Se strojem Hurricane zasáhl Stanislav Zimprich v bitvě o Británii například dva...

Se strojem Hurricane zasáhl Stanislav Zimprich v bitvě o Británii například dva messerschmidty nad ústím Temže. | foto: Czech Spitfire Club

Patřili mezi nejlepší piloty. Domů na Vysočinu se ale z války nevrátili

  • 7
Pilot Stanislav Zimprich z Havlíčkova Brodu patřil mezi nejúspěšnější české letce v bitvě o Británii. A z Havlíčkobrodska byl také další válečný pilot Miroslav Jindra. Oběma je věnován další díl seriálu Zapomenuté osudy.

„Měl bilanci 1–4–1, což znamená jedno jisté vítězství, čtyři pravděpodobná a jeden poškozený protivník,“ začal vyprávění o Stanislavu Zimprichovi Josef „Joe“ Vochyán ze sdružení ­Czech Spitfire Club, který na osobnosti z druhé světové války nezapomíná.

Letec Zimprich se narodil téměř na den přesně před sto lety, 3. března 1916. Zahynul 12. dubna 1942.

V ten den byl úkolem pro šest pilotů letky B nácvik soubojů nad pobřežím nedaleko domovské základny Perranporth. Zimprich se srazil s letounem Stanislava Halamy. Oba letěli na spitfirech a pokusili se s poškozenými stroji nouzově přistát.

„Halama smrtelně havaroval na pevnině. Zimprich se snažil dosednout na pláž, ale po prvotním doteku se jeho letoun zastavil až 300 metrů od břehu a zanedlouho se potopil. Pilot při nárazu na vodu patrně ztratil vědomí a­ utopil se. Tělo bylo nalezeno až v­ polovině července toho roku 120 ­kilometrů daleko, v Bristolském zálivu,“ popsal smutnou událost z­ 2. světové války Josef Vochyán.

Zimprich má hrob na ­hřbitově svatého Augustina v Heantonu. Jako pilot zajišťoval třeba i ochranu konvojů nebo útočil na cíle v okupované Evropě.

Jeho jméno nechybí na pomníku obětem první a druhé světové války v brodském parku Budoucnost.

Letec Zimprich získal řadu československých i britských vyznamenání. Krátce po válce na něj takto vzpomínal legendární noční stíhač Karel Kuttelwascher ze Svatého Kříže u­ Havlíčkova Brodu:

„Měl krásné úspěchy, z nichž jsme se nejvíce radovali my, Čechoslováci, poněvadž jsme tak nejenom Anglii, ale celému světu dokazovali, že v našem odvěkém boji s Německem budeme pokračovat bez oddechu.“

Osudným se stal návrat z útoku na Hannover

Vysočinští piloti na frontě prožívali i jiné horké chvíle. To dokumentuje například příběh dalšího statečného muže, který se narodil před sto lety, přesněji 5. ­března ­1916. Jde o Miroslava Jindru z ­Dolní Krupé na­ Havlíčkobrodsku.

Toto zažil v létě 1941. „Prvního července se zapojil do nočních náletů na cíle v okupované Evropě -jako druhý pilot v šestičlenné osádce Karla Schoře. Úkolem byl nálet na přístav Brest. O ­dvě noci později zaútočili na průmyslové podniky v Essenu a­ před půlnocí 5. července odstartovali na Münster,“ vyjmenoval Josef Vochyán z ­Czech Spitfire Clubu.

Nad cílem v Münsteru ale zachytily Jindrův bombardér světlomety. Shodit bomby osádka stroje Wellington KX-P zvládla, jenže se na ni nalepil německý messerschmidt.

„Wellington utržil zásahy, pilot manévroval, zadnímu střelci Ladislavu Kadlecovi jeden z projektilů přerazil holeň, ale přesto dokázal druhý útok protivníka odrazit. Kolem 3.30 nouzově přistáli na základně, v nemocnici musela být zraněnému amputována pravá noha,“ přiblížil „Joe“ Vochyán.

Akce v červenci 1941 pokračovaly. Osudným se Miroslavu Jindrovi stal návrat z útoku na Hannover, tentokrát v posádce Václava Netíka.

K útoku došlo devatenáctého, jenže další den byl letoun u nizozemského pobřeží odhalen světlomety a ­došlo k souboji - jak jinak než s ­messerschmidtem. Wellington KX-F i německý stroj padly k zemi.

Ostatky pilota Jindry vydalo moře až po dvou měsících. Pohřbený je v ­obci Uithuizermeeden severně od ­Groningenu.