Areál někdejší textilní továrny Carla Löwa v jihlavské okrajové části Helenín....

Areál někdejší textilní továrny Carla Löwa v jihlavské okrajové části Helenín. Teď je z ní uměleckoprůmyslová škola. Továrník přijímal návštěvy v honosném rytířském sále, který dnes slouží jako tělocvična. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Továrník by zíral, co je v rytířském sálu. Z luxusu se stala tělocvična

  • 6
Kdyby ještě žil někdejší slavný jihlavský podnikatel Carl Löw, majitel textilek v Heleníně a Malém Beranově, měl by jistě radost z toho, že tovární areál stále stojí a funguje v něm alespoň uměleckoprůmyslová škola. Naopak by mu zřejmě vyrazilo dech to, že z někdejšího honosného rytířského sálu se stala tělocvična.

Löwovi byli jednou z nejslavnějších podnikatelských rodin nejen v historii Jihlavy. Patřili k elitě v rámci celé rakousko-uherské monarchie.

Vlastnili nejen velké textilní továrny, ale měli třeba i biograf, obrovské orchestriony, moderní kuželnu a telefonní stanici. Zavedli rovněž jednu z prvních podnikových pojišťoven i koněspřežku.

Přitom ještě v první polovině 19. století by na takový rozmach téměř nikdo nevsadil.

Vše začalo u Adolfa Löwa, syna židovského řezníka z Uherského Ostrohu. Z něj se stal tkalcovský tovaryš. S výrobou sukna začal ve skromných poměrech s manželkou, tehdy ještě v Brně-Zábrdovicích.

Manželčin otec Friedrich Schmal se záhy stal firemním společníkem. A tak bylo po roce 1854 nakročeno k „expanzi“.

V dobách slávy zaměstnávala továrna dva a půl tisíce lidí

Továrnu v Heleníně u Jihlavy koupili v roce 1867 a tu maloberanovskou o tři léta později. Spojili je koňskou drahou. Největší rozmach ale textilky zažily až po vstupu Löwova syna Carla do společnosti.

„V dobách slávy měla firma až 2 500 zaměstnanců,“ vyplývá z dokumentace v archivech. Jen v tom Moravském zemském je o Löwových 39 krabic plných listin a dokumentů. K nim je potřeba připočítat ještě dalších 79 knih.

A teď střih do současnosti!

Tam, kde do druhé světové války fungovala věhlasná helenínská textilka, je nyní uměleckoprůmyslová škola. Některé stopy z éry Löwových jsou patrné dodnes. Avšak už jen ty, které se týkají architektury. O tu se postaral Angličan Charles Voysey. Není divu, Carl Löw byl v mládí v Anglii na zkušené - jako dělník - a tu zemi si zamiloval.

Jako ve filmech o malém kouzelníkovi Harrym Potterovi

„Když pořádáme dny otevřených dveří a děti zajímající se o studium sem vstoupí, tak říkají, že to tu je jako v Bradavicích. Tedy v místě, kam chodil do školy filmový kouzelník Harry Potter,“ říká s úsměvem zástupkyně ředitele umělecké průmyslovky Miloslava Svobodová.

Harry Potter se natáčel v Anglii... K tomu, jak teď vypadá vstup do školy, by asi Carl Löw jako předchozí majitel nic nenamítal.

Jak se však proměnil někdejší rytířský sál! Teď v něm zní hudba k cvičení aerobiku nebo třeba duní basketbalové míče. Je tam školní tělocvična. „Kdysi jsem měl chuť postavit novou, ale vzhledem k jiným potřebným rekonstrukcím v areálu na to nezbyly peníze. Proto tělocvična zůstala v tomto sále,“ říká současný ředitel školy Jaroslav Vítek.

Originální nábytek z rytířského sálu zmizel neznámo kam

V rytířském sále podle něj za éry továrníka Löwa probíhala obchodní jednání. A kde je originální nábytek, svítidla či gobelíny, které visely na stěnách? Není po nich ani památky.

Nejen škola, ale ani jihlavské muzeum nevlastní jedinou fotografii či portrét Carla Löwa. Natož nějaký exponát či stroj, jenž by továrníka pamatoval. Nezachovaly se ani některé stavby pamatující slavnou éru textilky. Padla třeba brána, kterou do továrny v Heleníně vjížděla auta. Pro vozidla to byl jediný možný přístup do areálu.

„Nebylo jiné řešení než její demolice. Nebylo peněz a sil, aby se zrekonstruovala. Vše bylo v hrozitánském stavu. Kotelna už také nestojí,“ doplnil Vítek.

Ve škole pracuje již třicet let. „Když jsem sem nastoupil, bylo to tady jako v pohraničí. Přišel jsem z celkem uhlazeného gymnázia a tady to bylo v dezolátním stavu. Dva tři měsíce jsem přemýšlel, jestli odtud nemám utéct. To bylo fakt neskutečné,“ vrátil se vzpomínkami do roku 1985 ředitel. „Bouraly se prostory v dezolátním stavu, bez oken, bez dveří,“ upřesnil Vítek.

Na areálu se podepsaly odsun Němců i komunistický režim

Na stavu areálu se podle něj nepodepsal jen komunistický režim. „Po druhé světové válce zde byl sběrný tábor pro odsouvající se jihlavské Němce. Už to byla taková doba, že z té textilky mohlo asi máloco zůstat,“ pokrčil rameny ředitel školy, který se o historii areálu zajímá.

Areál někdejší textilní továrny Carla Löwa v jihlavské okrajové části Helenín. Teď je z ní uměleckoprůmyslová škola.

Po odsunu Němců v Heleníně vznikla textilní škola. A na její tradici navázala stávající střední umělecká průmyslovka.

Po stavební stránce měl ředitel Vítek hned na úvod svého působení co řešit. „Prvně jsem začal dělat střechu. Teklo sem. Pod střechou stály kýble a plechovky, do kterých se chytala voda. To byla první moje akce v září 1985,“ uvedl Vítek.

Také se dělala kanalizace. „Na hlavní kanály - krásně dělané a klenuté - se ale od konce 19. století nesáhlo,“ upozornil šéf školy. Jeho kancelář není v žádném z někdejších honosných prostor. „Kde mám pracovnu, byly stroje,“ řekl.

Na unikátní stahovací střechu v kinosále se učitelé bojí sáhnout

A co třeba místnost, kde měli Löwovi kinosál? Zatahovací střecha tam ještě je, ale učitelé v umělecké průmyslové škole už si ji netroufají s ohledem na její stáří stahovat.

Plátno a projektor je ale v sále i dnes, byť samozřejmě moderní. Využívá se třeba při přednáškách.

Textilka Adolf Löw & syn zažila éru slávy, když se prosadila třeba v Itálii a Orientu oproti konkurentům z Anglie, Německa a Belgie. Také získávala zakázky od rakouské armády.

Ale přišly i krize. První byla okolo roku 1875, další pak ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Ty dvě poslední byly spojené s postupnou redukcí akciového kapitálu z 10 až na 2,5 milionu korun v tehdejší měně a také s propouštěním.

A nedlouho po smrti Carla Löwa, který zemřel v roce 1930, musela textilka přistoupit i k dočasnému zastavení provozu v Heleníně.

Dcery Carla Löwa na podnikání příliš nebyly, snažil se jen zeť

„Carl Löw měl čtyři dcery. Ty asi nebyly k tomu, aby se jim továrna dala předat. Jedna dcera si však vzala ředitele nemocnice, primáře Horna, který se stal po smrti Löwa novým předsedou správní rady. To byl chlap velmi šikovný a schopný,“ zmínil ředitel umělecké průmyslovky v Heleníně Vítek.

„Jednou tady byl potomek pana Horna. Byl takový realista, nevracel se do minulosti. Byl rád, že zde škola funguje,“ dodal Vítek.

„Dneska bych ale budovy už neboural, možná by na tu revitalizaci i byly peníze. Tehdy však nebyly,“ pravil k situaci v 80. letech, kdy do školy přišel.

Hrobka Löwových se nachází na jihlavském ústředním hřbitově nedaleko od hlavního vchodu. Kamenná lavice je hodně porostlá mechem.

Hroby významných jihlavských osobností chce obnovit a propojit naučnou stezkou Vilém Wodák, předseda Spolku pro starou Jihlavu. „Löwovi tu mají největší rodinnou hrobku. Nestará se o ni určitě nikdo. Když bychom jednali o naučné stezce a zapamátnění hrobů osobností, které tu máme, tak by Löw mezi ty osobnosti patřil. Byl to mecenáš, něco jako Baťa. On se zasloužil o povznesení Helenína. Postavil tam i sociální byty,“ řekl Wodák.

Carl Löw se stal čestným občanem Jihlavy v březnu 1917 - za zásluhy o rozvoj města.