„Ještě nikdy v historii lidských konfliktů nevděčil tak velký počet lidí takové hrstce lidí za tak mnoho,“ prohlásil britský premiér Winston Churchill 20. srpna 1940, když zuřila bitva o Británii. Na mysli měl piloty RAF, kteří ostrovy bránili před německou luftwaffe.
V oné hrstce bylo také 89 pilotů z okupovaného Československa. Mezi nimi Bohumír Fürst, který si po válce nechal změnit jméno na Fiřt. Rodák z Opatovic u Vyškova si za pět sestřelů nepřátelských letadel ve Francii a Británii vysloužil označení „stíhací eso“.
Letec Bohumír Fürst-Fiřt se narodil 1. října 1909. Nejdřív pracoval v lomu, aby pomohl uživit početnou rodinu.
Amatérský badatel a nadšenec do letecké historie Bohdan Koumar se rozhodl, že Fiřtův odkaz nenechá zapadnout. V Ledči nad Sázavou, kde strávil Fiřt posledních dvacet let života, mu odhalí pamětní desku.
„Právě v tomto období před 75 lety vrcholila bitva o Británii. I proto jsme zvolili tento termín,“ říká Koumar, kterému v jeho úsilí pomáhá Nezávislý podmelechovský spolek.
Pamětní desku odhalí po téměř dvouletém úsilí v sobotu 12. září ve 14.00 na Husově náměstí. V bývalé synagoze pak bude následovat komponovaný pořad – čtení z Fiřtových vzpomínek doprovázené promítáním archivních fotografií.
Badatel popisuje Fiřta jako statečného člověka se smyslem pro povinnost a zodpovědnost. „Je smutné, že dnešní hektická doba na podobné hrdiny často zapomíná,“ poukazuje Koumar.
Bohumír Fürst se narodil 1. října 1909. Nejdřív pracoval v lomu, aby pomohl uživit početnou rodinu. Zlomem byla návštěva kina. „Když zhlédl americký film Wings (Křídla) o osudech letců z první světové války, zaujal ho natolik, že změnil celý jeho život,“ líčí badatel Bohdan Koumar.
Měl štěstí, armáda tehdy zrovna rozšiřovala letectvo. Fürst zamířil v říjnu 1929 do pilotní školy, později se stal dokonce instruktorem.
Chránil především Londýn
S německou okupací v březnu 1939 se nehodlal smířit - v červnu utekl do Polska, z Gdyně pak švédskou lodí odplul do Francie. „Po vypuknutí války zaznamenal ve francouzských službách jeden potvrzený a jeden pravděpodobný sestřel. Při druhém však byl sám zraněn. Po francouzské kapitulaci v červnu 1940 se přes Alžírsko a Gibraltar dostal s dalšími Čechoslováky v britském konvoji až do Liverpoolu,“ popisuje Koumar start další životní etapy.
Brzy se připojil k nově formované 310. stíhací peruti RAF. „Následoval rychlý výcvik na letounech Miles Master a pak již přímo na stíhačkách Hawker Hurricane, neboť luftwaffe zahájila letecké útoky na Velkou Británii a na obranu bylo potřeba každého pilota,“ líčí badatel.
Jeho peruť měla chránit jihovýchodní Anglii a především Londýn před německými nálety. Jeden messerschmitt sestřelil Fürst 3. září 1940, další dva německé letouny pak během jediného letu o čtyři dny později.
Poslední sestřel zaznamenal Fürst v letounu Hawker Hurricane 15. září ve 14.40 nad západním Londýnem. Ten den vešel do dějin jako zlomový - RAF odrazilo německý pokus o konečný úder.
Proto Britové každoročně slaví v půlce září Den bitvy o Británii, celá bitva trvala od 10. července do 31. října 1940. „S pěti sestřelenými letadly od začátku války se Bohumír Fürst zařadil mezi stíhací esa,“ připomíná bilanci Koumar. K dobru má i jeden pravděpodobný zásah ve Francii.
Britové ho oslavovali, doma ho degradovali
Zdravotní problémy pramenící z vysokého nasazení pak Fürsta zavály k výcvikové a operační jednotce. Do května 1941 vyučoval československé piloty na letounech Miles Master a Hawker Hurricane, posléze učil v ústřední letecké škole i piloty dalších národností.
A měl skvělé výsledky! „Angličané pro něj s ohledem na fonetickou výslovnost příjmení Fürst vymysleli slovní hříčku ‚First by name and by nature‘, tedy první jménem i ve skutečnosti,“ zdůrazňuje badatel.
Od záři 1942 až do konce války působil Fürst jako pilot u vojenského dopravního letectva RAF. Ještě během války se oženil se svojí snoubenkou Marií Vackovou, která odešla do Londýna už před válkou. Do vlasti se – ověnčený československými, britskými i francouzskými vyznamenáními – vrátil v srpnu 1945.
Doma byl zařazen k nově formované letecké dopravní skupině. Jako mnoha dalším západním vojákům mu však život změnil komunistický puč v únoru 1948. Po propuštění z armády sháněl otec dvou dětí práci.
Následoval sešup: pomocný dělník, zatčení, StB, Bartolomějská, Mírov... „V soudním výměru, který obdržel dodatečně až po měsíci, se dočetl, že byl zatčen jako ‚osoba práce se štítící‘ a na základě toho odsouzen k dvouletému trestu odnětí svobody a nápravných prací,“ cituje Koumar archivní materiály. Z majora s metály byl rázem vojín a mukl.
Plná rehabilitace přišla až po pádu režimu
Rodina se ocitla bez peněz a služebního bytu. „Pomoc našla Marie Fiřtová až u příbuzných na venkově, kdy postupně putovala mezi Lhotou na Vyškovsku, Hojanovicemi u Humpolce a Kožlím. V sousední Ledči nad Sázavou se rodina nakonec usadila,“ popisuje badatel.
Velké zdravotní problémy měl Fiřt už za války, drsné vězení proto špatně snášel. Propuštěn byl 10. srpna 1951. Návrat do armády nebo civilní létání nepřipadalo v úvahu, nakonec sehnal alespoň práci skladníka v podniku Kovofiniš, do důchodu odešel v roce 1968.
Bohumír Fiřt zemřel 2. ledna 1978 po druhém infarktu, pohřben je v Ledči. Jeho syn s rodinou zde žije dodnes. „Plné rehabilitace a povýšení na plukovníka letectva in memoriam se rodina dočkala až po pádu režimu,“ uzavírá Koumar.
