Stalingrad neboli Staloš. Žďárské sídliště budované v padesátých letech hlavně pro pracovníky Žďárských strojíren a sléváren v posledních letech výrazně změnilo tvář. Podle odborníků to však není změna k lepšímu – zásahy šly udělat s větším respektem k původním stavbám se spoustou zdobných prvků.
„Společnost jede na výkon. Estetika se nedá vyjádřit čísly a považuje se za neobjektivní a neovladatelnou, a tudíž je podhodnocována,“ hledá příčiny žďárský architekt Martin Zezula.
„Přitom se určitě shodneme, že polouzavřené prostory Stalingradu na nás působí mnohem lidštěji a osobněji než podobné prostory Libušína,“ srovnává Stalingrad s novějším panelovým sídlištěm s minimem místa mezi bloky.
„Myslím si, že velkou měrou se na tom podílí právě ucelenost místa a drobná estetika domů. To vše teď mizí pod polystyrenem a prostředí pozvolna degraduje,“ dodává Zezula. Z profesního hlediska jej zaujala jednoduchost celkové kompozice vytvořené z menších vnitřních dvorů. „Člověk je vnímá jako vlastní životní prostor. Tím se anonymní bydlení mění ve společenství sousedů,“ oceňuje.
V éře, kdy se domy obalují polystyrenem a natírají sytými barvami, postupně mizí charakteristická okrovo-písková barva s přírodními pigmenty. „Dnešní barvy jsou mnohem ostřejší, na pohled ‚jedovatější‘,“ srovnává architektka Silvie Jagošová.
Sídliště mělo řád
Podle Jagošové sídliště vznikalo jako promyšlený celek s jednotnou skladbou většinou čtyř až pěti podlažních cihlových domů. „Domy byly projektované tak, že ve spodním parteru byly obchody a služby, nahoře byty. Sídliště mělo jednotnou podobu fasád, určitou střešní krajinu, jako celek to mělo řád,“ popisuje.
Stalingrad byl soběstačný, lidé mohli nakupovat v malých obchodech, měli tu i knihovnu, lékárnu, školy, jesle a kino. Zůstal jen zlomek. Obyvatelé sídliště jsou ve vztahu k nové tváři domů názorově rozděleni. Některým se budovy hrající všemi barvami s novými betonovými balkony líbí, druhým přijde škoda, že pod polystyrenem zmizely i zdobné prvky.
Sgrafita, lunety s mušlovým vzorem a římsy by vystačily na samostatný článek. Například fasádu školky v ulici Okružní-dolní zkrášlil sgrafity s tematikou dětských her a zimních radovánek akademický malíř Pavel Kopáček.
Další domy vyzdobil Karel Němec a Richard Přikryl. A nebyly to vždy motivy poplatné době, jako v případě pěticípých hvězd nebo připomínky V. Světového festivalu mládeže a studentstva za mír a přátelství v roce 1955 ve Varšavě. Umělci na fasádách vytvořili například také ryby, raky, labutě nebo květinové motivy.
Zajímavé jsou terakotové plastiky v Brodské ulici. Dříve označovaly, co se v kterém obchůdku prodává. Zůstal jen řezník objímající rukama svoje delikatesy. Řeznictví už tady dávno nesídlí, obchůdek obsadila prodejna kol. „Vedle řeznictví bývaly potraviny, tamhle bufet a později hospoda,“ popsal reportérovi MF DNES pejskař Jan, který bydlí v Revoluční ulici pětadvacet let.
Hospodu předělali na byty
„Sídliště je novější, na hodně domech přibyly balkony. Ale Stalingrad už není tak autentický. Všechno jde do panelových typů. Uvidíme, jak dopadne další dům, zrovna tam staví lešení, asi se bude zateplovat,“ poukazuje.
Jak vznikal Stalingrad
|
V Brodské ulici před časem skončila i populární hospoda, které místní říkali Autobus. „To je škoda. Chodili jsme tam na pivko, vzali jsme si ho třeba s sebou na hřiště. Byl to sice pajzl, ale pivo měli dobrý. Teď jsou z hospody byty,“ líčí Jan Kakur, který na Stalingradě žije třiatřicet let.
Barevná proměna sídliště se mu zamlouvá.
„Je potřeba jít s dobou. Už to není jednotvárné, jako byly ty původní domy, jsou veselejší. Jsem spokojený, bydlím tady celý život, čtvrť bych určitě neměnil,“ říká rozhodně obyvatel jedné ze svobodáren s malometrážní byty naproti ikonickému domu s věžičkou.
V majetku města zůstaly už jen svobodárny. Radnice proto nemůže majitelům bytů zasahovat do jejich plánů. Přesto v minulosti přispěla některým vlastníkům na zachování zdobných prvků. Letos na jaře současné vedení města nabídlo pomoc a podporu předsedům sdružení vlastníků dalších neopravených domů, aby je motivovalo zachovat to nejcennější.
Vedení radnice si hodně slibuje od role městského architekta. Ten by měl začít pro Žďár pracovat už v říjnu a kromě investičních akcí města by měl být k ruce také občanům, když budou potřebovat radu nebo konzultaci.
