krásná, že si to neumíte ani představit!"
Filmaři při výrobě pohádky opravdu kouzlili. Růžové království sice působí v pohádce věrohodně jako jedno sídlo, točilo se ale na více místech.
Příjezd princů v kočáře byl na hradě Pernštejn v Jihomoravském kraji, který stojí 93 kilometrů od Telče. Tam zazněla slavná věta věčně hladového sluhy Matěje, když na něj dopadaly květiny z davu vítajících: "Samé kytky. Kdyby tak někdo hodil jitrnici." Samotné vítání už ale bylo opět v Telči.
Aby toho nebylo málo, točila se část Růžového království i na hradě Křivoklát. Když nakonec princ Jaroslav probudí polibkem Šípkovou Růženku, a tím i celé království, vyjdou oba zamilovaní na balkon. V tu chvíli jsou na Křivoklátu a dívají se dolů na jiný balkon zarostlý keřem, kam přichází právě probuzení král s královnou. Ti stojí v Telči.
Oba balkony dělí ve skutečnosti více než 200 kilometrů. To už by byl úkol hodný pro Bystrozrakého, aby viděl z jednoho na druhý.
