Kouřit cigarety přestal už na vojně v osmdesátých letech. Když se tenkrát v Nízkých Tatrách nezvykle zadýchával do kopce, tak nakoupené krabičky i zapalovač rozdal kamarádům.
Co říkáte zákazu kouření v restauracích?Jan Suchý, bývalý hokejový reprezentant „Za chvíli nám budou politici nařizovat, jestli si smíme dojít na záchod v osm, nebo v devět. Zákaz kouření není správný. Kdysi tady už byly takové pokusy zakázat kouření v době obědů. To bych akceptoval. Ale zakázat to celostátně, i v pivnicích nebo vesnických hospodách, kde se nejí a kam si jdou pánové večer na pivo a tři cigarety, nepovažuji za spravedlivé. Navíc těch zákazů a omezení je čím dál víc.“ Pavel Hlaváč, výtvarník, a hudebník „Zákaz kouření v restauracích, kde se podává jídlo, je namístě. V barech a hospodách bez jídel je to totální blbost. Proč toto rozhodnutí, zda kouřit, či ne, si nemůže rozhodnout majitel sám? Komu kouř vadí, ať tráví čas v nekuřáckých restauracích.“ Irini Martakidisová, zaměstnankyně Městského úřadu v Třebíči „Tyto plošné zákazy za správné nepovažuji. Vnímám je jako plíživou ztrátu osobní svobody. Někdo nám něco nařídí, zakáže a my to potichu a s pokorou přijmeme. Nemyslím si, že je v dnešní době nutné kouření v restauracích takto striktně zakazovat. Více než polovina podniků je stejně nekuřáckých a všechny mají své zákazníky.“ |
Nemalou část života ale tráví s dýmkami. A to v práci i ve volném čase. Ředitel třebíčského Muzea Vysočiny Jaroslav Martínek je také organizátor tradiční soutěže v pomalém kouření dýmek. Ještě neví, jestli nový zákaz kouření v restauracích ovlivní letošní dvaadvacátý ročník.
„Setkám se s dalšími organizátory příští týden. Budeme diskutovat, jestli to je, či není ohroženo,“ uvedl ředitel.
Zapalování cigaret nikdy moc nepodporoval. Považuje ho za škodlivější, protože se kouř z nich inhaluje do plic, na rozdíl od dýmek.
Přesto ale přidává vtip o tom, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma typy kuřáků. Prý asi takový, jako mezi dvěma sebevrahy, z nichž jeden skáče z 99. patra a ten druhý ze stého. „Protože při kouření dýmek se nikotin usazuje v ústních žlázách a také prostupuje do těla,“ doplnil.
Jak se mluví v souvislosti s cigaretami o nemocných plících, u dýmek se zmiňuje ohrožení hrtanu.
Sám Martínek dýmky ale spíše sbírá než kouří. Doma jich má asi padesátku ze současné produkce. Vedle toho muzeum, které řídí, uchovává ve sbírce přes tisíc dvě stě dýmek a kuřáckých potřeb.
Na Hlíně se kuřáci v zimě zahřejí u teplometů
Jiné starosti než dýmkaři teď řeší hospodští. „Stálí hosté zákaz kouření vidí stejně jako já. Berou to jako omezování osobní svobody, jako zásah do podnikání. Pro kuřáky mám připravenou zahrádku, nakoupil jsem teplomety, aby zákazem byli co nejméně postižení i v zimě,“ uvedl Aleš Ferda, provozovatel restaurace Na Hliništi v Jihlavě.
Obává se třeba, že přestanou chodit večer na pivo starší pánové, kteří si u popíjení vykouřili dvě až tři cigarety. Rozhodně ale nehledá cestu, jak zákaz obejít.
„Mám to v hlavě nastavené tak, že na rovinu a na sto procent se novým zákonem budu řídit, nebo ho stejně tak stoprocentně a na rovinu odmítnu. Mimochodem, je mi jasné, že takové ty nově vzniklé kuřácké kluby budou to první, na co se kontroloři zaměří,“ předpokládá.
V jihlavské Starce vzniká mobilní kuřárna
Zcela opačně se na zákaz dívá Jaroslav Krajíček z jihlavské restaurace Starka. „Úbytku hostů se rozhodně nebojím, i když v prvních čtrnácti dnech bude možná nějaký výkyv. Naopak očekávám, že do hospody začnou chodit i nekuřáci,“ odhaduje.
Také nachystal venkovní mobilní kuřárnu, což jsou dvě lavice se slunečníkem, podlahou, stolkem a popelníky. Aby si kuřáci mohli sednout a nemuseli postávat.
Neobává se ani toho, že by hosté venku rušili okolí. „Moje hospoda je na okraji zástavby a hosté budou chodit kouřit směrem k řece, kde určitě nebudou nikoho hlukem obtěžovat,“ míní Krajíček.
Pokud je nekuřák svéprávný, vybere si nekuřáckou restauraci
Občasným kuřákem je hejtman Vysočiny Jiří Běhounek. „Jsem přesvědčen, že absolutní zákaz není nejšťastnější, ale tak zní zákon,“ poznamenal.
Za občasného kuřáka se považuje také poslanec Martin Lank. „Například i několikahodinová cesta v letadle bez cigarety pro mě nepředstavuje nijak zásadní problém,“ přiblížil.
A chybí mu motivace, proč s tabákem přestat. Zaplňuje cigaretou třeba pauzy při jednání v Poslanecké sněmovně. „Je pro mě důvodem se alespoň jednou za čas zvednout a jít si protáhnout nohy na ‚čerstvý‘ vzduch,“ shrnul.
Podle něj by se neměl srovnávat zákaz kouření v restauracích s jinými místy, kde zákaz platí, ovšem při jejichž návštěvě nemají lidé na výběr. „To jsou třeba autobusové zastávky, nádraží, soudy a tak dále. Tam musíme. Do restaurace můžeme - a pokud jsem svéprávný, tak opravdu nedokážu pochopit, proč bych si jako nekuřák vybíral kuřáckou restauraci,“ dodal Lank.
Zákon je příliš radikální, z kuřáků dělá štvance, myslí si starosta
Muzikantovi Pavlu Hlaváčovi z Třebíče se nezdají argumenty zastánců zákazu, kde mluví o ochraně dětí. „Kolik dětí je později večer v barech? Ať se ti, co nás chtějí před kouřením zachránit, projdou s dětmi po náměstí a nalokají se do sytosti smradu z aut. Teď k tomu ještě přibude kouř od ‚venkovních‘ kuřáků,“ míní Hlaváč. Souhlasil by jen se zákazem v restauracích, kde se podává jídlo.
Odnaučeným kuřákem je starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda. S novým zákazem v zásadě souhlasí.
„Ale byl bych mírnější. Zákon je v některých ohledech radikálnější, než musel být, a z kuřáků dělá štvance. Ale jde také o ochranu práv zaměstnanců,“ zhodnotil muž, který znal chuť filtru v ústech skoro dvacet let. Zvládl i dvě krabičky za jediný den, návyk ho dost omezoval.
„Bylo těžké přestat, ale pomocí elektronické cigarety se mi to podařilo. Nejlepší je nezačínat,“ poznal.
Po prvních cigaretách zezelenali a od rodičů dostali Asi by se na Vysočině těžko hledal známější kuřák. Bývalý vynikající obránce národního týmu a Dukly Jihlava Jan Suchý (na snímku) neodkládal cigarety ani během vrcholné fáze své kariéry. Na svou první cigaretu si dodnes pamatuje. „To mi bylo kolem patnácti let. Bydleli jsme u nemocnice a s partou kluků jsme za barákem stanovali. Sesbírali jsme prázdné lahve, které jsme někde našli, v obchodě je vrátili a koupili si za to krabičku cigaret. Ve stanu jsme ji pak vykouřili,“ vzpomíná. Když pak stan uklízela jeho maminka, na všechno samozřejmě přišla. „Ucítila smrad a našla uvnitř vajgly. Samozřejmě jsem doma dostal řezunk,“ zasmál se Suchý. Od té doby kouří a stále nemíní přestat. Nikdy ho ani nenapadlo, že by počet cigaret omezil. A to se jeho trenér Jaroslav Pitner tak snažil. Pokaždé, když svého obránce uviděl kouřit, napařil mu pokutu. „Byly měsíce, kdy mě to stálo i docela dost peněz. V reprezentaci mi to už pak ale tolerovali, protože pochopili, že se mnou stejně nic neudělají,“ dodal dvaasedmdesátiletý člen Síně slávy Mezinárodní hokejové federace. Na svoji první cigaretu si pamatuje i třebíčský muzikant a výtvarník Pavel Hlaváč. Vzal ji svému dědovi z balíčku Partyzánek. „Bylo mi asi šest let a pěkně blbě mi z toho bylo. Pak dlouho nic, až v osmnácti letech jsem si zapálil z frajeřiny,“ zavzpomínal Hlaváč. To starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda si poprvé zakouřil ve druhé třídě základní školy. „S kamarádem jsme si koupili cigarety Safari za osm korun. Tajně jsme si zapálili v bunkru, ale udělalo se nám tak špatně, že jsme tam zbytek cigaret nechali a utekli pryč,“ vybavil si. Až po delší době se stal kuřákem, nyní se nikotinu už roky úspěšně vyhýbá. Nepěkný první tabákový zážitek má z dětství i poslanec Martin Lank. Někdo z jeho spolužáků vzal cigarety rodičům. „Chutnalo to odporně, ale připadali jsme si jako dospělí. Tedy jen do té doby, než někdo z nás kouř nechtíc vdechl a předvedl solidní napodobeninu záchvatu černého kašle,“ uzavřel. |
