Bylo na co koukat. Osmasedmdesátiletý Zdeněk Štefánik, vybavený fotoaparátem, neodolal a „blejskal“ jeden snímek za druhým.
Zaujaly ho dobové fotky, stejně jako vystavený proudový motor M-701, který Motorlet produkoval pro cvičný letoun L-29. Jeho pozornosti neušlo ani vystřelovací sedadlo, které používají posádky stroje L-39.
Zdeněk Štefánik si zkrátka otevření nové stálé expozice na náměšťském vojenském letišti užíval. Aby také ne. Byl v první vlně pilotů, kteří tu létali. Taktický bombardér Su-7, který je také jedním z exponátů muzea, byl strojem, do kterého sám usedal.
„Byla to lokomotiva, co létala závratnou rychlostí - až Mach 2,15. Přitom nádherně ovladatelná, protože měla klasické křídlo. Na tohle ‚sučko‘ jsme byli hrdí. Dělala se s ním skvěle akrobacie, krásně poslouchalo. Já na něm prodělal výcvik nejvyšší kategorie, zvládl jsem pilotáž v noci a v mracích,“ podotkl.
Su-7 byl letoun schopný nosit atomové bomby. „Ty ale v republice nikdy nebyly. Každopádně jsme my, piloti, byli cvičeni na odhozy, šlo o speciální manévry. To se tenkrát muselo učit,“ líčí.
V kokpitu však Zdeněk Štefánik zažil i méně příjemné chvíle. V polovině 70. let se s letounem poblíž Třebíče málem zřítil. Uvažoval o tom, zda se má z letadla katapultovat.
„Už jsem viděl jeden z třebíčských komínů zespodu. Bylo zle, ale naštěstí jsem to ještě vybral a šťastně přistál.“ Až na letišti zjistil, že má na motoru závadu.
Velitele vzdušných sil Armády ČR v dětství létání nudilo
Nové posádkové muzeum na letišti v Náměšti vzniklo pod záštitou Vojenského historického ústavu Praha. Má dvě části - vnější, kde jsou letouny, které tu historicky létaly, kromě Su-7 například i Mig-15. A vnitřní, kde jsou unikátních fotografie a vojenské artefakty.
Na slavnostním otevření se objevil taky syn pana Zdeňka, Libor Štefánik, velitel vzdušných sil Armády České republiky.
„Musím přiznat, že je příjemné sledovat tady syna. Dosáhl skvělé vojenské kariéry a já jsem pyšný otec. Přitom si představte, že když byl malý, létání ho nudilo a nechtěl o něm ani slyšet. Chodil na ryby, miloval zvířata, běda, když jim někdo ubližoval. Chtěl se profesně vydat touto cestou,“ podotkl Štefánik starší.
„Libora chytlo létání až na letních táborech u Telče, kam jezdil s manželi Herzánovými z třebíčského Sokola. Za socialismu tam potajmu, v rámci táborových her, velebili československé válečné piloty, kteří bojovali na Západě. Já tenkrát Liborovi pro tábornické účely vyrobil malý dřevěný model britského bombardéru Wellington, který pak měl u stanu,“ zavzpomínal.
