„Měl bilanci 1–4–1, což znamená jedno jisté vítězství, čtyři pravděpodobná a jeden poškozený protivník,“ začal vyprávění o Stanislavu Zimprichovi Josef „Joe“ Vochyán ze sdružení Czech Spitfire Club, který na osobnosti z druhé světové války nezapomíná.
Letec Zimprich se narodil téměř na den přesně před sto lety, 3. března 1916. Zahynul 12. dubna 1942.
V ten den byl úkolem pro šest pilotů letky B nácvik soubojů nad pobřežím nedaleko domovské základny Perranporth. Zimprich se srazil s letounem Stanislava Halamy. Oba letěli na spitfirech a pokusili se s poškozenými stroji nouzově přistát.
„Halama smrtelně havaroval na pevnině. Zimprich se snažil dosednout na pláž, ale po prvotním doteku se jeho letoun zastavil až 300 metrů od břehu a zanedlouho se potopil. Pilot při nárazu na vodu patrně ztratil vědomí a utopil se. Tělo bylo nalezeno až v polovině července toho roku 120 kilometrů daleko, v Bristolském zálivu,“ popsal smutnou událost z 2. světové války Josef Vochyán.
Zimprich má hrob na hřbitově svatého Augustina v Heantonu. Jako pilot zajišťoval třeba i ochranu konvojů nebo útočil na cíle v okupované Evropě.
Jeho jméno nechybí na pomníku obětem první a druhé světové války v brodském parku Budoucnost.
Letec Zimprich získal řadu československých i britských vyznamenání. Krátce po válce na něj takto vzpomínal legendární noční stíhač Karel Kuttelwascher ze Svatého Kříže u Havlíčkova Brodu:
„Měl krásné úspěchy, z nichž jsme se nejvíce radovali my, Čechoslováci, poněvadž jsme tak nejenom Anglii, ale celému světu dokazovali, že v našem odvěkém boji s Německem budeme pokračovat bez oddechu.“
Osudným se stal návrat z útoku na Hannover
Vysočinští piloti na frontě prožívali i jiné horké chvíle. To dokumentuje například příběh dalšího statečného muže, který se narodil před sto lety, přesněji 5. března 1916. Jde o Miroslava Jindru z Dolní Krupé na Havlíčkobrodsku.
Toto zažil v létě 1941. „Prvního července se zapojil do nočních náletů na cíle v okupované Evropě -jako druhý pilot v šestičlenné osádce Karla Schoře. Úkolem byl nálet na přístav Brest. O dvě noci později zaútočili na průmyslové podniky v Essenu a před půlnocí 5. července odstartovali na Münster,“ vyjmenoval Josef Vochyán z Czech Spitfire Clubu.
Nad cílem v Münsteru ale zachytily Jindrův bombardér světlomety. Shodit bomby osádka stroje Wellington KX-P zvládla, jenže se na ni nalepil německý messerschmidt.
„Wellington utržil zásahy, pilot manévroval, zadnímu střelci Ladislavu Kadlecovi jeden z projektilů přerazil holeň, ale přesto dokázal druhý útok protivníka odrazit. Kolem 3.30 nouzově přistáli na základně, v nemocnici musela být zraněnému amputována pravá noha,“ přiblížil „Joe“ Vochyán.
Akce v červenci 1941 pokračovaly. Osudným se Miroslavu Jindrovi stal návrat z útoku na Hannover, tentokrát v posádce Václava Netíka.
K útoku došlo devatenáctého, jenže další den byl letoun u nizozemského pobřeží odhalen světlomety a došlo k souboji - jak jinak než s messerschmidtem. Wellington KX-F i německý stroj padly k zemi.
Ostatky pilota Jindry vydalo moře až po dvou měsících. Pohřbený je v obci Uithuizermeeden severně od Groningenu.