Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zemřel František Podstatzký, vnuk tajného rady a hraběte Harracha

  8:47aktualizováno  8:47
V Netíně u Velkého Meziříčí bude mít v sobotu ve 13 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie pohřeb František Karel Podstatzký-Lichtenstein. Potomek hraběte Harracha zemřel po dlouhé nemoci 2. prosince. Významnému představiteli šlechtického rodu bylo 83 let.

František Podstatzký strávil část života v Kanadě. Snímek pochází z jeho tamního domu. | foto: Archiv Radovana Necida

„Když vstoupil do místnosti, nemusel nic říkat. Bylo jasné, že přišla osobnost. Mimoděk na sebe strhl pozornost, měl v sobě cosi noblesního,“ vzpomíná na šlechtice starosta Velkého Meziříčí Radovan Necid.

Noblesa, ale i velký životní nadhled byly atributy, které František Karel Podstatzký-Lichtenstein získal ve svém velmi pestrém životě. Pojí se s tím dobrý základ od rodičů. A ten měl rozhodně kde brát.

Jeho matka, paní Josefa - dědička meziříčského velkostatku se zámkem, lesy a rybníky - byla přísná, zásadová a velmi energická žena. O tatínkovi Aloisovi se dalo říct totéž.

„Jen byl o malinko méně přísný,“ podotkl s úsměvem sám František Podstatzký-Lichtenstein v jednom z dřívějších rozhovorů.

Jeho dědeček byl hrabě František Harrach, kapitola sama pro sebe. Byl to právě on, kdo stíral ze rtů krev následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d’Este těsně po atentátu v Sarajevu v roce 1914. Velkomeziříčský hrabě působil jako arcivévodův tajný rada. Jeli spolu v Sarajevu onoho osudného dne v Harrachově autě.

František Harrach se po roce 1918 významně angažoval mimo jiné v dobročinných spolcích.

Válku rodiče přečkali se ctí. Pomáhali odboji, chránili místní

Rodiče Františka Podstatzkého přečkali válku i se třemi dětmi a četným personálem na zámku ve Velkém Meziříčí. A přestáli ji se ctí.

Okupantům nepodlézali, vlajky s hákovými kříži jako řada jiných bývalých šlechticů nevyvěsili. Pomáhali odboji, uchránili řadu místních před nucenými pracemi v Německu.

Když paní Josefa Podstatzká-Lichtensteinová s dětmi v roce 1948 za dramatických okolností tajně prchala z Československa do Rakouska - po železnici, ukryti v dobytčím voze - potomkům zdůraznila: „Zapomeňte, že jsme někdy byli bohatí, zapomeňte na češtinu. Už ji nebudete potřebovat.“ Tak to líčil František Podstatzký-Lichtenstein, když vzpomínal na jeden ze silných životních momentů.

Tehdy mu bylo patnáct let, bratru Janovi jedenáct a sestře Marii dvanáct let.

Po několika měsících se podařilo uprchnout i tatínkovi, rodina pak společně začala nový život v jihoamerickém Chile. Nebylo to nic snadného, věnovali se farmaření, poté získali dobře placenou práci u americké společnosti, která tam měla velké doly na měď.

Do pěti let ředitel hotelu, pak velkoobchodník s vínem

František navštěvoval střední školu, která měla německé učitele. A tak z domácího prostředí, kde se žilo podle evropských tradic, přešel do prostředí stejného.

Učil se v oboru zemědělství, ale toužil dělat pilota. Pořídil si tedy pilotní průkaz a létal s malou společností. V Chile potkal svou budoucí ženu, Maďarku rovněž šlechtického původu.

Odešli spolu do Kanady. „Když jsem vystoupil v Montrealu z letadla, vonělo to tam jako v Praze. Každé místo má nějakou vůni a tahle se mi líbila,“ vzpomínal.

Začínal na nejnižší pracovní pozici v jednom hotelu. Do pěti let se stal jeho ředitelem.

Pak se profesně věnoval i velkoobchodu s vínem. Přestěhoval se s rodinou - měl nevlastní dceru - do Toronta. Po revoluci se vrátil domů, do Meziříčí, kde to miloval.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.