Vítejte v Kokršpanělsku. Kdo nemá kokra, nežije! Takové nápisy visí u vchodu do sídla chovatelské stanice anglických kokršpanělů Skar-Line. Ta patří Ladislavu Škarkovi z Rančířova. Svým svěřencům vybudoval pěkné prostředí. Skoro by se člověku chtělo říci malou zoologickou zahradu.
"Chtěl jsem, aby to tady pro ně mělo kulturu," tvrdí milovník zvířat. Během rozhovoru s chovatelem Škarkem nebyla nouze o překvapení. Nejen, že má ve své "sbírce" mnoho netradiční fauny, ale má i zajímavé přátele. Zničehonic se totiž během povídání objevil ve dveřích populární herec Oldřich Navrátil s manželkou.
"Oba jsme se narodili v třebíčské nemocnici ve stejný rok. Takže jsme se v nemocnici vlastně minuli. Osud nás však po letech svedl dohromady. Dneska spolu chodíme po houbách a po rybách. Máme vedle sebe chaty už třicet let, tak jsme se poznali," vysvětlil s úsměvem Škarek.
V úterý, kdy rozhovor vznikal, měla trojice jasné plány. "Jedeme na nákup truhlíků do Nového Veselí," vysvětlila Navrátilova manželka. Herec proto celkem spěchal. "Večer mám v Praze představení, a to musím stihnout," poznamenal.
Herec má psy "od Ládi" 20 let
Od Škarka, který se chovu anglických kokršpanělů věnuje téměř čtyřicet let, měl známý umělec několik pejsků.
"Od Ládi mám psy dvacet let. Měl jsem od něj Fifinku a Betynku. Ty už nežijí. Nyní od něj mám tříletou trojbarevnou fenku Sisinku. Kokra jsem zvolil proto, že mi přítel Škarek kdysi jednoho dal. Od té doby jsem kokrař a nedám na tyto psy dopustit," pravil Navrátil.
Ten má kromě Sisinky také zlatého retrívra. "Toho jsem vyženil," usmál se herec, kterého se Škarkem pojí přátelství od mládí. A Škarka zase od mládí navíc provází vztah ke psům...
"Míval jsem spíš větší plemena, ale pak jsem si před čtyřiceti lety pořídil kokršpaněla. Od té doby už jsem jinou rasu nechtěl. Je to moje srdeční záležitost," říká chovatel s pohledem upřeným na velký ručně malovaný obraz znázorňující světlého kokršpaněla. "To je zakladatelka rodu, moje první kokršpanělka. Nechal jsem ji namalovat," vysvětluje Škarek.
Dnes vlastní třicet anglických kokršpanělů, z toho dvacet je výstavních – deset psů a deset fen.
"Kdysi měli kokři úspěch, byli celkem módní. Ale vlastnili je také lovci, měli jim vyplašit zvěř, aby mohli střílet. Původně měli být podle standardu hlasití, přitom v Anglii to hlasité plemeno být nemělo," vzpomněl historii plemene Škarek. A jak je to s hlasitostí jeho psů? "To víte, že štěkají, ale ne pořád," podotkl.
Výstavy místo dovolené
Kokršpanělé jsou podle něj přítulní. "Jsou také milí, nekoušou a jsou to příjemní společníci. Navíc se dají perfektně vycvičit," nastínil povahové rysy "kokrů" rodák z Okříšek, který tráví skoro každou sobotu a neděli na výstavách. Kromě Česka jezdí i do Maďarska, Lucemburska, Německa, Rakouska, Bulharska nebo na Slovensko.
"Kdybych to měl spočítat na dny, tak by šlo tak o dva měsíce v roce," nastínil Škarek. Se svými psy soutěží ve všech kategoriích, od juniorské po veteránskou. Nebo o nejlepší chovatelskou skupinu. Medailí má tolik, že si jimi vyzdobil celý pokoj a ještě se mu sem všechny nevešly.
"Přesný počet vám neřeknu, ale budou to stovky. Nejpyšnější jsem na medaile za vystavování více psů najednou. To bývá nejobtížnější. Jednu takovou jsme dovezli z Mladé Boleslavi, kde předvedla čtyři oranžové psy naše dcera. Další, na níž jsem hrdý, je z Lucemburska," říká Škarek. Výstavy bere podobně jako dovolenou. "Za ty roky se s ostatními chovateli známe, takže se večer udělá posezení a povídá se."
Dvakrát se mu stalo, že si spletl termín výstavy. Jednou, když vyrazil se psy do Českých Budějovic. "Až na místě jsme zjistili, že jsme se o týden spletli. Tak jsme se vrátili domů a za sedm dní jeli znovu. Horší to bylo, když jsme přijeli dřív do Lucemburska. Ale tam šlo naštěstí jen o den, tak jsme přespali a druhý den šli na výstavu," vzpomněl Škarek.
Dvakrát do roka vyráží chovatel do Anglie, kde bylo jeho milované plemeno vyšlechtěné. "Chovám hodně potomky psů z Anglie a Holandska. V Anglii je zajímavé to, že tam mají psy pojištěné na vysoké částky, u nás to běžné není," říká rodák z Okříšek. Ten má dva psy zapůjčené od anglické chovatelky.
Provozuje malou domácí zoo s klokany i papoušky
V současnosti chovatelská stanice Skar-Line nabízí k prodeji jedno ze dvou pět týdnů starých štěňátek po špičkových rodičích. "Fenku si chci nechat. Jmenuje se Queen jako královna. Pejskovi hledám pána. Rodiče štěňat pochází z Holandska. Otec je jeden z nejlepších oranžových psů v Česku. Úspěchy má i za hranicemi, na Slovensku a v Rakousku. Takové štěně se prodává kolem deseti tisíc," vysvětluje Škarek. Psy ani další zvířata však nemá na byznys.
Jen údržba a zvelebování prostoru pro zvířata totiž stojí nemalé peníze. "Je to opravdu jen koníček, já mám zvířata zkrátka hodně rád," říká chovatel.
Ten má kromě psů také dva páry klokanů ze zlínské zoo. "Kdysi jsem pracoval jako vedoucí údržby v jihlavské zoo, měl jsem na starosti její chod. Tak mám od té doby kontakty a podařilo se mi ta zvířata sehnat. Máme je dva roky a už se narodila i mláďata," nastínil velký chovatelský úspěch Škarek. Ten dříve choval i kozy kamerunské, právě místo nich si však pořídil klokany. "Kamerunské kozy teď běhají na hradě Lokti," pravil.
Kromě klokanů chová Škarek kočku krátkouchou, papoušky zpěvavé, kakarikiho a další zvířata. Ukazuje je však jen přátelům.
Někomu by se mohl zdát paradoxní fakt, že ač je milovníkem zvířat, je přitom od roku 1990 spoluvlastníkem jatek. "Zaměstnávám 25 lidí, zvířata neporážím, chodím až k expedici. Dodáváme maso do masokombinátů. I predátor se musí nějak živit," říká však Škarek.
Ale třeba koně prý porážet odmítá. "Měl jsem deset let závodní koně, to bych nemohl udělat." Koně už však nemá, protože "dostihy zaberou strašně času".
"Nevěděl jsem, jestli mám volit dostihy, nebo jet na výstavu," podotýká s úsměvem chovatel, který zvelebování zakoupené chalupy a jejího prostředí do současné malé zoo věnoval patnáct let.
"Když jsem to koupil, byl to zbor. Musel jsem tu udělat pořádnou zahradu, bylo tu rumiště plné kopřiv. Dneska je vidět, jak jsou tady kokři spokojení. Každé zvíře musí mít péči a pěkné prostory. Když někdy vidím některá zvířata na vesnici, jak je o ně "postaráno", jsem z toho docela špatný," dodává chovatel.
