Strojvůdce Jiří Kolář pracuje na úzkokolejce už přes 40 let. A pamatuje si, jak...

Strojvůdce Jiří Kolář pracuje na úzkokolejce už přes 40 let. A pamatuje si, jak dříve s kolegy vozili dřevo, cihly, brambory i ovoce. Také mazut, bavlnu či výrobky ze sklárny ve Včelničce. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Na úzkokolejce jezdí přes 40 let. Přesto zažívá překvapení každý den

  • 7
Jiří Kolář už je součástí historie úzkokolejky. Jako strojvůdce mezi Jindřichovým Hradcem, Kamenicí nad Lipou, Obrataní a Novou Bystřicí jezdí přes čtyřicet let. Roky slýchal, že provoz nemá budoucnost a zanikne. Nestalo se. Z nákladních vlaků se však trať přeorientovala na osobní, vozící turisty.

Už více než čtyřicet let řídí lokomotivy na úzkokolejce. Strojvůdce Jiří Kolář by jen těžko spočítal, kolikrát přejel hranice mezi Vysočinou a Jihočeským krajem. I po tak dlouhé době zažívá v práci překvapení.

„Je to tak čtrnáct dní, jel jsem zrovna lesem. Najednou se přede mnou objevili dva nádherní jeleni. To jsem tady ještě neviděl. Jen jsem měl strach, aby mi nevlezli před mašinu,“ popisuje. Nakonec vše dobře dopadlo.

Kolář se dostal k lokomotivám už v roce 1969. Prvních pět let jezdil po běžných kolejích. Stihl ještě závěr éry parních lokomotiv, dělal topiče. Tehdy byl v práci třeba 23 hodin v kuse. Nebo čtrnáct dní pracoval a pak měl dva týdny volno. „To už je dnes nemyslitelné.“

Když se v polovině sedmdesátých let oženil, usadil se v Jindřichově Hradci a přesedlal na úzkokolejku. Dnes mu je osmašedesát, mohl by být v penzi, ale u Jindřichohradeckých místních drah (JHMD) pracuje stále. Rád. Nejen proto, že mašinfírů je málo.

Ještě za minulého režimu slýchával, že dráha nemá budoucnost

Nepředstavoval si tenkrát ve svých začátcích, že na úzkých kolejích vydrží tak dlouho. Pravidelně před rokem 1989 slýchával, že tato dráha nemá budoucnost. „Moc sem neinvestovali a pořád přemýšleli, že to zavřou. Dělaly se jen drobné údržby. Kdyby to nepřešlo do soukroma, tak už to možná nebylo,“ míní strojvůdce.

Ještě za socialismu v osmdesátých letech existoval předpoklad, že provoz se postupně utlumí do roku 2000. Jako první měla skončit trať do Nové Bystřice.

Dnes po ní jezdí hlavně turisté, vlaky se tam šinou kupředu třicetikilometrovou rychlostí ve větší části. Rychlejší je to po kolejích do Obrataně, kde to sviští zpravidla padesátkou. „Tam to víc odsejpá,“ potvrzuje Kolář.

Když v minulosti dělal vedoucího provozu a seděl v kanceláři, tak se na kabinu strojvedoucího vyloženě těšil. „To pak byla pohádka, přijít z kanceláře na mašinu a vyjet do krajiny,“ usmívá se.

Parní vlaky v létě povezou malé návštěvníky pohádkové říše

Za směnu dnes zajede dvakrát z Jindřichova Hradce do Obrataně a zpět, což je 184 kilometrů. Má i jednu svoji oblíbenou zastávku v Benešově. A to hlavně po setmění, protože je dobově nasvícená.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina.

Na parních lokomotivách už Kolář nejezdí. Jeho kolegové ale letos obnoví pravidelné parní výjezdy na Vysočinu. Po úzkokolejce zamíří do Kamenice nad Lipou každé pondělí v červenci a srpnu. JHMD domluvily spolupráci s Pohádkovou říší Fábula v Kamenici (více čtěte zde).

Vlaky tažené parní lokomotivou vyrazí vždy v pondělí o půl desáté z Jindřichova Hradce. Už ve vagonech budou dělat pasažérům společnost pohádkové postavy. Cestující si pak budou moci zajít do Fábulova rodinného zábavního parku. Po obědě pojede vlak zpátky do výchozí stanice. A na září se chystá ještě jedna speciální parní jízda do Černovic spojená s degustací čokolády.

Úzkokolejka potřebuje v letní sezoně desítky zaměstnanců navíc. Na lokomotivách vypomáhají i „srdcaři“, kteří slouží jako strojvůdci na běžných kolejích. A o své dovolené jezdí na těch úzkých.

Firmy by byly, ale po úzkokolejné železnici náklady už nevozí

JHMD provozují také nákladní dopravu, ale jen v minimální míře. Převážejí železný šrot z Kunžaku do Jindřichova Hradce. Jedná se ale jen o dva vlaky do měsíce. Vozili by mnohem víc, kdyby o to byl zájem. Přitom trať za Rakousko-Uherska vznikla hlavně pro přepravu zboží. Až za první republiky se začala posilovat osobní doprava.

Strojvůdce Kolář si pamatuje, jak dříve s kolegy vozili dřevo, cihly, brambory i ovoce. Také mazut, bavlnu či výrobky ze sklárny ve Včelničce. „Do sklárny jsme jim vozili i uhlí, než přešli na plyn. Ono je tady stále dost firem, ale zboží už si vozí auty,“ popsal Kolář.

Naopak zájem je o jinou službu. JHMD pronajímá železničním nadšencům na dovolenou šest nádražních budov ve formě apartmánů. „Teď na konci dubna měli jednu stanici pronajatou Pražáci. Když jsem tam přijel, měli všichni ajznboňácké uniformy, čepice a salutovali,“ usmívá se strojvedoucí.

13. května 2017