Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský | foto: Repro: Archiv MF DNES

V prosinci 1851 rebela táhli do Brixenu. Havlíčkovi se tam nelíbilo

  • 33
Stalo se to před 164 lety. Přenesme se teď na chvíli do poloviny prosince roku 1851. Přesněji do večerních hodin 16. prosince. Tehdy vstoupil do bytu Karla Havlíčka Borovského policista. Tím započala cesta spisovatele a básníka do vyhnanství v Brixenu.

Karel Havlíček Borovský je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Byl to také jeden z velkých kritiků rakouského režimu. Císař se jej proto rozhodl umlčet a poslat do exilu.

Večer 16. prosince si do jeho bytu v domě v rohu dnešního Havlíčkova náměstí v Havlíčkově Brodě (tehdejším Německém Brodě) přišla policie. Kočár s dostavníkem už byl připravený, odvezl mladého kritika do jihotyrolského Brixenu.

Dům v italském Brixenu, ve kterém žil Karel Havlíček Borovský.

V Brixenu byl Havlíček nejprve ubytovaný v hotelu Elephant, pak si pronajal dům.

Hotel stojí a funguje v jihotyrolském městě dodnes. „Má pořád přibližně takový vzhled jako za časů Havlíčka,“ uvedl pro MF DNES Hans Heiss. Jeho rodina objekt vlastní a provozuje od roku 1773.

Město Brixen jako takové se ale proměnilo hodně. Je teď mnohem větší než v polovině 19. století. „Dnes má zhruba 20 tisíc obyvatel, což je šestkrát víc než tehdy. Brixen je jiný také po architektonické stránce. Rovněž to tu víc žije. Město je vitálním centrem služeb, turismu, řemeslníků i vzdělání v našem regionu,“ pravil Heiss.

Osobnost Karla Havlíčka Borovského obě města spojila

Pobyt Havlíčka v Brixenu připomíná nejen pamětní deska. „Turisté se o něm dozvědí i v české verzi plánku města, mohou se také vydat do jeho ulice,“ doplnil. O pojmenování Karel-Havlicek-Strasse rozhodli brixenští radní v červenci 2012.

Muzejní expozici tam o slavném Čechovi nemají. „Ale vzpomínky na Havlíčka si tu udržujeme. Havlíčkův Brod je rovněž naším partnerským městem,“ připomněl Heiss.

V Brixenu se Karlu Havlíčkovi nelíbilo. Vyhnanství pro něj bylo deprimující. Úplně bez přátel však nebyl. Seznámil se například s dalšími vyhnanci - Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku 1848, a důstojníkem Rudolfem Hebrem, jenž se v Brixenu ocitl kvůli dluhům.

„Mezi jeho známé se řadil třeba i místní lékař Thaler. Dobré kontakty s Havlíčkem si udržoval také můj prapradědeček Friedrich Mayr,“ zmínil Heiss.

Do Čech se Havlíček vrátil v květnu 1855. Brzy poté mu zjistili tuberkulózu, na jejíž následky 29. července 1856 zemřel. Bylo mu 34 let.