Hitlerovi stoupenci v Jihlavě a okolí tomu před 75 lety hodně věřili. Mysleli si, že jazykový ostrov včetně Stonařova, Dobronína a Štoků připadne po mnichovské dohodě k říši stejně jako pohraničí. To se ovšem nestalo.
Soužití Čechů a Němců na Jihlavsku se vyostřovalo už před březnem 1939. Po mnichovské dohodě v roce 1938 přijížděli na Vysočinu zoufalí lidé ze zabraných území v pohraničí.
V Jihlavě na radnici drželi úředníci i vedení města nepřetržitou službu. Poskytovali uprchlíkům první pomoc ve formě ubytování například v tělocvičnách. Již 12. března vyvěsily německé školy v Jihlavě říšské vlajky s hákovými kříži.
Na předání moci do nacistických rukou se v Jihlavě podílel zejména místní rodák Emanuel Sladek. Poté, co německá vojska vstoupila na české území, řídil odzbrojení českých četníků a stal se okresním policejním ředitelem.
Později v červenci se pak z Havířské ulice přestěhoval do honosné vily v dnešní třídě Legionářů. Nyní je tam restaurace Buena Vista.
Sturmbannführer v židovské vile
Co se změnilo v Jihlavě po březnu 1939
|
Šlo o vilu Anny a Louise Seidnerových. Byla postavena roku 1926. Seidner byl z židovské rodiny a podnikal v Jihlavě. V březnu 1939 se musel s rodinou vystěhovat.
Seidner později nepřežil vyhlazovací tábor Treblinka, zatímco v jeho vile žil sturmbannführer Sladek. A nespokojil se jen s vilou, jak připomněl Jiří Vybíhal v knize Jihlava pod hákovým křížem.
Vyhlédl si auto po jiném židovském obyvateli z dnešní Benešovy ulice a koupil ho za šest tisíc korun. Nový vůz přitom tehdy stál 20 tisíc.
Patnáctého března vítal hitlerovská vojska v Jihlavě dav lidí. Čeští obyvatelé Jihlavy byli v předjaří roku 1939 zdrceni. "Po patnáctém březnu němečtí vojáci mašírovali v ulicích, zpívali a hajlovali. Němečtí obyvatelé je nevítali jako okupanty, ale jako osvoboditele," popsal před časem Zdeněk Vyhlídal, který okupaci Jihlavy zažil jako dítě.
"Charakter města se po příchodu německých vojsk týden od týdne měnil. Všichni v okolí mých rodičů říkali: To už je jiné město," dodal.
Další pamětník Jiří Nahodil zažil jako dítě v Jihlavě nadávky od svých německých vrstevníků, kteří byli členy Hitlerjugend. Podle něj ale zdaleka ne všichni jihlavští Němci jásali, když Jihlavu obsadila hitlerovská vojska. A dál se někteří chovali k Čechům slušně.
V březnu 1939 se také rozšířila zpráva, že do Jihlavy přijede Hitler. Šly ho vítat zástupy lidí. Nad hlavním vchodem do radnice visel transparent: Německá Jihlava zdraví vůdce! Co všechno tehdy zvěst v okolí Jihlavy spustila, popsal Augustin Siegl v kronice Německé Vyskytné.
"K poledni se oznamuje z Jihlavy, že tam odpoledne přijede vůdce. V okamžiku se šíří zpráva po vsi a lidé se shromažďují ve svátečním oděvu. Navzdory zasněženým cestám - místy je až po kolena sněhu - se dávají na cestu k Jihlavě. Nadšení Němci chtějí vidět vůdce," napsal kronikář.
V Rantířově kohosi napadlo, že by jeden místní majitel mohl dát k cestě do Jihlavy za Hitlerem k dispozici náklaďák. Ten souhlasil a jelo se.
Pak přišlo u mnoha Němců velké zklamání. Vůdce nepřijel. Někteří jihlavští Češi se pak Němcům posmívali. "Dorty, které jste upekli na uvítanou, budete jíst několik dní. To vám ztvrdnou, než Hitler přijede podruhé," smáli se jim.
"Takto žertoval i jeden lesník z Bílého Kamene a doplatil na to," uvedl badatel Ladislav Vilímek.
Rok po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava připravili Němci na jihlavském náměstí velkou oslavu. Promluvil na ní z tribuny před radnicí stonařovský rodák a oblíbenec Hitlera Arthur Seyss-Inquart, který se stal 11. března 1938 na pouhé dva dny rakouským kancléřem. Povolal tehdy na pomoc vojska wehrmachtu a umožnil tak spojení s Hitlerovou třetí říší.
