Od oné události uběhlo už 26 let, přesto se o ní živě debatuje dodnes. Nevysvětlitelné uzdravení novoměstského lékaře Františka S. následně přispělo ke svatořečení blahoslavené Zdislavy.
O minulém víkendu odhalili středověké světici v rodném Křižanově velkolepý památník (více čtěte zde). Na velkou slavnost se chystal i lékař Stanislav Severa, který v roce 1994 pro vatikánskou komisi sesbíral dokumentaci a podrobně popsal celý případ svého kolegy.
„Stalo se to v pondělí 18. září 1989 v 8 hodin ráno. V té době bývaly dlouhé víkendové služby, které začínaly v pátek ráno a končily až v pondělí večer. Kolega sloužil na chirurgii, já na neurologii. Při lékařském kolegiu František zkolaboval,“ vzpomíná lékař Severa.
Lékaři okamžitě zahájili zápas o kolegův život. Tehdy mu chybělo pár měsíců do kulatých padesátin, ale byl to kardiak, který už měl dva roky umělou chlopeň a voperovaný kardiostimulátor.
Po hodinách orgány nefungovaly, nastala mozková smrt
Na žádost pacientovy manželky, která v nemocnici pracovala jako zdravotní sestra, konzultovali jeho stav po telefonu ještě s brněnským kardiochirurgem Černým, který dva roky předtím Františka S. operoval.
„I on po zhruba dvou a půl hodinách nepřetržité resuscitace doporučil pokusy ukončit,“ popisuje Severa. Podle lékařů nefungovaly životně důležité orgánů, specialista už předtím konstatoval nevratnou mozkovou smrt.
Beznadějná diagnóza. Hluboké kóma. Konec.
Pokus „nahodit“ pacienta zpátky daleko překračoval záchranářské termíny. „V podobných případech je obvyklou dobou resuscitace 15 až 30 minut, maximálně 45 až 60 minut,“ srovnává Severa. „Pokud se za tuto dobu nevrátí nemocnému životní funkce, bývá resuscitace ukončena, protože stav je již nevratný,“ podotkl zkušený lékař.
Kolegové to na prosby rodiny nevzdali. Po dvou a půl hodinách nechali Františka S. připojeného na řízené dýchání.
Sestra uspořádala modlitební řetězec. A začaly se dít věci
Mezitím na odpolední službu nastoupila sestra Stanislava Vondálová. Věřící žena, která později vstoupila do řádu, iniciovala „modlitební řetězec“, do kterého zapojila co nejvíc lidí. Všechny prosila o přímluvu blahoslavené Zdislavy pro umírajícího lékaře.
Podle svědků se pak na ARO začaly dít věci... Ve 13.15 začaly pracovat ledviny a EKG zaznamenalo fibrilaci síní, později začaly reagovat zorničky na osvit, stojí v dokumentaci. „V 18.30 nemocný reagoval na oslovení otevřením očí a pohybem hlavy,“ popisuje Severa.
Do rána se pacientovi vrátilo plné vědomí, následně byl převezen do brněnské nemocnice a po měsíci propuštěn domů. Do tří měsíců se vrátil ke své práci chirurga. „Nedělal už ty nejtěžší operace, ale normálně pracoval,“ říká Severa, který čas od času o zázraku přednáší.
František S. žil dalších sedm let, nedočkal se však transplantace srdce, kterou nutně potřeboval.
Vatikán novoměstský zázrak uznal jako jediný. Stačilo to
O svatořečení Zdislavy a rozšíření jejího kultu se nejvíc zasloužil kněz Ambrož Svatoš (1913–2007), provinciál řádu dominikánů, který sbíral podklady i v dalších případech uzdravení.
„Případů, kterých se ke Zdislavě pojí, je snad kolem osmdesáti, pouze tento však Vatikán uznal. Komise na sobě nezávislých odborníků rozhodla v tomto případě jednomyslně, pět ku nule,“ vyzdvihuje Severa.
Pro současnou vědu to byl mimořádný případ nevysvětlitelný na základě dosavadních poznatků. „A funguje to pořád,“ usmívá se Severa. Pravděpodobných vyléčení je podle něj ještě víc.
Pro ateisty snad náhoda, pro věřící dotek rodačky z nedalekého Křižanova a paní z hradu Lemberk, které zázračnou moc připisovala už středověká Dalimilova kronika.
