Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podruhé jsem něco dokázala, raduje se zavřená žena z výučního listu

  17:52aktualizováno  17:52
„Podruhé v životě jsem něco opravdového dokázala,“ radovala se osmadvacetiletá Kateřina. V očích se jí zaleskla slza. Už pět let pobývá za mřížemi ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Přesto v úterý složila zkoušky a získala výuční list. Stejně jako jejích 23 kolegyň.

Podle třídní učitelky Jiřiny Michálkové měli kantoři se svými žačkami méně práce a starostí, než s dětmi na klasickém učilišti. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Ne, Kateřina neměla jednoduché dospívání. Ačkoli si za to může i sama. Byla závislá na drogách, opakovaně ve vězení. Kvůli tomu ani nedodělala střední školu se sociálně-správním zaměřením a má jen základní vzdělání.

Brzy otěhotněla a ve dvaadvaceti letech se jí narodil syn. To byl důvod s drogami přestat. Tedy alespoň na chvíli. I s dítětem však do marastu spadla znova.

Před pěti lety s ní došla justici trpělivost. Za opakující se krádeže dostala mladá žena trest na dlouhých dvanáct let. „Pořád s tím nejsem smířená, je to moc dlouho,“ říká i po letech.

Fotogalerie

Ve světelské věznici se jí život začíná obracet. Snad k lepšímu, věří. Přihlásila se ke studiu. Stala se jednou z dvaatřiceti vězeňkyň, kterým před dvěma roky začal učební obor šití a provozní služby. Přímo ve věznici ji zajišťuje jedno pražské učiliště.

„Ženy zde po dvouletém studiu dosáhnou na výuční list, na němž mají razítko školy. Nikdo z něho nepozná, že studovaly ve vězení. Získají tím nejnižší možné středoškolské vzdělání,“ vysvětlila Kateřinina třídní učitelka Jiřina Michálková.

Kateřina je nyní nadšená. A po letech je na sebe znovu pyšná. Říká, že podruhé v životě dokázala něco, co má smysl. Poprvé se tak cítila, když se jí narodil syn. „Dosáhla jsem cíle, který jsem si určila. Řekla jsem si, že to udělám. A dokázala jsem to. Už nemám jen základní vzdělání,“ rozplývala se.

Nechyběla ani čeština či matematika

Aby na výuční list dosáhla, musela po dva roky klasicky chodit do školy. Den co den, dopoledne a občas i odpoledne, celkem 21 hodin týdně. Učila se nejen odborné předměty, jako je například oděvní materiál či konstrukce střihu, ale také třeba češtinu a matematiku. A osvojit si musela i praní a žehlení. Ne každá odsouzená, která studium začala, ho také dokončila.

„S výučním listem by odsouzené mohly najít uplatnění jako pomocné síly například v oděvních dílnách, ale i nemocnicích, domovech pro seniory, v kuchyních, nebo by mohly dělat pokojské v hotelích,“ vyjmenovává uplatnění svých studentek Michálková.

„Mamka mi doma už šicí stroj koupila. Těším se, že budu moci něco jednoduchého ušít, budu umět si oblečení třeba i upravit,“ říká Kateřina.

Než se ale dostane domů, ještě možná uplyne spousta času. Před sebou má pořád sedm let pobytu za mřížemi. „Příští rok můžu zkusit požádat o předčasné propuštění. Udělám to,“ říká rozhodně.

Domů se těší za synem. Je to právě on, kdo jí takříkajíc drží nad vodou. I pro něj chce doma něco ušít. Během praktické výuky na něj myslela velice často. Vězeňkyně totiž vyráběly především jednoduché dětské oblečení. „Když jsem viděla hotový výrobek, který jsem sama dělala, a věděla, že míří k dětem, cítila jsem obrovské štěstí,“ vypráví Kateřina.

Ušít část oděvu bylo i jedním ze závěrečných úkolů absolventek učebního oboru. Kromě toho skládaly ještě písemnou i ústní zkoušku. Při té ústní se jednalo spíše o pohovor týkající se zvládání běžných životních situací.

„Letošní ročník byl opravdu excelentní. Dívky byly schopné se na zkoušky perfektně připravit, samy se chtěly vzdělávat. Občas to byl úplný koncert vědomostí. Přála bych si, aby si stejně vysoko nastavily laťku i v civilním životě po propuštění,“ zhodnotila předsedkyně zkušební komise Vlasta Teclová.

Školské vzdělávací středisko ve světelské věznici funguje od roku 2003. Výuku dvou končících učebních oborů zajišťovalo šest učitelů a vychovatelů a dva externí zaměstnanci. A podle třídní učitelky Jiřiny Michálkové se svými žačkami měli méně práce a starostí než s dětmi na klasickém učilišti.

„Odsouzené nemají problém s docházkou. Pokud chybí, můžeme je nechat dovést. A jestliže ‚zlobí‘, není problém je zase odvést zpět,“ směje se Michálková. „Ale hlavně - jsou to dospělí lidé, kteří vědí, že to dělají pro sebe a ne z donucení, aby něco vystudovali, jako děti,“ dodává.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jen víla Amálka, včelí medvídci a další dětští hrdinové namalovaní na zdi...
Zůstala jen víla Amálka. Dětští pacienti z nemocničního pavilonu zmizeli

Jen víla Amálka, včelí medvídci a další dětští hrdinové namalovaní na zdi připomínají, komu sloužil aktuálně nejstarší pavilon v nemocnici v Novém Městě na...  celý článek

„Z Vysočiny je 99 procent našich pacientů,“ říká šéf jihlavského kardiocentra...
Největší počet infarktů bývá v pondělí ráno, dočetl se jihlavský lékař

Jednadvacet let už usíná s mobilem u lůžka. Každou chvíli totiž může telefon zazvonit a známý hlas službu konajícího lékaře kardiologické jednotky intenzivní...  celý článek

Chrudimská školka nabízí speciální zázemí pro děti s poruchou autistického...
Úřady hledají do školky nezapsané předškoláky. Rodičům hrozí pokuty

Roli detektivů si během prázdnin museli vyzkoušet úředníci odboru školství městských úřadů na Vysočině. Snaží se totiž najít rodiče dětí, kteří své pětileté...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.