Malina dostala od svých spolužáků ze 7.G příznačný dárek – tričko s malinou. „Míváme tu studenty na výměnný pobyt. Malina byla výjimečná. Bezvadně se sžila s kolektivem, naučila se česky,“ řekla ředitelka gymnázia Alice Burešová. Po prázdninách tam zavítají studenti z Jižní Ameriky. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Zkoušení před tabulí poznala Američanka Malina až teprve v Třebíči

  • 49
Jmenuje se Malina Hisako Kelemen a zanedlouho po téměř roce opustí Českou republiku. Jak říká, zpět domů do Spojených států amerických se netěší až tak, jak by se Čech mohl domnívat.

„Vždyť je v Česku všechno o tolik lepší. Krajina, lidi, jídlo, já jsem tady byla tak moc spokojená,“ říká slušnou češtinou a s odzbrojujícím úsměvem.

Devatenáctiletá dívka se do regionu dostala v rámci výměnného pobytu studentů, který organizují rotariáni. Bydlela postupně ve třech rodinách a studovala na Gymnáziu Třebíč.

„Existují i komerční výměnné pobyty. Tam se rodina přizpůsobí příchozímu studentovi ze zahraničí. V rámci Rotary je to naopak. Student je ten, který musí absorbovat modely rodinného života postupně ve třech domácnostech,“ podotkla Kateřina Decknerová. Právě u ní v třebíčském panelákovém bytě Malina svůj pobyt v naší zemi dokončila.

Loni v srpnu začínala v novém prostorném domě v Třebíči. Pak se přestěhovala do malé vsi Štěpánovice do rodinného domku.

Malina do Česka přicestovala z Lancasteru, což je město v americké Pensylvánii, o něco větší než Třebíč. V USA žije v rodinném domě s rodiči a starší sestrou. Maminka je původem Japonka. Odtud i první dvě jména.

„Mimochodem Malina, pokud vím, nic speciálního v japonštině neznamená. Je to prostě jméno,“ říká. Už si zvykla, že se jí u nás na to každý ptá.

Tatínkovi rodiče emigrovali do Ameriky z Maďarska. On už se v USA narodil. Jeho předci pocházejí ze Szegedu. Ve Státech otec provozuje obchod s ojetými auty.

Štěpánovice místo New Yorku

Jaké hlavní vzpomínky si Malina domů poveze? Je to prý pestrá mozaika. První Vánoce, které nestrávila u babičky v New Yorku, ale ve Štěpánovicích. Taky to, že dárky se dají rozbalovat večer 24. prosince. Ne až ráno další den, jak je obvyklé u nich.

Vybaví se jí neskutečně krásný Český Krumlov a Praha. I zkoušení před tabulí, které vůbec ze své střední školy v Pensylvánii nezná.

„U nás se píšou testy anebo eseje. To znamená, že student vytvoří v počítači práci o rozsahu obvykle tří stran, ve které například rozebere knihu, kterou přečetl, a přidá svůj osobní pohled na její obsah. Vysloví názor. Na druhou stranu musím říct, že studenti českého gymnázia mají určitě těžší osnovy než my na střední škole,“ porovnala studentka z USA.

Když už v její americké škole šel někdo mluvit před třídu k tabuli, bylo to v případě, že prezentoval nějaký projekt.

„Obtížný mi přišel dějepis. U vás si musíte pamatovat velmi mnoho letopočtů. A vztah kantorů na americké škole je o něco méně formální než v České republice,“ přidala další postřeh.

Další rozdíl vidí v mimoškolních aktivitách. „V Americe je obvyklé, že školy mají své sportovní kluby nebo třeba orchestry. S nimi pak reprezentují. Já například hraju osm let na příčnou flétnu a chodila jsem do školního orchestru,“ zmínila studentka.

Naučila se česky

Když před rokem v srpnu sedla v New Yorku do letadla a mířila na evropský kontinent, nejvíc se bála jazyka.

„Obava, že neporozumím, byla obrovská. Ale lidé tu na mě mluvili dobře anglicky. Já se snažila i s pomocí jednoho vstřícného učitele na gymnáziu co nejvíc pochytat z českého jazyka. A za krátký čas už se to obrátilo,“ vysvětlila pěknou češtinou. Je prý schopná i číst texty v našem jazyce.

Co jí k srdci moc nepřirostlo, jsou české filmy. Podle ní jsou zvláštní a nedávají moc smysl. Americké se prostě točí jinak.

Malý kulturní šok prožila ve chvíli, kdy po příjezdu zjistila, jak moc se v Česku chodí pěšky po ulicích. V Americe se bez auta člověk nikam nedostane. Malině se mnohem víc líbí český způsob.

Zamilovala si taky kuře na paprice. A bavilo ji se „štěpánovickou babičkou“ péct cukroví, i když jí to moc nešlo.

V prvním třebíčském domě měla spoustu místa. Ve Štěpánovicích zase měli psa. A v panelákovém bytě je sice méně místa, ale aspoň k sobě lidé mají blízko. „Všude bylo něco fajn,“ podotkla.

Rodiče tu prý nejsou přísnější než ti její. „I mně doma pořád říkají: Malino, máš binec, ukliď si.“

Teď si ještě vychutná výlet do Budapešti. Se sestrou si prohlédnou také Vídeň a pak už vyrazí domů. Od podzimu už dívku čeká univerzita v Pittsburghu.

Bude čtyři roky studovat, aby se mohla stát diplomovanou zdravotní sestrou. „Do Česka se ještě někdy musím vrátit. Až vydělám na letenky,“ ví s určitostí mladá Američanka.