Na severozápadním okraji Světlé byl roku 1987 dostavěn areál školy v přírodě. Ubytovací zařízení s kuchyní, jídelnou i vzdělávacím, sportovním a rekreačním zázemím tu komunistický režim vystavěl pro děti ze severních Čech, které do Světlé posílal na ozdravné pobyty. Škola v přírodě po devětaosmdesátém roce připadla školskému úřadu v Teplicích.
Tomu na provoz areálu postupně docházely peníze. Definitivně se ho rozhodl opustit v roce 1999. Pro celý komplex zároveň hledal nového majitele. A tím se mělo stát ministerstvo vnitra. To chtělo školu v přírodě přestavět na tábor pro uprchlíky z válkou zmítaného jihosrbského Kosova.
Proti takovému záměru se ale město a jeho obyvatelé ostře postavili. „Škola v přírodě má sloužit k rekreaci českých dětí z oblastí se zhoršeným životním prostředím. Pobyt běženců by tu nebyl pouze dočasný,“ obával se tehdejší starosta Světlé Jaroslav Jenčík.
Město argumentovalo rovněž obavami z infekčních nemocí, možností zvýšené kriminality i ohrožením cestovního ruchu. Světlá uspořádala anketu a ta měla jednoznačný výsledek. „Proti zvažovanému návrhu se ze sedmi tisíc obyvatel města vyslovila polovina,“ oznámil počátkem dubna 1999 Jenčík.
O práci ve věznici byl obrovský zájem, hlásily se stovky lidí
Trvalo jen pár měsíců, než se o definitivně opuštěný areál přihlásil další zájemce. V prvních dnech roku 2000 si ho přijeli prohlédnout zástupci ministerstva spravedlnosti. Představili také svůj úmysl ze školy v přírodě vytvořit moderní ženskou věznici.
„Ve věznici by mělo vzniknout asi 200 pracovních míst a vězni by neměli volný pohyb po okolí jako utečenci,“ vysvětloval souhlasný postoj radních tehdejší světelský starosta. O měsíc později plány představil obyvatelům Světlé na veřejné besedě přímo ministr spravedlnosti Otakar Motejl a ředitelka vězeňské služby Kamila Meclová.
Na besedu v polovině února dorazilo 400 lidí, sál doslova praskal ve švech. Jaký to však byl rozdíl oproti rok starým úvahám o utečeneckém táboře. Motejla i Meclovou po skončení debaty vyprovázel mohutný potlesk.
Oba slíbili občanům, že v jejich městě vyroste nejmodernější věznice v republice, odpovídající evropským standardům. Postupně do ní mělo být umístěno 400 žen a vytvořeno 200 pracovních míst. Občané obdrželi na zasedání letáky s konkrétní nabídkou práce i s kontaktním telefonem. Během pár dní o zaměstnání projevilo zájem 600 lidí.
První vězeňkyně překvapil dosud nevídaný komfort
První autobus s 34 vězeňkyněmi z Pardubic přijel do Světlé 6. listopadu 2000. Ty v novém nápravném zařízení zažívaly nevídaný komfort. Odsouzené měly k dispozici čtyřlůžkové ložnice s okny bez mříží. Na každém patře hlavní budovy bylo sedm pokojů a pět sociálních zařízení, ale také společenská místnost a dvě jídelny.
Vznikly učebny pro vzdělávání i pracovní terapii. „Takové podmínky nejsou a dlouho ani nebudou v žádné z českých věznic,“ zdůraznil při slavnostním otevření šéf logistiky pardubické věznice František Kovárník.
Věznice ve Světlá nad Sázavou je nyní jediným nápravným zařízením v republice určeným výhradně pro ženy. Od roku 2002 navíc jako jediná zajišťuje výkon trestu pro matky s dětmi do tří let, o dva roky později bylo zřízeno i zvláštní oddělení pro výkon vazby na matkách s dětmi do jednoho roku.
Úpravou dalších budov v areálu či zřizováním půdních vestaveb byla kapacita věznice postupně navýšena až na současných 760 odsouzených. Pracuje zde více než 250 zaměstnanců.
„Věznice je jeden z největších zaměstnavatelů ve městě. Navíc je to práce, která nepodléhá žádné krizi,“ pochvaluje si současný světelský starosta Jan Tourek.
První pracoviště, kam budou moci odsouzené za těžké zločiny
Vězeňkyně se v rámci pracovního zařazení podílí i na drobnějších pracech ve Světlé či na veřejném úklidu.
Právě v zaměstnávání odsouzených hraje světelská věznice prim v celé republice. Do práce dojíždí více než 300 odsouzených, což je zhruba 70 procent práceschopných. A v příštím roce nově dá i práci ženám odpykávajícím si trest za nejtěžší zločiny, které opustit bránu věznice nemohou. Společnost Levimo, která vězeňkyně zaměstnává už třináct let, staví výrobnu propojenou s areálem věznice.
„Poprvé zde soukromý investor protnul své zájmy se zájmy vězeňské služby. Na soukromém pozemku staví soukromý investor výrobní halu, která bude propojená s věznicí a bude možno zaměstnat i vězně, které nemůžeme pustit kvůli závažné trestné činnosti z věznice,“ pochvaloval si při záříjovém zahájení stavby generální ředitel vězeňské služby Pavel Ondrášek (více čtěte zde).
Věznice ve Světlé nad Sázavou se tak během své patnáctileté existence stala už v mnoha ohledech vzorem pro české vězeňství.