"Po třech dnech cesty zastavil vlak u rampy osvětimského vyhlazovacího tábora. Když nás holemi vyhnali z vagonu, pohled byl nesmírně tísnivý, všude reflektory, esesáci s vlčáky a kulomety. Nejhorší byl pohled na čtyři krematoria, která ve dne v noci chrlila dým, kde byli nepřetržitě spalováni zavraždění," popisoval jeden z nejhorších okamžiků života - v Osvětimi.
Kromě vysilující práce v Kauferingu poznali vězni hladovění v barácích podobných zemljankám, na kterých byla tráva. Postupně se jim snížily denní příděly jídla na půl krajíčku plesnivého chleba. "Na vlastní oči jsem viděl, jak někteří vězni jedli trávu," vzpomínal před lety Spitzer.
Spitzer přežil s pomocí bratra. Pomohl jim i balíček Červeného kříže s cukrem či sardinkami, který se do tábora dostal. Při otrocké práci denně z tábora odváželi káru zemřelých do lesa, kde byli hromadně pohřbíváni.
Vysvobození přišlo až v Dachau po příchodu Američanů. Ještě po měsíčním pobytu v americkém vojenském lazaretu Spitzer vážil ve svých devatenácti letech 32 kilogramů.
Po válce přišel o rodinnou továrnu
Spitzer po válce nastoupil do rodinné továrny v Kostelci. Jenže započatou restituci majetku přerušil únor roku 1948. "Asi se tehdy ani nepočítalo s tím, že by válku někdo z Židů mohl přežít," komentoval to Spitzer.
Továrna rodině už nikdy státem vrácena nebyla. Spitzerovi museli Kostelec ze dne na den opustit. V roce 1951 nastoupil Spitzer jako dělník do Motorpalu, kde pracoval 30 let. Ani po roce 1989 kosteleckou továrnu rodina nedostala.
Spitzerovy vzpomínky jsou zachyceny nadací režiséra Stevena Spielberga, dokumentující osudy lidí, kteří přežili holokaust. Poslední rozloučení s André Spitzerem bude v pátek od dvanácti hodin v jihlavském krematoriu.
Rodinu nacisté vyvaždili
Spitzer se narodil před Vánocemi roku 1926 v rodině spolumajitelů kostelecké továrny na uzeniny. Jako dospívající prožil i dva roky v židovském ghettu Terezín. Kromě Osvětimi a Kauferingu zažil i koncentrační tábor Dachau.
Nacisté zavraždili jeho matku i řadu dalších příbuzných. Spitzerova maminka byla v Terezíně přistižena, jak tajně kouří, což bylo v ghettu přísně zakázáno. Trest za cigaretu byl vlak do Osvětimi.
"Naposledy jsem maminku viděl v lednu 1943. Loučení bylo nesmírně těžké. Díkybohu nevěděla, kam jede - zřejmě šla rovnou z rampy do plynu," popsal kdysi Spitzer pro MF DNES.
