„Odešel mi nájemce a já už neměl chuť mít dál hospodu. Popravdě nikdy jsem nebyl typ hospodského, jsem spíš introvert a už jsem toho měl dost,“ říká Pavel Sýkora, otec nynějších majitelů: syna Daniela Pavla a dcery Veroniky. Hospodu v Novém Veselí na Žďársku provozoval 14 let.
Historie hostince je dlouhá. V roce 1771 kronikáři zaznamenali, že ho jako takzvaný panský koupil Jan Růžička. Na sklonku 19. století dům patřil Leopoldu Wollmannovi, prvnímu veselskému poštmistrovi, který zde bydlel v komůrce ve štítu, kde je i dnes za oknem předvolební plakát Miloše Zemana.
Nejstarší část hostince byla nalevo od nynějšího vchodu, kde jsou i dnes malé klenuté místnosti starého lokálu. Přístavba napravo vznikla v 19. století. Býval v ní obchod a ve druhém patře byty.
Zakladatel první novodobé veselské kroniky Josef Večeřa zřejmě nebyl příznivcem hostinců. Měl k tomu dobré důvody. V kronice v zápisech po roce 1922 přiznává, že jeho otec byl alkoholik, alkoholismu v Novém Veselí pak v kronice věnuje asi osm stran, zato hostinci z čísla 6 U Bílé růže jen lakonickou zmínku. „Příležitost k pití zde v městečku byla, šenkovalo se na 5–6 místech. Předně u Bílé růže,“ zapsal Večeřa.
Díky Zemanovi přijížděly desítky rodin. V domě však straší
Poslední hostinský Sýkora vzpomíná, že pozdější prezident Zeman si jeho hospodu oblíbil už jako premiér. „Když jeli z Prahy, tak zavolal, jestli tady budeme, a udělali jsme mu kafe nebo něco k jídlu, třeba špek. Pak jsme si tady povídali, dával si tady schůzky s kamarády i s lidmi typu amerického velvyslance,“ vzpomněl Sýkora.
V té době byla prý hospoda díky Zemanovi už tak známá, že o víkendech tu zastavovalo i padesát rodin proto, že věděli, že do hospody chodívá premiér.
Zeman proslavil i místního Miroslava Zitu, s nímž se později spřátelil. Zita v hostinci U Bílé růže začínal jako učeň a hospodským či kuchařem tady byl i krátce před svou smrtí po autohavárii loni na jaře.
Dům, který je nyní nabízen k prodeji, má podle Sýkory jednu velkou zvláštnost - svého vlastního ducha. „Jednou jsme s dalšími lidmi spali na lokále a v noci za oknem do kuchyně viděli, jak tam někdo chodí. Nikdo tam ale nebyl. V noci se sama spouštěla voda z bezdotykových baterií. Já se ale toho ducha nebojím, léčitelka mi řekla, abych o něm moc nemluvil a budu mít klid,“ směje se Sýkora.
Při rekonstrukci tady před lety našli zazděné dveře a za nimi neznámé schodiště do druhého patra, jindy ve stěně zazděnou skříň a v ní 40 lahví s trestěmi. Při opravě komína zase objevili lahev s nápisem: „Hledej, zde je zakopán poklad.“ „Možná jsem našel poklad právě v tomhle baráku,“ míní Sýkora.
Místní by uvítali, kdyby hospoda opět otevřela. Najde se pronájemce? „Kdyby to byl někdo, komu bych mohl věřit, tak bych to jen uvítal,“ řekl Sýkora.
