Negros je třetí největší ostrov Filipín a žije tu zhruba 3,5 milionu lidí. Jako všude v této oblasti se tu rybaří a pěstuje rýže. Ale hlavní surovinou je cukrová třtina. Plantáže s třtinou pokrývají největší část ostrova a taky živí převážnou část obyvatel. I když slovo "živí” může znamenat hodně odlišné věci.
Půda na ostrově patří několika vlivným rodinám, z nichž mnohé střádají svůj vliv a bohatství už od dob španělského kolonialismu. Ti méně šťastní pro ně pracují.
Propastné rozdíl mezi bohatstvím a chudobou, se kterými může mít návštěvník z relativně rovnostářských Čech problém, jsou tady normální. A v zásadě i respektované, tedy alespoň do chvíle, kdy jsou dělníci z cukrových plantáží schopni své rodiny uživit.
Pole s cukrovou třtinou na dohled sopky Mt. Kanlaon na filipínském ostrově Negros, kde hospodaří Fair Trade družstvo
Vzdělání vázne
V průměru se denní mzda na plantážích pohybuje kolem 120 pesos, tedy asi 50 korun, což je i garantovaná mzda ve Fair Trade družstvech. V oblastech, kde je práce méně než dělníků se platí běžně i 60 pesos, tedy 25 Kč denně. To nestačí na rozumné živobytí ani v tak levné zemi jako Filipíny.
Když nejsou peníze, škrtají filipínci na "nejméně potřebném", tedy na lékařské péči a školní docházce. A to i přesto, že místní obyvatelé si vzdělání velice váží. Hlavně v zemědělských oblastech, kde představuje jízdenku do snazšího života.
"Základní školní docházka je povinná a oficiálně bezplatná. Praxe je ale jiná. Rodiče platí všechny školní pomůcky, hodně stojí i doprava, protože z venkovských oblastí je často do školy daleko. Takže když rodina peníze nemá, prostě děti do školy neposílá. A obvykle s tím nikdo nic nedělá," vysvětluje moje filipínská průvodkyně Fe.
Jsme svými pány
Je státní svátek, Filipínci si připomínají vznik nezávislého státu. Na haciendě Isabel, kde hospodaří členové družstva Miarba, se ale nijak neslaví. Když jsem kolem sedmé ráno připravena vyrazit, místní ženy už pracují na poli kousek za osadou, s výhledem na sopku Mt. Kanlaon v dálce.
V podřepu svižným tempem plejí mladičké rostlinky třtiny. Náš příchod představuje vítané zpestření. Ženy obvykle pracují jen při pěstování třtiny. Sklízení zralé třtiny mačetou a nakládání těžkých snopů několikametrové třtiny je čistě mužská práce.
"Přál bych si, abychom vydělávali tolik, aby tu naše děti zůstaly a mohly uživit svoje rodiny. Nechceme se stěhovat do města a pracovat jako zaměstnanci. Tady je hezký život, jsme svými vlastními pány, nikdo nám neříká, co máme dělat," říká Nilo Vasgues, člen družstva a koordinátor výroby.
Svobodní farmáři
Všichni obyvatelé osady byli před několika lety také námezdní dělníci, během agrární reformy ale odkoupili od původních majitelů nevyužívanou půdu (budou ji splácet 30 let), založili družstvo a s pomocí organizace ATC se zapojili do Fair Trade.
"Bylo to šťastné rozhodnutí. Fair Trade je pro nás nejlepší. Bez něj bychom zřejmě dopadli podobně jako mnoho jiných lidí, kteří získali půdu v reformě," říká účetní Imelda Servantes, která v neklidných časech pomáhala družstvo zakládat.
Řada drobných farmářů totiž nakonec svou půdu prodala či pronajala zpět velkým vlastníkům, protože bez kapitálu, vybavení a zkušeností nemohla uspět.
"Český" cukr
Fair Trade organizace Alter Trade Corporation (ATC) vznikla v 80.etech z iniciativy místních neziskových organizací, kdy celosvětový propad cukrovarnického průmyslu přinesl do Negrosu humanitární krizi. Dnes sdružuje 19 družstev drobných pěstitelů, celkem asi 800 členů s průměrným pozemkem kolem půl hektaru.
Organizace také vlastní cukrovar, kde se z fair a bio třtiny vyrábí unikátní třtinový cukr typu Mascobado. "Mascobado je jedinečné tím, že se při jeho výrobě neodstraňuje melasa. A samozřejmě ho nerafinujeme, ani nijak chemicky neupravujeme. Výsledkem je velmi kvalitní, čistě přírodní cukr s vysokým podílem minerálů a stopových prvků," říká manažerka Elisabeth Mondejar.
Cukr se úspěšně prodává v Japonsku i v Evropě. Koupíte ho v kilovém balení nebo jako jednotlivé cukříkové porce i na českém trhu a používá se jako sladidlo do některých Fair Trade čokolád a cukrovinek.
Výhodnější pro všechny
Farmáři v Isabel mají díky Fair Trade nejen o něco lepší příjem, ale i další nefinanční formy pomoci. ATC jim zajišťuje pravidelné návštěvy zemědělských odborníků a vzdělávání v různých oblastech. Farmáři se učí nejen zvýšit efektivitu pěstování třtiny, ale také pěstovat nové plodiny. Postupně začali i s chovem drůbeže a prasat, aby měli více zdrojů příjmu a nebyli závislí jen na cukrové třtině.
Vzdělávání farmářů zahrnuje i plánování a hospodaření s financemi. Všichni si společně rozhodují, jak investovat vydělané peníze a sociální prémie. Z těch si koupili například traktor a nákladní vůz, což znamená nejen snazší práci a větší efektivitu, ale také drobný příjem z pronájmu techniky dalším farmářům.
A na rozdíl od velkoplantáží, kde se k zajištění co největšího výnosu používají chemická hnojiva a postřiky, jsou farmáři odhodláni pěstovat ekologicky, což znamená nejen lepší zisk za bio kvalitu, ale především ochranu jejich zdraví a půdy.
Praxe ve Fair Trade družstvech má pozitivní dopad i na ostatní námezdní dělníky. "Pokud mají lidé alternativu pro získání obživy, musí na to velkostatkáři reagovat a platit dělníkům výhodnější mzdy," říká manažerka ATC Gilda Caduya. Odpovídá tak nevědomky na častý kritický dotaz, zda Fair Trade nepomáhá jen hrstce privilegovaných farmářů.
Fair Trade
Obchodníci v rozvinutém světě poskytují partnerům z chudých oblastí férové obchodní podmínky, aby se mohli postavit na vlastní nohy a přispět k rozvoji svého regionu. Základními principy jsou poctivé výkupní podmínky, dlouhodobé vztahy, příspěvky na sociální projekty a vyloučení dětské práce. Zájem o výrobky s označením Fair Trade v Evropě velmi výrazně roste, stále častěji se s nimi potkáte i v Čechách. Více o FAIR TRADE se dozvíte na www.e-fairtrade.cz. |
Fair Trade, česky překládáno jako spravedlivý obchod, je alternativní forma obchodu s drobnými výrobci z rozvojových zemí. 
