Podle antropologů, kteří kosterní ostatky v nížkovské kostnici zkoumali, jsou zde uloženy pozůstatky pěti až osmi tisíc lidí - mužů, žen i dětí. Většinu však tvoří vojáci padlí během válek v 18. století.
Kostnice byla vybudována na začátku 18. století na popud tehdejšího polenského děkana Pavla Antonína Haberlandta a postavena stavitelem Václavem Klusáčkem. Původně měla sloužit místním, protože kapacity hřbitova nestačily.
„Byla tehdy vysoká úmrtnost a lidé umírali průměrně ve 40 letech. Vysoká byla i dětská úmrtnost,“ vypráví Anna Halíková z nížkovského obecního úřadu.
Jenže to ještě místní nevěděli, že za krátký čas zemi postihnou kruté válečné vřavy, epidemie tyfu a cholery a kostnice se brzy zaplní. V krátkém čase za sebou propukly tereziánské války, válka o habsburské dědictví a sedmiletá válka. V letech 1740 - 1742 byl u obce zřízen největší císařský polní lazaret, kam se přiváželi nejen císařští vojáci, ale také Sasové, Prusové, Bavoři a Francouzi.
Po vypuknutí epidemie cholery a tyfu většina z nich zemřela. Z Nížkova se stalo jedno velké pohřebiště. Pohřbívalo se všude. Podél cest, na poli, do podzemních chodeb a šachet.
„Kosti byly pak převáženy do ‚země posvěcené‘, do nížkovské kostnice,“ říká farář Pavel Sandtner, jehož římskokatolická církev kostnici spravuje.
Nížkovská kostnice se nachází u kostela sv. Mikuláše a kromě malých úprav je ve stejném stavu, v jakém byla postavena. Stavba má dvojité zdivo, které zaručuje kosterním ostatkům stálé prostředí. I díky tomu jsou podle antropologů v neobyčejně zachovalém stavu.
Hluboký šrám zřejmě způsobila šavle
Kosti a lebky jsou ozdobně vyrovnány ve čtyřech hranicích do výšky až 2,5 metru, o základně dva krát dva metry. Podle pověsti je vyskládal slepý mládenec. „Je to legenda, která se tady traduje. Historicky doložené to nikde není, ale může to mít pravdivý základ,“ usmívá se Sandtner.
Za prohlídku stojí i stěny kostnice. Zdobí je nápisy, některé z nich psané švabachem, které upozorňují na pomíjivost lidského života.
Pozornost návštěvníků přitahuje především lebka jednoho z vojáků. Najdete ji vlevo od vstupu do kostnice a poznáte ji na první pohled. Vyhlazená je dotyky návštěvníků a leskne se do dálky. Lebka nese hluboký šrám, pravděpodobně od úderu šavlí. Lidé věří, že když lebku poznamenanou tímto hlubokým šrámem pohladí, přinese jim to štěstí.
Nížkovská kostnice je tak trochu mimo hlavní turistický zájem, nicméně o ní napsal například National Geographic a dokument zde natočila kanadská televize. Možná i proto jsou jejími návštěvníky z velké části zahraniční turisté.
