Na humpoleckém kolbišti Dusilov se v posledních týdnech pohybovala řada pracovníků. To máte dokončit nové překážky, překontrolovat stav těch dosavadních, provést nátěry...
Zlatá podkovajezdecké kolbiště Dusilov u školního statku v Humpolci Pátek 25. srpna:
Sobota 26. srpna:
Neděle 27. srpna:
|
To proto, aby se od pátečního rána až do neděle mohl uskutečnit další ročník Zlaté podkovy. Závod, jehož tradice sahá daleko do minulého století. Už po dvaapadesáté se v Humpolci představí ve finále seriálu závodníci v pěti kategoriích u sedlových koní a čtyřech kategoriích u spřežení.
„Přihlášených máme skoro sto sedlových koní, třicet kočárů, a pokud vše dobře dopadne, tak tu budeme mít rekordní počet devíti čtyřspřeží, což je na Českou republiku unikát,“ povídá ředitel soutěže Jiří Klubal.
Nejnáročnější kategorií ze všech je patrně soutěž zvaná právě Zlatá podkova, v níž jezdci musí překonat 21 překážek s 32 skoky. „Délka celého maratonu u spřežení přesahuje 13 kilometrů,“ říká také organizátor.
Celková dotace na Zlatou podkovu je 60 tisíc korun. „Vítěz pak získává 20 tisíc korun,“ vyčísluje Klubal.
Co to znamená na české poměry ve srovnání s ostatními závody? „Řekl bych, že speciálně tato Zlatá podkova patří mezi nejlépe oceněné závody v celé republice, pokud se bavíme o všestrannosti,“ porovnává zástupce organizačního týmu.
Rozpočet na jednu z největších akcí roku v Humpolci je přibližně jeden milion korun. Na financování se podílí sponzoři a také město společně s krajem. Klubal připomíná: „Naštěstí tu je několik lidí, kteří mají rádi koně, a pomáhají tedy dobrovolně. Částka by byla vyšší, kdybychom platili každou hodinu.“
Dřív daly závody koním víc zabrat, dnes je prvotní bezpečnost
Závody v Humpolci se během mnohaleté historie výrazně proměnily. „Dřív závody vypadaly trochu jinak, byly náročnější, protože se skládaly z více částí, koně dostávali víc zabrat,“ popisuje šéf Jiří Klubal.
Jak se připravovala trať |
V současnosti jsou spíše kratší a bezpečnější. „Neřekl bych ale, že méně atraktivní,“ namítá. „Teď se překážky staví tak, že na nich koně musí předvést, co se opravdu naučili. Už nejsou tak vysoké, dlouhé, ale zase techničtější,“ vykládá také Klubal.
Změny se pochopitelně dotkly i samotných jezdců. „V helmě se sice jezdilo pořád, ale teď jsou helmy úplně jiné,“ zmiňuje jeden z pokroků. „Jezdci teď třeba musí povinně jezdit v bezpečnostních vestách, jsou podobné páteřáku na lyžích,“ komentuje.
Někteří závodníci už mají dokonce vestu připomínající airbag. „Ve chvíli, kdy člověk spadne, tak se vesta nafoukne a ochrání krk. Zkrátka těch změn je celá řada,“ uzavírá organizátor.
